Často se ptáme po výsledku svého snažení. Zda vůbec má smysl za něčím se pachtit. Denně se zabývat prací na fyzické i duchovní úrovni. Rozvíjet tělo a duši. Co nás odmění? Co nám dá satisfakci našeho snažení? Co je naší odměnou.
Hledám odpovědi na své otázky a samozřejmě: kdo hledá, ten najde. Klepu na všelijaké dveře a věřte, vždy je mi otevřeno a dovoleno vstoupit. Pátrám dole – zde na Zemi a pátrám i nahoře – v době, kdy mé tělo spí a duše jde za vyšším moudrem, kam až potřebuje. Mé vědomí pak zaznamenává zkušenosti „zdola“ i „z hora“. Porovnává, konfrontuje – harmonizuje. Pak nastává prožívání a dostává se mi moudrosti z tohoto prožitku získané.
Má otázka v meditaci před spaním na téma smyslu, uspokojení a odměny současného bytí tady a teď, byla zodpovězena žertovně, jako téměř vždy a samozřejmě v podobenstvích.
Jsme zase nahoře. Cvičíme běžný život. Velká legrace. Můj partner mně vzal za ruku a dovedl ke svým „rodičům“. Jakoby tajně, aby ostatní nevěděli. Otec se usmívá. Matka je vážná a ptá se mně na mé věno: Jsi starší. Určitě máš nahospodařeno.
S úsměvem odpovídám: Peníze nemají zahálet. Mají kulatý charakter. Musí se točit. Rozhodně není jejich účelem hromadění někde v bance. Neustále s nimi něco podnikám. Někdy se transakce nepodaří. To už je tak v podnikání. Někdy získám a mám více než jsem vložila. Jindy mi holt zůstane jen zkušenost, že takto to nejde.
Mnoho už bylo na toto téma napsáno i řečeno. Víme, že naším úkolem zde je neustále pracovat na svém zmoudření a zmoudření Veškerenstva. Neustálá, nikdy nekončící práce na všech rovinách bytí. Je synchronizována a harmonizována námi samotnými vždy z vyšší roviny existence. Naše moudrá vyšší já láskyplně dohlížejí na náš harmonický a postupný duchovní růst.
Děje se tak zábavnou formou. Co je třeba zdůraznit – jedině posílením a využitím emocí a tím zapojení emocionální paměti je docíleno trvalého projevení moudra. Ať již našeho osobního, či na globální úrovni nebo na úrovni Vševědomí. Proto takový důraz na pozitivní emoce. Dá se využít i negativních emocí, ale tímto způsobem bychom na sebe opět nabalovali negativní energii potažmo karmu a to již není zapotřebí. Víme, že můžeme přijmout život v radostnosti. Může být příjemný, plný zábavy a láskyplných vjemů. Záleží jen na našem přístupu a samozřejmě očekávání.
I když se mnohokrát ve svém úsudku a následném rozhodování sekneme, nemusíme upadat hned do depresí. Víme přece, že je to zase v zájmu našeho zdokonalování se – abychom lépe pochopili, že tudy pro nás cesta nevede. Potěšitelné zjištění, protože zužuje možnosti a tím jsme blíže k cíli.
Pevně věřím, že již mnohým z nás se podařilo vyrovnat se s otázkou karmy jejím nepřijetím. Nepřijetí karmy spočívá v tom, že pochopíme, že není za co se omlouvat, či trestat. Vše, co se nám v životě přihodí, je předem dohodnuto se všemi zúčastněnými. V meziinkarnačním období za účasti našich průvodců a karmické rady. Naše duše jsou věčně moudré, věčně dobré a plné lásky a milostivosti. Trpí již dostatečně tím, že ve světě duality, jsou nuceny „páchat“ zlo a „ubližovat“. Tak na co pak karma? To by byl začarovaný kruh. (Že by karmický kruh?)
Nenarodil se člověk ten, který by vyhověl lidem všem.
Postupně budeme vytvářet a zažívat stále méně a méně negativních emocí, až vymizí potřeba jakékoliv negace.
Pojďme tedy radostně „páchat“ svůj život. Buďme radostní a moudří.
Jiřina Miltech Kira