Máme se asi opravdu dobře, když se naše mysl roztáčí do takových obrátek, že je nutné ji uměle přibrzďovat.

Po válce, když se otevřela se nová budoucnost, bylo možné svou mysl zaměřit na rekonstrukci rozbitého hospodářství a na představy o krásné, spravedlivé společnosti bez pánů a poddaných. Ani ztráty na životech nebyly pro mysl tak stresující jako dnešní automatičnost bez budoucnosti. Některé příznaky, které se už běžně považují za psychické onemocnění, se nemohly projevit, protože na to jednoduše nebyl čas.

Kdysi jsem během jednoho otevřeného večera mluvil s velice starou paní, která omylem přišla na skupinku, v domnění, že budu recitovat básně. A když už tam byla, zeptal jsem se jí, jestli je teď šťastná a jak na ní zapůsobila válka. Dostal jsem překvapivou odpověď. Řekla, že po válce se cítila zraněná, ale živá, plná energie, která kolovala i mezi lidmi. Dokonce i během války, kdy mohla kdykoliv přijít o život, se cítila živější než teď. Teď sedí u okna a pozoruje lidi, jak chodí s nepřítomným výrazem okolo.

Mysl je jako kalové čerpadlo, potřebuje husté problémy, o které by opírala svoje lopatky a mazala své závity. Jakmile je žumpa prázdná, roztočí se, vyschne a zadře se.

Mysl funguje jako čerpadlo, proto jsme často vyčerpaní. Problémy nás obtěžují a zároveň bez nich neumíme žít. Když dojdou skutečné problémy, tak si vytvoříme umělé. Umělou zaměstnanost, umělé peníze, umělé vztahy, umělou zábavu, aby se mysl měla na co zaměřit a nezačala šílet. Ale stejně už i tohle přestává zabírat. Takže se musíme uklidnit, nebo se všichni zblázníme, nebo zase bude nutné všechno rozmlátit, aby bylo co budovat.

Masový zájem o duchovní rozvoj není východiskem. Hyperaktivní mysl ho zpracovává zase jako problém. Je to jen další pokrm pro čerpadlo. Ať je nebo není duše, nezáleží na tom. Tenhle problém to nevyřeší, jenom odkládá. I kdybychom milion životů budovali, ničili a zase budovali, stejně nakonec budeme stát před otázkou, jak si udržet živost bez extrémních výkyvů. I kdybychom se milion životů snažili pracovat s čakrami a dorozumět s anděly, stejně nakonec přijde nápad, jestli není lepší se uklidnit a nevymýšlet blbosti.

Všimněte si jedné zajímavé věci. Když se přihlásíte na nějaký meditační kurz, zaplatíte si stravu a ubytování a potom deset dní sedíte proti člověku, kterého považujete za profesionála, budete mít úžasné zážitky, vhledy a stavy. Ale když vás někdo nedobrovolně zavře na deset dní do místnosti s nějakým starým morousem, pravděpodobně budete mít psychické problémy, protože vaše mysl se nemá o co opřít.

Všimněte si, že motivace a stimulace jsou ve většině případů důležitější, než reálné fyzické prostředí, že na nich je závislý váš pocit štěstí. A teprve potom se rozhodujte, co uděláte v příštím okamžiku. Uvidíte, jaké změny nastanou, kolik energie a síly ušetříte a jak nově budete vidět svět.