V jógických systémech se jako základ práce na sobě, jako východisko na cestě k Osvícení učí neztotožňovat se s obsahem mysli, nesplývat bezděčně s jejími obsahy. Když se člověk opravdu vytrvale snaží rozpoznávat objekty, které v jeho mysli vyvstávají, zjistí, že nakonec si dokáže spolehlivě uvědomovat konkrétní myšlenky i emoce: hněv, smutek, pocity agrese nebo strachu. A když se mu to daří, může mít dojem, že se konečně naučil, jak se svou myslí zacházet. Přesto ho trochu zaráží, že trvalá spokojenost a harmonie tu pořád ještě není.

Ve skutečnosti je to teprve první část práce na sobě, ta snazší. Druhá, obtížnější, leží teprve před ním. Jen malá část hledajících měla to štěstí, že žili nebo žijí s probuzeným Učitelem, který žáka v pravou chvíli upozorní na neuvědomované projevy jeho mysli. Ale i když tu možnost nemáme, jsou tu naši každodenní nenápadní učitelé: odezvy našeho okolí, zvlášť, když nezávisle na sobě vykazují jistou podobnost v reakcích na naše chování. Je ale těžké odlišit to, co nám tak či onak dávají najevo druzí, od projevů jejich vlastních nevědomých mechanismů. Dokud tyhle skryté mechanismy nedokážeme rozpoznat u sebe, nerozpoznáme je ani u druhých.

V minulosti se nevědělo nic bližšího o tom, jak naše mysl pracuje; nevědělo se, že snaha očistit mysl dodržováním určitých mravních kodexů a vědomé zaujímání předepsaných postojů, doporučovaných různými náboženskými systémy, vede většinou spíš k potlačování nežádoucích myšlenek a pocitů – se všemi důsledky.

Žák Mistra Nisargadatty Maharadže Stephen Wolinsky říká:

V klášteře, ve kterém jsem v Indii žil, a jistě i v dalších duchovních společenstvích se mnoho myšlenek považuje za „ nečisté“, „špatné“, za „překážku“ k osvícení atd… Často se meditace nebo jiná nadsmyslová technika používá k potlačení nebo zrušení pocitů, označovaných za „špatné“… ale pocit přetrvává dál v nevědomé podobě. Strávil jsem tam téměř šest let, prozpíval, propracoval a promeditoval si cestu mračny emocionálních bolestí a nenalezl odpověď …Pravdou bylo, že jsem nevědomě procházel životem… podle Mehera Baby je devadesát procent naší mysli „pod vodou“, jako ledovec …

Je rozumné využít poznatků, které naši předkové neměli a které se objevily teprve díky hlubinné psychologii. Carl Gustav Jung o neuvědomované části nás samých říká:

Ten, kdo svou nevědomou stránku zná nejméně, je jí ovlivněn nejvíc. Není si toho však vědom. Nevědomí se skrytě účastní života vždy a všude; tuto spoluúčast není třeba hledat. To, co je potřeba hledat, je uvědomění nevědomých obsahů, které se chystají proniknout do našeho jednání; můžeme tak zabránit tajnému vměšování nevědomí a jeho nežádoucím následkům…

Člověku vůbec nepomůže, když bude kultivovat jen polovinu uvědomění svého stavu a druhou polovinu bude zakrývat iluzemi… Všechno, co zmizí z vlastního psychologického inventáře, se snadno znovu vynoří v převleku za nepřátelského souseda, který nutně vyvolává zlost a probouzí v člověku chuť útočit.

Že za našimi nevinnými činnostmi se skrývá onen ledovec pod hladinou, poznáme jen podle míry naléhavosti, podle nutkavosti, která nás pohání, když zareagujeme.

Nejdřív rozpoznat myšlenku a pocit, který ji provází, ale nezůstat jen u toho, zeptat se dovnitř sebe sama: proč jsme tak zareagovali, jak vypadá ten skrytý důvod, který způsobil, že v nás vyvstala právě tahle myšlenka, právě tahle emoce? – To je klíč k naší třinácté komnatě, o které většinou nemáme ani tušení.