Nedávno jsem se bavil s přáteli o tom, že již při samotném učení cizího jazyka stojí za to četbou autorů jako je Vančura, Čapek nebo Nezval ochránit a rozšířit svou mateřštinu, aby jeden zisk neznamenal druhou ztrátu. Aby překlad třeba z angličtiny (a hůř, vlastní vyjadřování) nebyl tak plný anglismů, že bude pomalu angličtinou s českými slovy.
A po seznámení se s okouzlujími knihami o přírodě M. Nevrlého, těmito texty plnými poetiky, bohatými výrazivem mnohých už pozapomenutých slovíček, bych s čistým svědomím doporučil nejen studentům angličtiny i tento zdroj zušlechtění mateřského jazyka. Je to bohatství, které není duši lhostejné a v neposlední řadě slouží k dnes tak potřebnému porozumění mezi lidmi. Vždyť není tolik skutečného sporu mezi v podstatě stejným trpícími a radujícími se tvory, jako nedorozumění.
ÚNOR
měsíc spících netopýrů
ZIMA SE DÁVÁ DO POHYBU, cosi se s ní začíná dít. Mizí neotřesitelná stálost mrazů a přichází měnlivá vrtkavost - s počasím nevíš dne ani hodiny. Prudké několikadenní sněhové bouře vystřídá vzápětí obleva, kterou zase za několik hodin spoutá mráz do sklovitého ledného příkrovu a pokryje jím celé hory. Vyjedeš na prachovém sněhu a domů se stěží dovlečeš v tupé břečce s rozmoklými šaty. Přes noc se bílé lesy změní v zelené a další den je opět pokryje sníh. Únorový sníh už zvolna unavuje: kde zůstala veselá panenská bělost a hebkost prvních prosincových sněhů! V pevném únorovém sněhu je možno vyhrabávat chodby a záhraby a trávit v nich na zkoušku studené noci. V opuštěných lomech nad Libercem stavějí chlapci eskymácká iglú. Zima vstoupila do zralého věku. Důležité ale je, že přibývá slunce, a vydaří-li se slunečný únorový den, je možno mít ještě z horské zimy velikou radost. Za takových jiskřivých nedělí se Jizerské hory naplní lidmi a všechny stopy lyží jsou do pevna vyjety. Někdy je již pokrývají úlomky smrkových větví, jako předzvěst jarních vichrů, ale sníh je ještě stačí zasypat. Za pozdních odpolední pak obloha bývá himalájská: hluboce temně modrá. Za takových dnů rád křižuji horami po dlouhých trasách. Pryč je pomalé prosincové putování bezcestnými lesy, tiché zkoumání zvířecích stop, popocházení po okrajích houštin a třeštění nad bělostí hor; únorové jízdy vedou po důkladně vyjetých a stále stejných cestách desítky kilometrů - předobraz dospělého pachtění bez fantazie. Za časných večerů sníh sníh přimrzá a stopa lyží je rychlá - za dvě hodiny je možno přeběhnout celé hory z Jizerky do Liberce. Dech v prsou pálí, srdce již touží po klidu, ale nohy ještě mohou. Bez oddechu ujíždějí únorovými Jizerskými horami, které u nás nemají soupeře v severskosti. Dokonce i vděčnost lze cítit za zrychlený dech, tepající srdce, krev bušící ve spáncích, vděčnost za zdraví a soběstačnost. Chvílemi, třeba jen na jediný okamžik, zachytíš dokonce při běhu slabý závan předjaří: tehdy duše radostí poskočí - nový a zelený čas hor se již tence hlásí k životu. Je to ale spíš předtucha než skutečný vlahý vzduch vanoucí mezi lesy: je teprve únor, v podzemí Protržené přehrady na Bíle Desné spí dosud netopýři pevným spánkem a dlouhé týdny ještě potrvá, než opustí černou a vlhkou štolu a vylétnou do předjarních lesů. Ale dočkáme se jara: oni i já!
Miloslav Nevrlý: Kniha o Jizerských horách
Knihy M. Nevrlého vydává nakladatelství Vestri
Únor - měsíc spících netopýrů
