Přestože lidé, se kterými jsem strávil víkend, mají svoje stíny a vnitřní konflikty, mohou se uvolnit, když napětí dosáhne vrcholu, mohou vidět za tohle napětí a odpočinout si. Ale tvoje psychika se zhoršuje, tvoje konflikty se zesilují a vypadá to, že neprocházíš přirozeným procesem. Nic z toho netěžíš, tvoje duchovní myšlenky jsou příliš vzdálené každodennímu životu. Měl bys to všechno nechat plavat, dodělat školu, najít si holku, nevynechat tyhle důležité věci kvůli ideologiím od léčitelů a falešných proroků, se kterými se setkáváš. Tak budeš možná růst rychleji, než když jsi zakousnutý do svých duchovních představ.

Přichází sem spousta informací o tajných naukách, ale kromě pár skutečných učitelů přišlo také moře charismatických byznysmenů a bláznů, kteří se ohánějí moudrými slovy, ale nevezmou za své následovníky zodpovědnost.

Hodně lidí pak končí s nějakou duševní nemocí. Jednak proto, že nauky jsou pokřivené osobnostmi těch interpretátorů a taky proto, že jsou aplikované v nesprávný čas na nesprávném místě. A hlavně proto, že jsou aplikované bez dohledu. Takové silné zbraně, volně šířené a deformované, jsou pro mnoho lidí zničující.

Falešní učitelé často slibují osvícení, jako top-nabídku, aby natáhli zákazníky. A samozřejmě mají úspěch, protože na to mysl běžného chamtivého člověka slyší. Nevnímá nebo si nevšímá prosté maličkosti, že tomu předchází dvacet let života v ohni, na hranici šílenství.

Podobně jako někteří křesťané preferují víru bez toho, že by také vyčistili mysl od osobních představ a přání, čímž způsobí, že se pak oddávají halucinacím, které je izolují. Nebo se tak orientují na budoucnost po smrti, že přítomnost zanedbávají. Konají dobré skutky stejně automaticky jako pokladní v supermarketu, protože království boží bude až po směně, stejně jako pro někoho pivo a televize. Tohle dělá chamtivá mysl.

Abys skutečně neonemocněl, bylo by lepší začít od začátku. Tím, že nic nevíš. Protože když to neuděláš teď, tak se dostaneš do situace, kdy se ti život rozpadne pod rukama a budeš to muset udělat v daleko obtížnější době. Můžeš se ještě nějaký čas krmit představou, že tvoje hledání někam směřuje, že jdeš po duchovní cestě k světlým zítřkům, ale nebudeš připravený na realitu a všechny její odstíny.

Lidé, kteří žijí v téhle duchovní iluzi příliš dlouho, potom už zkrátka realitu neunesou. Nedokážou se pustit role duchovního člověka, se kterou nepozorovaně srostli a obviňují všechny kolem sebe z povrchnosti, nebo je s blahosklonným úsměvem litují. Což není nic jiného, než že se oddělují. Čím větší vzdělání a čím delší praxi mají, tím méně mohou zažít sami sebe a svoje tělo jako prostou bytost spojenou s ostatními, mohou to cítit jen jako halucinaci při modlitbě, meditaci nebo vůbec.

Když obyčejný člověk přijde o peníze, o ženu, o děti, o iluze, tak má šanci začít znovu, protože si nikdy na nic nehrál a je otužilý, takže může potom vytvořit něco skutečného.

Jenomže když si někdo hraje například na duchovního učitele a nemá zdravé spojení se světem, potom všechno, co se mu v životě přihodí, ho ještě více utvrdí v jeho výjimečnosti. Jeho duchovní ego sílí s každým nezdarem, za každou těžkost si udělí metál za statečnost, každou deziluzi pokládá za osvícení. Všechno mu zapadá do jeho duchovní rovnice a příliš brzy to chápe, aniž by skutečně rozuměl. To je nebezpečné. Jeho mysl nikdy nepocítí skutečnou pokoru, na všechno má vysvětlení nebo výmluvu, všechno otočí ve svůj prospěch. Takový člověk se z iluzí nevymotá a strhává s sebou i okolí.

A ty s takovými představami koketuješ, věříš ve svou výjimečnost, věříš takovým lidem, věříš knihám. Ale musím tě upozornit, že každá kniha, kterou ti nečte její autor, je lživá, protože je filtrovaná tvou osobností. Jen sám autor svou energií může její slova oživit. To platí i pro tuhle situaci, kdy mě teď posloucháš a možná to pak někdo bude zase jen číst.

Všechny svaté knihy jsou lživé, jsou to nehorázné nesmysly, dokud nejsou podepřené energií autora. Dokud ti sám autor nenabízí to, co je pro tebe v tu danou chvíli nejvhodnější a neposkytne ti také servis v případě nesprávného zacházení.

Chováš se jako doktor, který nerozumí lékům. Vezmeš si jejich seznam, porovnáš příznaky a často se otrávíš jedem. Tvoje mysl už je toxická z jedů, které jsi neuváženě požil.

Přirovnáš nějakou situaci v písmu ke své vlastní životní konstelaci, aplikuješ ji a potíže se stokrát zhorší. Obyčejný člověk, který nezná písmo, se zachová podle své přirozenosti, podle svého srdce, a je tam mnohem větší naděje, že se trefí. Ale znalec je tak zaměstnaný písmem, že ztrácí kontakt se životem.

Ty nejsi člověk, který ctí autority. Chceš radu, ale ne kontrolu nad její aplikací, jsi dobrý zákazník, ale špatný uživatel. Proto se dostáváš do potíží, proto naletíš na reklamu v čajovnách a duchovních časopisech.

Staň se mistrem světa v bagrování, potom si zatancuj a vyspi s hezkou holkou. A budeš na tom duchovně mnohem líp, než teď. Až tě to omrzí a zatoužíš po klidu, bude se ti mnohem lépe hledat učitel, budeš ho cítit na dálku a ctít. Nenaletíš přerostlým puberťákům, jako jsi sám, kteří si hrají na tvoje zkušenější kamarády.

Opravdu se můžeš dostat do ještě větších těžkostí, ze kterých už nevede cesta ven. Jestli dál budeš trvat na svém odporu ke společnosti, místo jejího zahrnutí do duchovní cesty, můžeš se ocitnout v nějaké militantní skupině, která hlásá lásku, ale provozuje násilí. A v tomhle směru má tvůj táta oprávněný strach.

Rozumím tvému postoji, mám tě rád a chtěl bych, abys rozvíjel své citlivé vnímání. Musíš ale nejdřív udělat tu nepříjemnou práci, kterou se tvá citlivost vybrousí a nasměruje ke konkrétním cílům, aby se dala prakticky využít. Je to zamotaný kruh, ve kterém jsi uvíznul.

Chtěl bys vystoupit z divadla, které ti rodina a společnost vnucují a zároveň se oháníš společností proti rodině. Kritizuješ společnost, kterou vytváří také tvoji nejbližší, ale když jde do tuhého, vyhrožuješ jim pravidly společnosti. To způsobuje stále více konfliktů venku i uvnitř.

Nedávno jsi napsal obsáhlou slohovou práci o míru a lásce, kde popisuješ, co je potřeba udělat, aby svět byl lepší, a zároveň neudržíš mír ve vlastním srdci. Jsem si jistý, že tvůj táta je stejně tvrdohlavý jako ty. Když se jednou zasekne, už s ním nic nepohne. A čím víc na něj tlačíš, tím má větší odpor, protože jste si podobní.

Nemůžeš po něm chtít, aby se v jeho letech vydal na duchovní cestu. Jednak proto, že o to nestojí, ale hlavně proto, že on to nemá zapotřebí, už v životě něco dokázal. Přivedl na svět syna, který přežil a zajímá se o osvobození. Až tohle dokážeš, budeš mít šanci udělat kvantový skok a udělit lekci všem otcům. Můžeš synovi říct, nevychoval jsem tě nejlíp, jsem starý blázen, ale poskytuju ti úplnou svobodu mě překročit a udělat to, co se mi nepodařilo. Zbavit se nadvlády vlastní pomatené mysli.

Tohle bys pravděpodobně chtěl slyšet od svého táty, který je ale bohužel pořád dvakrát dál než ty. On má šanci to udělat, vytvořil tu možnost, ale ty ještě ne.

Takže se staň třeba bagristou, najdi si paní bagristovou, zploďte potomky a po večerech se učte spolu meditovat. A až od nich za dvacet let uslyšíš: „Kašlu ti na tvoje duchovno, je to impotentní, chci se opít a skákat na gumě, chci adrenalin, chci se zabít a je to moje volba.“, můžeš se zachovat jinak než tvůj otec, a dovolit jim to.

Z pohledu tvého otce je krajně nebezpečné, když se vystavuješ vlivu náboženských ideologií, je to pro něj a jeho rodinu ohrožující a je jedno, jaké k tomu má důvody. A nespadni teď prosím do filozofických úvah, čí důvody jsou závažnější nebo správnější, to bys zase pokračoval chřastěním pokladničkou, kterou tvoje hlava je.

Jak říkáš, bojuješ za svou pravdu, dokazuješ mu, že se mýlí, že tě nezná, že nezná ty lidi. Ale to je hodně slepý způsob komunikace. Všechno zbytečné utrpení mezi lidmi vzniká z falešné představy, že existuje nějaká pravdivější pravda a ještě bohužel spojená s představou, že je právě na tvé straně. Pravda je jen momentální označení tvé konstelace, je velice dynamická, nestabilní. Můžeš si dovolit říct, že tvoje poloha ve světě teď způsobuje tvé mysli tyhle potíže, tuhle extázi, nebo tenhle druh porozumění, ale neříkej, že máš pravdu. Rázem jsi nebezpečný ortodoxní fanatik, i když budeš jen prodávat Coca-colu.

Zařiď věci tak, aby zůstal mír, přestože nebudeš mít pocit pravdy, potom se prostředí pro tvé tělo zlepší a odpočineš si. Pravda je psychologický polštář pro mysl, ale mysl není víc než tělo. Dostane polštář a zmlkne. Můžeš jí ten komfort poskytnout, ale nechtěj, aby to pro ní dělali i všichni kolem. Kdyby nám tady v komunitě šlo o pravdu, tak se opravdu pobijeme. Nám jde hlavně o energetické pole, které nás spojuje, ne rozděluje. Takže je hodně pravděpodobné, že když sem přijdeš, bude tady mír. A když se budeme hádat, pak ne o to, kdo má pravdu, ale o gauč nebo jídlo.

Ano, říkal jsem ti, buď pravdivý, ale ty se s tátou hádáš o smyslu ideologií, které vyznáváš. Říkej mu pravdu, která vychází z tvého těla, ne z tvé mysli. Řekni mu, že tě mrzí, jak mezi vámi vzniká napětí, že bys byl rád, kdyby ti víc důvěřoval, že jsi možná zmatený a cítíš k němu odpor, ale zároveň ho máš rád a potřebuješ od něj svobodu. Že si s tím vším nevíš rady, tak to budeš řešit odchodem a že mu slibuješ, že si dáš pozor, abys nedělal něco nepřirozeného. Řekni mu něco podobného, co se v tobě děje. Možná, že tě nebude poslouchat, když už se teď vaše neshody dostaly příliš daleko a jste oba moc chyceni do svých rolí, ale alespoň to bude nějaký obrat. Musí nastat změna, abyste ze zoufalství nevyvedli nějakou extrémní chybu, která by vás na dlouho rozdělila.

Uvědom si, že bojuješ proti části systému, ve které žiješ a zastáváš se jiné části, které věříš. Ale obě části patří do stejného systému. Tvoji přátelé i rodiče do něj patří a jejich živost pochází ze vzájemného napětí. Jestli chceš vystoupit ze systému a jeho omezení, potom z něho musíš vystoupit jako z celku a tím vystoupíš i z jeho napětí. Ale systém tě už nebude živit. Ani energií z napětí, ani energií z žádné speciální skupiny, ke které se hlásíš.

To zatím nechceš udělat, protože máš stále ještě stádový instinkt. Chtěl by ses osvobodit, ale nechceš být sám. Uvědom si, že se pokoušíš o nemožné. Ze systému nikdy nemůže vystoupit skupina lidí, jen jednotlivci. Tantristé, jogíni, křesťané, anarchisté ani programově slušní občané nemohou udělat hromadný výstup, protože jsou příliš provázáni a závistivě dohlížejí jeden na druhého. Z takové skupiny dostaneš dostatek energie pro život, ale jen přesně tolik, abys jim nepláchnul. To platí stejně tak pro tvoji rodinu jako pro jakoukoliv sektu nebo partu sprayerů.

Jediným zdrojem, kde můžeš dostat energii na přestup a nikdo tě nebude brzdit na cestě ke svobodě, je skutečný učitel, kterému jde jen o to, aby tě z té bryndy dostal, bez ohledu na své osobní zájmy. Ale napřed musí jít stranou i tvé osobní zájmy, tvoje vyčtené pravdy, tvoje psychologické pohodlí. Taková kombinace je neskutečně vzácná. Ale kdo ví, možná právě ty…