Je snadné pochopit, že není nutné přijímat plácání nesmyslů od trapných šarlatánů jen proto, že člověk je ochoten přijmout odhalení pravých mystiků. Ale není všeobecně známo, že dokonce i tato odhalení potřebují, aby byla prozkoumána kritickým posouzením. 

Čistá intuice je v naší zkušenosti vzácnost, protože do ní zasahují přání a touhy, fantazie a obavy, které ji komolí a dokonce i ničí. 

Filozofie plně připouští a věří v možnost zjevení, ať jsou to zjevení náboženská, mystická, nebo dokonce psychická. Ale naznačuje, že do té míry, do které do něho prorok přimísí své vlastní představivé schopnosti nebo logický úsudek svého vlastního procesu myšlení, do té míry to, co získá nebo vyzařuje, není už zjevení. Je to pouze běžná idea. Filozofie jde dokonce dál a prohlašuje, že lidské ego může mimovolně zasahovat do každého procesu, jehož pomocí si zjevení uvědomuje. Když se to stane, jeho uvědomování si je zabarveno charakteristickými povahovými rysy nebo vsugerovanými názory nebo osobním přáním.

Jestliže je osobnost nerovnoměrně vyvinutá, jestliže její síly nejsou vzájemně zharmonizovány a v myšlení, cítění a chtění přetrvávají nedostatky, potom na prahu osvícení budou tyto nedostatky zvětšeny a jejich činnost bude nadměrně probuzena vytrysklou duševní silou a povedou k nepříznivým psychickým výsledkům.

Všichni jsme příliš dobře obeznámeni s mystickými odhaleními, která postrádají smysl, oplývají starými otřelými frázemi, ztrácejí se ve zmatených nejasnostech a jsou pro mentální vkus i poněkud chorobná svou přehnaně sentimentální sladkostí.

Tato tendence vynášet prvky, které se nacházejí v hloubce pod mystickou zkušeností, a mísit je s těmi prvky, které přicházejí z úrovně nad ní, je vlastní všem žákům, dokud neprojdou očistným ohněm filozofické disciplíny.

Poselství velmi často obsahují pravé vedení plus nějaký příspěvek z osobního ega. Přirozeně, že když ego se pokouší vstoupit do čisté atmosféry neosobního, možnost mylné interpretace je daleko větší.

Mystik, který dosáhl určitého bodu Pravdy ve svém vědomí, ale nikoli bodu nejzazšího, může snadno upadnout do klamu a věřit a hlásat, že cesta, kterou k Pravdě došel, je cestou nejlepší, pravděpodobně cestou jedinou.

Je to obraz osobních citů a názorů, které se vydávají za neosobní pravdy a božská odhalení. Následky jsou horší, než by byly jinak, protože prorok není schopen uvěřit, že by se mohl tak mýlit.

Vydalo nakladatelství IRIS RR, 1996