Nejprve pár slov k tomuto světci a k postupně k místům kde se pohyboval a které jsme s rodinou navštívili.

Když došlo k vyvraždění rodu Slavníkovců dochází staroslověnský kněz sv. Prokop k rozhodnutí zřeknout se světa, činit přísná pokání a věnovat se poustevnickému životu. Velmi blízko měl ke Svaté Panně a v askezi mu byl vzorem Jan Křtitel. Opouští benediktýnský klášter v Břevnově a žije v jeskyni v Dalejích u Jinonic. Říká se, že jak do ní s křížem vstoupil, malým otvorem nahoře vylétli všichni čerti ven. Také zde prý sv. Prokop sepsal svaté evangelium, jež se dostalo do Francie, kde na ně při korunovaci přísahali francouzští králové („exte du sacre“).

Celá oblast dalejského i prokopského údolí je krom toho, příjemnou přírodní rezervací a unikátním paleontologickým prvohorním nalezištěm. Silně pozitivně působí i vápencové podloží. Zkrátka k procházkám, regeneraci i načerpání sil přímo stvořené. Také se zde velmi dobře vstřebává učivo, medituje, cvičí tai-chi či jóga.

Další zastavení se sv. Prokopem najdeme v kopcovité krajině plné lesů, kterou protéká řeka Sázava, oblast milovaná trempy a všemi co mají rádi přírodu, ale i staré legendy a jsou jim blízké kořeny naší historie. Je dostupná legendárním Posázavským Pacifikem. Jde o lokalitu městečka Sázavy, jeho okolí a třetí mužský benediktýnský klášter v Čechách, založený v 11. století.

Právě lesy v Posázaví byly dalším útočištěm sv. Prokopa. Žil zde opět v jeskyni, věnoval se dále askezi, duchovnímu usebrání, modlitbách a také těžké fyzické práci při obdělávání půdy a zúrodňování okolí příbytku. Legenda praví, že během pokání se ho pokoušel velmi rozptylovat ďábel a tak ho sv. Prokop přemohl, zapřáhl do pluhu a křížem ho popoháněl k orbě. Vznikla prý tak mohutná brázda mezi Chotouní a Sázavou, která je patrná dodnes a říká se jí Čertova brázda, tam jsem zatím nebyli, tak zatím nemůžu říct jak to na nás udělalo dojem. Časem se o sázavském poustevníku dozvěděla řada lidí, přicházeli za ním se žádostí o pomoc, radu a přidávali se i učedníci, které chtěli žít, jako on. Přidal se k němu i jeho syn Jimram a synovec Vít. Tak vznikala osada, z níž se údajně vyvinul Sázavský klášter mocně podporovaný knížetem Oldřichem i jeho nástupcem Břetislavem. Podle legendy to bylo trošku jinak. Kníže Oldřich na lovu ve zdejších lesích pronásledoval zraněného jelena, který běžel co mu síly stačili ke sv. Prokopovi a žaloval mu co se stalo. Světec ho dotykem uzdravil a jelen spokojeně odpočíval u jeho nohou. Tak je oba našel kníže Oldřich. Vedli spolu dlouhou duchovní rozpravu a knížete zaujal na tolik, že se rozhodl v těch místech vystavět mužský klášter, kde se provozovala liturgie ve staroslověnštině a také se stal centrem staroslověnské vzdělanosti . Zde ho ustanovil prvním opatem i osobním rádcem.

Návštěva kláštera je opravdu velmi inspirující a obohacující zážitek. Díky expozici Staroslověnská Sázava lze nahlédnout do časů Velké Moravy, dozvědět se více o sv. Cyrilu a Metoději, seznámit se s hlaholicí, cyrilicí a najuknout na porovnání znaků latinského písma, dále nás vtáhne období vládnoucích Přemyslovců a pak ranného středověku. Zvláště nás zaujala gotická kapitulní síň ze 14. století s původními freskami umělců císařského dvora Karla IV. na téma života Panny Marie – je zde například vyobrazena v očekávání narození Krista a nebo jako unikátní zobrazení tzv. Madona kárající – Madona Sázavská, kdy vede za ruku asi tříletého Ježíška a napomíná ho kárajícím gestem zdvižených tří prstů, jak to matky často dětem dělávají. Také je tam moc pěkné zobrazení 16 andělů na nebeské klenbě, kteří každý jinak, vzdávají hold Madoně.

Prohlídka kláštera končí v barokním kostele sv. Prokopa, kde je na hlavním oltáři umístěno fascinující vyobrazení Nanebevzetí Panny Marie, dál najdeme „milostný“ obraz světce, kdy prý v období baroka a v roce 2006 změnil ve tváři zázračně a nevysvětlitelně podobu. Na nás se naštěstí usmíval a jeho výraz byl skutečně milostiplný – milostný i když oči má přivřené a otevře je plně a přímo se podívá jen na toho, kdo je skutečně bez hříchu. Jednou se ale pořádně zamračil, jen jsme nezjistili, jestli to bylo v tom roce 2006 nebo v období baroka. Součástí kostela je krypta s částí ostatků sv. Prokopa. Ona totiž větší část jeho ostatků byla v roce 1958 převezena do Prahy do kostela Všech svatých na Pražském hradě. Traduje se, že když byl otevřen jeho hrob, „linula se z něho přepůvabná vůně, takže všichni přítomní byli uvedeni v úžas a údiv, tu kardinál Qido shlédnuv tyto zázraky a sepsav je, v přečetných směrech klášter sázavský vyznamenal“.

No jo, milovaný patron země České , ono i místní se sem chodí modlit a spoustě lidem se tu ulevilo, uzdravili se nebo byli zbaveni závislostí a tak. Však je to také poutní místo a ve sváteční dny jsou zde ještě vystavovány další svaté relikvie a to koflík a lžička tohoto světce.

Vysloveně mystickým místem je klášterní zahrada. Tady se ztišuje i dech sám. V jejím středu se nachází základy nikdy nedostavěného chrámu Panny Marie a sv. Jana Křtitele. Půdorys má podobu řeckého rovnoramenného kříže. Říká se, že pravzorem byl chrám Božího hrobu v Jeruzalémě. Z tohoto tichého a posvátného místa se nechce vůbec odcházet …

Jo a ještě na hlavní věži klášter je jsou ve zdích zabudovány hvězdy a kdo všechny najde, tak se mu na přímluvu sv. Prokopa, splní co je jeho nejhlubší přání. My je všechny nenašly, tak možná letos se podaří. O prázdninách se sem chystáme opět zajet.

V okolí je několik tzv. Svatoprokopských studánek, nejznámější je studánka „Vosovka“ kde došlo k mnoho zázračným uzdravením.

Pokud jste tato místa někdo navštívil nebo navštívíte, budu moc ráda, když připojíme své postřehy.

o víkendu jsme opětovně navštívili milované místo Sázavského kláštera a v kapli jsem dostali tuhle básničku, tak jí tady přidávám. jo a když jsme se vraceli, tak hnedka kousíček pod klášterem mne dcera upozornila na dům, kde byla vyvěšená tibetská vlajka nemohla jsem uvěřit tak jsem se šla blíže a koukám on klub s názvem "šambala" a čepují popovického kozla prý a také je v současné době v gotickém sklepení výstava o symbolice kříže zmínila jsem se hvězdách zabudovaných v povrchu věže a že kdo je bez pomoci najde, tak se mu splní přání a my je letos našli jsou tři z každé strany věže je jedna. tedy z těch stran, které jsou přístupné k prohlédnutí. věž je opravována, takže je tam lešení, ale i přesto je hvězdička vidět.

Kníže a poustevník

F.X.Dvořák

Bouří to dnes, bouří
sázavskými lesy,
lovčí trubky znějí,
všecko vůkol děsí.

Tamto laň se bílá
houštinami žene,
za níž kníže Oldřich,
šípy napřažené.

Slábne útlé tělo
v honu přes vývrati,
náhle ve skal klínu
knížeti se tratí.

Mizí v temné hloubi,
kníže Oldřich za ní:
„Neujdeš mi nyní,
krásná moje lani.“

V tom aj, velebný kmet
z hloubky vstříc mu vstává:
„Proč mi honíš laň mou,
jenž mi pokrm dává?“

Zarazí se kníže.
„Kdo jsi?“ kmeta ptá se.
„Jsem já Prokop, mnich zde
v poušti ke své spáse.“

Zalíbil si kníže
mnicha na Sázavě,
založil tu klášter
k větší boží slávě.

K spáse všemu lidu
český hlas tu zníval
a lid po slovansku
rád tu Boha ctíval.

Leží v troskách klášter,
zarůstá jej tráva,
jen to srdce naše
dosud vzpomínává.