Budeme mít fůru času, ale žádný nápad, co s ním.

Posadíme-li se někde na lavičku, abychom se kochali přírodou, usneme.

Budeme mít dostatek času na čtení, ale na konci stránky si už nebudeme pamatovat, o co v ní šlo.

Budeme mít spoustu zkušeností, ale nikoho, kdo by o ně stál.

Začnou nám říkat pamětník až v době, kdy začneme všechno zapomínat.

Nic nového si na sebe nepořídíme bez dlouhých řečí, že už to neunosíme a do rakve se to nehodí.

Budou nám říkat, jak krásně vypadáme, jako by nevěděli, že máme doma zrcadlo.

Všechny boty nás začnou tlačit nebo se nám budou zouvat.

Čím méně budeme mít zubů, tím budeme na své okolí kousavější.

Do vany se musíme skulit po hlavě, protože neohneme nohy v kolenou.

Ať sníme cokoliv, dostaneme po tom průjem, zácpu nebo alespoň pálení žáhy.

Když si budeme u stánku kupovat noviny a upadne nám peněženka, budeme dělat, že si oprašujeme koleno, pak lýtko, pak nám rupne v zádech, čímž ohýbání skončí a peněženku vzteky kopneme do kanálu.

Budeme čurat tak často, že skoro nebudeme mít čas se napít a když to náhodou stihneme, tak se zase nebudeme moci vyčurat. Půjde určitě o prostatu, jen ještě vědět o kterou.

Budeme mít brýle na blízko, na dálku, na šířku, bifokální, trifokální a pak jedny s ulomenou pacičkou, kterými jakž takž uvidíme.

Strávíme hodně času v posteli, ovšem ne kvůli odpočinku a nedejbože radovánkám, ale prostě proto, že se hned nedokážeme zvednout.

Nemůžeme chodit do muzea, neboť jen těžko vysvětlíme, proč se při našem odchodu spouští alarm,

A až nám někdo popřeje, abychom se ve zdraví dožili stovky, pošleme ho do pr..le.