Nejsem si jista jak vy, ale já jsem po loňském Silvestru poněkud zmatena. Byly zde různé prognózy a předpovědi. Dokonce věštby. Jistě jste si, podobně jako mnozí z nás, vyložili karty, či hodili runami nebo použili symboliky čísel. Více, či méně jsou naše závěry podobné.

Je mým zvykem o všem přemýšlet, hodnotit situace a fakta, včetně duchovních – i když to nezní moc realisticky, ani originálně – ale, jako vždy, záleží na úhlu pohledu každého z nás. Co člověk, to výrazná individualita, to jedinečný úsudek. A tak naslouchám názorům a soudům všech lidí ve svém okolí, dokonce i velmi vzdáleném.

Nerozlišuji duchovní a materiální sféru života. Protože – jak praví klasikové filosofie – i hmota je duchovní energie – duchovní energie na úrovni hmoty. Vše je tvořeno duchovní energií. Energií ducha, která na základně myšlenkové předlohy, zesílila natolik, že se zhmotnila. (Zase to moje opáčko připomenutím si již (mně) známých skutečností.)

Otázkou však stále zůstává, co to změní na mém dosavadním životě.

Odpověď je zřejmá už z mých slov uvedených výše. Jsme nadáni tvořivým myšlením. To už všichni víme. Teď je na čase se také podle toho začít zodpovědně chovat. Především si připomenout, čím se zabýváme už od počátku naší vědomé duchovní práce sama na sobě. Odkud jsme přišli, co je naším posláním a kdo jsme. Pokud si odpovíme upřímně, bez jakékoliv stopy alibismu, dopracujeme se pravdivého závěru.

Jsme tvůrci svého světa.

Ne náhodou jsem použila v nadpisu podobnost se Švejkem – naším českým národním hrdinou. Také si tak v klidečku žil – nebo snad přežíval? Nechal světské mocipány řídit svůj život. Pak zavraždili v Sarajevu Ferdinanda a bylo po klidu. „Uvědomělý“ Švejk okamžitě věděl, co je základní povinností každého člověka. Vstát z invalidního křesla, kam se svým dosavadním životem dopracoval na fyzické úrovni. Začít se chovat jako pravý vlastenec. A bojovat. Sice svými prostředky a podle svých sil, ale bojovat. Vstoupit do akce.

Cítíme se – tedy já určitě – naprosto stejně, jako patriot Švejk. Jsme připraveni jít do boje. Naučili jsme se naslouchat své intuici a také jí věřit. Snad ještě váháme svou intuici následovat. Prozkoumejme tedy, zda je či není náš výklad toho, co cítíme správný. Existují různé techniky. Osvojila jsem si dva velmi lehké způsoby.

Přiložím dlaň na své srdce a položím otázku – jakoukoliv a na jakékoliv téma – na kterou lze odpovědět „ano“ nebo „ne“. Pokud cítím pod svou dlaní teplo, odpověď zní „ano“.

Pokud cítím chlad nebo snad dokonce ledové jehličky – odpověď zní: ne, pro tebe tato cesta vhodná není. Toto je pomoc od našich vyšších já. Ovšem je to vždy nakonec na nás – svobodná volba – svobodné rozhodnutí. Vše je míněno jako pomoc. Rozhodnutí je vskutku na nás.

Samozřejmě znám zkratku. Chce to trochu cviku. Položit otázku, ruce nepřikládám nikde. Pokud cítím v dlaních teplo, je to ano. Tento způsob svědčí o tom, že už si věřím. Dlaňová čakra je spojena s čakrou srdeční a naše srdce ví. Jen se ho zeptat. Vědomí každé bytosti sídlí v jeho srdci. Zde sídlí i komunikační  centrum naší multidimenzionální bytosti, jež je spojením všech našich vyšších já. Dokonce i jejích schopností. Skrze srdeční čakru můžeme cokoliv, čeho je schopna nejenom naše duše, ale i náš Duch, jenž je nekonečný. Stačí „naslouchat“ a správně volit.

Co tedy změní vstup do roku 2009 v našem životě? Nic. Vše zůstane při starém. I nadále budeme na sobě pracovat, tak jako doposud. Víme, že prací na sobě samém, pracujeme a tvoříme svůj život, svůj svět.

Naší práci zdar!