Někdo tvrdí, že jde o terapii, někdo říká, že se tam po sobě válíme, někdo to pokládá za filozofii podobnou buddhismu a někdo si přijde jen zatancovat. A každý z nich si pamatuje převážně tu složku, která rezonuje s jeho osobním nastavením. Každý po svém, ale všichni rezonují. Jen ti, kteří čekají nějaký příval systematických informací, cviků nebo pravidel, někdy uraženě odchází.

Přibližně do svých pětatřiceti let jsem dělal chybu, že jsem jako terapeut a lektor pracoval na základě převzatých metod, teorií a svých zkušeností s nimi. Pokoušel jsem se v dobrém slova smyslu přimět lidi k tomu, aby byli uvolnění a šťastní.

Myslím si, že to nebylo moc efektivní, že to nepřinášelo takové výsledky, jaké slibovalo. Slova nebo cvičení nikdy nedojdou k příjemci neporušené, deformuje je osobnost lektora i filtry příjemců. Cokoliv jsem řekl nebo udělal svým vlastním osobitým způsobem, ti lidé potom přijali v podobě, která neodpovídala tomu, co jsem chtěl ve skutečnosti říct nebo ukázat, jako spíše tomu, co chtěli a mohli slyšet či vidět. Mnohokrát jsem si dokonce všimnul, že spolu diskutují o tom, jak jsem to vlastně myslel.

Že se tohle běžně děje, jsou samozřejmě staré známé věci z psychologie i duchovních škol, ale přímá zkušenost mě stejně hluboce zasáhla. Říkal jsem si, že takhle už dál nemůžu pracovat, protože nadělám více škody, jak užitku. Když budu dál učit tímhle běžným způsobem, předáváním informací pomocí verbalizace a opakováním tradičních cvičení, moje filtry i filtry jednotlivých lidí nám nedovolí se setkat. Alespoň ne v takovém měřítku, které bychom si vynaloženým úsilím zasloužili. Nechtěl jsem za to dál nést zodpovědnost ani se vymlouvat na svou neschopnost, neschopnost ostatních, nebo se odvolávat na psychologické zákony a zmatky tím ospravedlňovat.

Také jsem si v té době uvědomil, jak hluboký význam má tajná esoterická nauka, jako nauka pro velmi malý okruh zasvěcených. Dva až pět lidí pracuje celý život s učitelem. Sice se nevyhnou špatným interpretacím, ale v úzkém každodenním kontaktu snadno napravují chyby, které z nich vznikají. A všichni, učitel i žáci, společně pracují na tom, aby bylo možné se osvobodit a neustrnout ve slepé uličce, která se tváří jako snadná cesta do nebe. Jenže dnešní průmyslová psychologie i esoterika nabízí převážně jen instantní nápoj pro masy nezasvěcených. Zažij blaho a jsi v nebi. Napij se z nebeské číše, ceny za hlt, nebo litr najdeš v příloze.

Vrátit se k přirozenosti, zpátky do těla, do přítomnosti, z které jsme se vzdálili pod tlakem společnosti, jejích virtuálních nároků a přepsychologizovaných vztahů, zbavit se svých předsudků, naučených rolí a póz, které nám byly násilím vnuceny pod záminkou našeho dobra, to všechno se nestane, když se jednou nebo dvakrát opijeme živou vodou. Plot blázince nepřeskočíme tím, že vypijeme esoterický Red bull.

Když máš to štěstí, že upadneš do depresí, protože už se nezvládáš orientovat v nepřirozeném dění kolem sebe, nebo máš nějakou odbočku inteligence, která se nespokojí s umělým životem mezi ploty, tak samozřejmě první, co se ti nabídne, je průmyslová psychologie nebo esoterika. Bohužel, tenhle druh průmyslu provozují převážně napůl nemocní lidé, kteří sní o světě za plotem, vypráví o tom ostatním, ale nikdy za plotem nebyli. A všichni se vzájemně v tomhle růžovém snu podporují.

Něco jiného je dívat se přes plot, snít a pojmenovávat obrazy, které letmo zahlédneš, a potom o tom vyprávět ostatním pacientům v klubovně, a něco jiného je najít díru v plotě a riskovat, že tě chytí a předávkují sedativy.

Astrální bytosti, andělé, bůh, o kterých mluví tví oblíbení vypravěči, jsou jenom projekce jejich nespokojených myslí. Dívat se přes plot a interpretovat obrazy, je úplně odlišné od toho, přímo se účastnit života na svobodě.

Mezi osmnáctým a dvacátým osmým rokem svého života jsem měl velmi speciálního učitele, který mistrně ovládal mnoho esoterických a léčitelských technik, ale, jak jsem později pochopil, sám nikdy nebyl za plotem. Alespoň ne v té době. Ale když jsem poznal prvního učitele, který mi ukázal díru v plotě a vzal mě na výlet, bylo to, jako kdyby život dostal další, doslova fyzický rozměr. Jako bych byl do té doby zamilovaný do fotografie ženy, která potom stála přímo přede mnou, voněla jí kůže a pohybovala se.

Pak už jsem nikdy nepřemýšlel o tom, jak rozeznám dobrého interpreta, který se poctivě vzdělává a cvičí, a kdo je skutečný skladatel, autor hudby, která vyvěrá z jeho buněk.

Nebezpečí setkání s interpretem je, že tě ještě více svede z cesty, že tě zahltí nepodstatnými informacemi a nároky, které ti vezmou sílu a čas určený pro skutečnou transformaci. Že se budeš zabývat ještě nereálnějšími věcmi, než doposud. Že si vytvoříš náhradní růžový svět, jako alternativu k dosavadní osobní situaci, ze které nemůžeš najít východisko, a proto sáhneš po instantním řešení.

Z tvého sladkého úsměvu a nenabouratelných iluzí je zřejmé, že se setkáváš převážně s interprety nebo hypnotizéry a svou pílí a odhodláním se také stáváš jednou z nich. A to se mi nezdá moc zdravé.

Tak mi řekni, jak to rozeznat.

Řekl bych tělem, ale nejsem si jistý, jestli tvoje tělo není momentálně pod vlivem drog. Tvoje přehnané nadšení, tančení, vystavování se vesmíru a radost z nově objevených možností mohou působit jako droga, která umí zastřít realitu, aniž bys vnímala, že je to dočasné nebo umělé. Je pravděpodobné, že musíš nejdříve vystřízlivět a ještě jednou se vrátit do stavu vyhasnutí, abys měla vyladěný nos na toho správného člověka, který byl za plotem.

Když jsi podpořená drogou, cítíš se skvěle, i když tomu neodpovídá tvoje tělesné zdraví, tvoje konstelace ve světě, skutečný stav mysli a podobné věci. Abys mohla efektivně pracovat s lidmi, musíš nejprve sama najít díru v plotě, nebo někoho, kdo už jí prošel. A potom za všechno, co uděláš, vzít zodpovědnost. Budeš mít hodně práce, budeš muset být bdělá a ostražitá, abys život na svobodě ustála. A taky tě asi přestanou zajímat věci, ze kterých jsi teď tak nadšená.

Četl jsem tvoje stránky a říkal jsem si, o čem si budeme povídat, až přijedeš, když žiješ v úplně jiném světě, než my tady. Ale pak jsem si říkal, že tu šanci nebudu zahazovat, nebudu se od toho odtahovat a pokusím se ti naznačit, že si zahráváš s ohněm. Když sem přijede nějaký růžový andílek s kraječkami a vypráví nám o své nebeské postýlce, je to skvělá zábava. A když pak za týden napíše, že mu nikdo v tom špinavém světě nerozumí a za další týden zase, že byl v nebeském kadeřnictví nechat si umýt a navonět křídla, je to naivní, ale milé a neškodné.

Ale ty se opravdu začínáš dotýkat něčeho hlubšího. Máš za sebou život u míchačky, několik dětí, máš sílu a odhodlání dosáhnou cíle a spojit všechny úrovně v úplný a dokonalý obraz skutečnosti. Ale abys to mohla udělat, najdi si někoho, kdo je nejen virtuózní řečník a snílek, ale i zručný řemeslník a hospodář svého života. Jinak celá ta těžká práce, kterou už jsi udělala a která tě ještě čeká, bude spálená na prach, protože její jednotlivé výsledky nedokážeš poskládat do smysluplné, použitelné podoby.

Ale já ty věci tak cítím od malička.

Tak to bude asi tvoje achilova pata. Že věříš tomu, co cítíš od malička a na tom rozvíjíš svou představivost. Samozřejmě, nějaký tah, který je pro tebe specifický, který tě dělá nervózní a roztřesenou, dokud nespočineš v nezničitelné radosti, máš od malička. Stejně jako každý z nás tady. Jestli jsi skutečně hledající člověk, pak tenhle tah v sobě nezapudíš běžnými prostředky krátkodobého uspokojení, ani ho nezavřeš s kuličkou a kamínkem do papírové krabičky z obalů svatých knih. Dáváš tomu volání příliš abstraktní podobu, hledáš pro něj srovnání a tvar ve své mysli a v myslích podobných osobností. Tohle volání prostě jen říká: „Nezastavuj se, jdi dál!“. Tohle volání samo o sobě není cíl, který by sis mohla zformovat do myšlenek a pocitů.

Aby ses mohla setkat s Bohem, musíš se úplně vyprázdnit. Bůh nepřijde někam, kde už si o něm udělali nějakou představu. Nebo možná i přijde, ale ty ho nepoznáš, protože jsi příliš zaujatá, například esoterikou, bolestí, budoucností. Dokud jsi něčím zvláštní, máš o sobě představu, že jsi vnímavější, citlivější nebo vyvolená, jsi jenom uzavřená a popsaná vlastními obrazy o sobě. Ale v náhodné chvíli, kdy na sebe zapomeneš a jsi jako nepopsaný list, Bůh do tvého těla nakreslí ohnivou růži, a tebe ani nenapadne to spojovat s čímkoliv, co jsi před tím zažila, cítila nebo studovala. Budeš sedět v tichu a zírat v úžasu, bez jediné myšlenky, bez jediného pocitu. A když to úplně odezní, pravděpodobně to zase naložíš do sladkokyselého nálevu na horší časy.

A jestli ne, jestli ti nebude stačit žít ze vzpomínek, potom budeš mít skutečný problém, jediný skutečný problém tohoto světa. Jak to sdělit ostatním. Budeš chodit mezi lidmi a zmateně mluvit, protože si nemůžeš dovolit říct něco konkrétního, co by podnítilo jejich představivost a uvrhlo je do ještě většího spánku. A zároveň nemůžeš mlčet, protože jsi ochutnala něco absolutního. Budeš jediný normální člověk na pokoji v blázinci, ale všichni tě budou považovat za cvoka, který něco blábolí o díře v plotě a svobodě.

Už tě nebudou zajímat techniky, kterými polechtáš srdíčko a uklidníš mysl, už tě nebude zajímat, čím vyzdobit a navonět nemocniční lůžko, bude tě jen zajímat, jestli najdeš pár lidí ochotných s tebou na svobodu odejít, jak získat jejich důvěru, jak se vyhnout jejich chamtivé mysli, která se chce přežírat sedativy v bezpečí, za zdmi blázince.

A pak taky pochopíš proč jsem ti říkal, aby sis nezahrávala s takovými technikami, abys přestala vyhledávat další a další zážitky a důkazy o existenci něčeho, co tě přesahuje. Abys zůstala tělem, pečlivě, skromně, ale efektivně nakládala s jeho dary, střídmě pracovala a střídmě spala. Protože tak budeš mít daleko větší šanci být přirozeně šťastná. Do šťastného těla se Bůh nastěhuje s naprostou samozřejmostí, protože on je všude, kde je volné místo, kde nejsi ty se svými vizemi, touhami a ambicemi.

Nechci tě strašit, že se stane něco hrozného, když se budeš oddávat autohypnóze, nebo se budeš nechávat hypnotizovat duchovními pouťovými atrakcemi. Nestane se nic, a to je právě ten průšvih. Jen promarníš příležitost ke skutečnému růstu.

Nikdo z nás není hoden si vlastní vůlí přiblížit, mít pod kontrolou, nebo si urvat kus vesmíru pro sebe. Ani skrze tu nejpokornější, nejtenčí nitku. Když se budeš poctivě starat o svoje tělo, ať už je jakékoliv, poctivě starat o pravdivost sama k sobě i svým blízkým, pak to dostaneš a bude se ti to zdát samozřejmé. Ale když se zaměříš jen na to a ostatní budeš zanedbávat, zůstaneš zavřená v blázinci. Blázinec je jen jiné označení pro malý uzavřený svět představ, kde si každý tvoří svou malou, uzavřenou realitu.