Můj učitel mi jednou řekl, že přestože s ním někteří lidé bydlí už dvacet let, stále s nimi musí jednat opatrně, protože v některých případech by čistou pravdu neunesli. Nemyslete si, že jim maže med kolem pusy. Je to drsný muž, ale přesto musí být stále opatrný, aby osobní napětí nepřekročilo únosnou mez a nerozbilo spojení mezi lidmi v komunitě.

Když se chceme dohodnout, nejvíc práce dá prokousat se skrz osobnost k samotnému člověku, který má nakonec stejné zájmy a přání jako my. Četl jsem nějakou studii o tom, že v továrnách jde osmdesát pět procent energie na konflikty a patnáct procent na výrobu. Pracoval jsem třináct let v průmyslu, takže to mohu potvrdit. Stávaly se absurdní situace. Nějaký čas jsem dělal programátora na obráběcích centrech. Na počítači jsem nakreslil součástku a připravil program, který jsem poslal na dílnu do mozku stroje. A upravil jsem některá data tak, abych dělníkům ulehčil práci a zefektivnil výrobu. Jenže na displeji stroje se objevily hodnoty, které laik pokládal za nesprávné. Třeba výkon stroje šedesát procent. Někdy přišel ekonomický ředitel, který měl osobnost úředníka, a rozčiloval se. Nevěděl, že jsem ručně přepsal otáčky a posuv stroje na vyšší hodnoty, takže když stroj ukazuje chod na šedesát procent, výkon je stoprocentní a při manipulaci a přejezdech se procesy ještě urychlí. Ještě, než jsem mu to stačil vysvětlit, ředitel otočil kolečkem výkonu, urazil nástroj a urazil také dělníky tím, že k nim nemá důvěru. Nikdo není tvořivější, než dělník, který chce sabotovat práci. Nikdo nezpůsobí nepozorovaně tolik škody, jako naštvaný dělník. Nevěřili byste, co se v továrnách děje, když spolu bojují osobnosti v hierarchickém žebříčku. Když jsem stavěl továrnu na zámkovou dlažbu u Brna v době, kdy se tam také stavěla dálnice do Rakouska, byl jsem svědkem strašného plýtvání pohonnými hmotami. Řidiči z celých Čech i Slovenska, kteří vozili zeminu a písek, vykazovali falešné jízdy, naftu prodávali vesničanům a později ji vypouštěli do polí.

I v komunitách, ve kterých jsem žil, zabraly porady více energie, než samotná práce. Důležitější bylo, aby se všichni cítili spravedlivě oceněni. Samotná práce už většinou byla radostí, společnou zábavou. Dokonce, což je úplně nejabsurdnější věc, která se vám může přihodit, můžete kvůli nějaké osobní nevraživosti sabotovat vlastní duchovní růst. V meditačních centrech, které mají pro svět svatozář, se často dějí takové psychologické anomálie, které si ani neumíte představit. Všechno je podivně potlačené pod maskou jemných energií a nekonečné vstřícnosti.

A stejně, jako probíhají konflikty mezi osobnostmi ve vnějším světě, probíhají také konflikty v jednotlivých osobnostech. Málokdo je celistvou osobností. Osobnost, paměť, ego, nebo jak by se to ještě dalo nazvat, je jen hromada elektrochemických zkratů, nedokončených obrazů, naučených zvyků. A to je špatný šéf, který vám bude točit kolečkem na plný výkon a způsobí jen škody. Podobně, jako se plýtvá energií v továrnách, plýtvá se také energií v těle na zbytečné napětí a konflikty.

Je nezbytné, abyste tuhle sabotáž zastavili. To je pravá ekologie, neplýtvat energií na žádné úrovni. Když zastavíte tohle plýtvání uvnitř, vnější svět se přidá, protože ho vytváří vaše mysl.

Jak to udělat? Pravdivostí. Buďte zdvořilí, aby odpor nebyl příliš velký, ale pravdiví. Možná se také hned nedočkáte přiměřené odezvy, ale někde se začít musí. Všechno je jednoduché, takové, jaké je. Někdo je tlustý, jiný hubený. Neříkejte, jsi tusťoch, ani jsi kyprý. Řekněte, máš nezdravou nadváhu. Nehledejte terapeuta, který vás bude učit být hrdý na to, být tlustý. Hledejte lidi, kteří k vám budou pravdiví a sami buďte pravdiví k sobě i ostatním. Terapeut poskytne pro vaši mysl pohodlnější úhel pohledu, ale nepomůže vám spojit se s realitou. Platíte si za psychologické pohodlí, ne za rozklad osobnosti. To ale není výhodná investice, investujete do údržby starého, nemoderního mechanismu a nejlepší léta pro skutečný růst vám utíkají.

Nejvíce energie spotřebovává uspokojování psychologického pohodlí rozdílných osobností. Ve skutečnosti potřebujeme k životu teplo, jídlo, lásku a zábavu. Úmyslně říkám i zábavu, protože se nechci omezovat jen na zamračené ortodoxní duchovní fanatiky. A tyhle důležité složky, ve zdravých množstvích, spotřebovávají jen nepatrné množství energie. Dávka tepla, jídla, lásky a zábavy, které je jedno tělo schopné absorbovat a efektivně využít, je neskutečně malá, oproti tomu, čím se lidé obklopují pro své psychologické pohodlí a pocit výjimečnosti. Přehnané zásoby pro předimenzovaný pocit bezpečí, jejich správa a údržba, spotřebují mnohonásobně více energie, než je naše tělo schopné ocenit. Neurotická osobnost nežije z přiměřeného luxusu, ona žije z udržování hranic a rozdílů, které zajišťují její pocit existence. Potom je jasné, že nejvíce peněz a energie se spotřebovává na zbrojení, dopravu, léky, obchodování a bankovnictví. To všechno jsou nástroje vyhraněných osobností, které jim zajistí nedotknutelnost. Samotná výroba potravin a běžného spotřebního zboží je úplně na okraji energetické náročnosti. Soběstačná může být v podstatě každá vesnice.

O psychologickém efektu zbrojení, který je absolutně nejvyšší položkou, není třeba nic dodávat. Částky, které se vydávají na udržení hranic, jsou tak astronomické, že by mnohonásobně vyřešili chudobu na celém světě a tím i hranice samotné. Největší spotřeba energie jde na hru několika supereg.

Doprava zboží, aby každý mohl ochutnat všechno a cítit se výjimečně, je často energeticky náročnější, než výroba samotných produktů. Budování silnic, letišť, automobilový a leteckým průmysl také zajišťuje neustálý pohyb stále neurotičtějších myslí po planetě. Všimli jste si, že když jedete na výlet, mysl se zklidní, má dostatek obrázků zvenku a nemusí vytvářet vlastní film, což jí vytváří dojem odpočinku? Obecně pohyb těla nebo pozorování pohybu působí blahodárně pro hyperaktivní mysl. Vnitřek ladí s vnějškem a všechno se zdá harmoničtější. Jízda autem nebo sledování televize jsou oblíbené moderní meditace. I filmový průmysl, který uspokojuje průměrnou mysl, je energeticky náročný. Jak příznačné.

Farmaceutický průmysl je možná větší, než automobilový. Nikdo nechce umřít. A zároveň nikdo nechce změnit svoje zvyky. Proto ten úspěch na trhu. Jak jednoduché počty.

Obchod a banky to všechno zastřešují. Najímají si psychology, kteří programují obyvatelstvo skrze reklamu, stresovaní lidé potom platí léčbu dalším psychologům a třetí skupina psychologů léčí svoje kolegy, jejichž práce jim nedává smysl. Vypadá to jako plýtvání energiemi a o šťastného člověka nezavadíte.

Nesmím zapomenout, že stejně jako může být mysl expanzivní, může být i depresivní. To je opačný konec její stejné vlastnosti. Bydlíte v nelidských podmínkách, v plesnivém bytě, v hlučné ulici, s partnerem, který vás bije, a nemůžete se pohnout z místa, protože svět je ještě cizejší, než vaše bolest. To je opačný extrém přehánění psychologického zabezpečení.

Rád lamentuju, ale nemám ambice změnit svět. Nejsem zastáncem morálky nebo upjaté spirituality. Jen jsem chtěl ukázat, že osvobození od lži, iluze a touhy, má reálné základy. Že to není jen duchovní proces, ale spíš selský rozum a přirozená inteligence. Podívejte se na věci pravdivě a to samo o sobě už dává částečnou svobodu. Budete vystrašeni, jak slepá je cesta, po které jdete, a už to vám otevře oči.

Dobře se najíst, dobře se pomilovat, dobře se vyspat a dobře se vykadit. To je štěstí. Také trochu namasírovat mysl nějakým intelektuálním drážděním je prospěšné, ale na rozdíl od těla, které má své limity, mysl můře být nenasytná a destruktivní pro okolí. Když máte nenasytné tělo, můžete maximálně umřít na předávkování. Ale když máte nenasytnou mysl, můžete v extrémním případě zabít miliony lidí, abyste uspokojili svou neurózu. Je důležité umět pracovat s energií a zachovat nadhled, střídmost a humor.

A jak to udělat? Zkuste přinést ticho do jednání, jak jsem o tom mluvil včera. Ticho obnáší na začátku pocit prázdnoty. Než se mysl usadí, musíte vydržet nastřádané napětí z předchozích let. Než prázdnota ožije, musí se ztišit hluk továrny, která pracuje v lebce. To jsme dělali dneska ráno. Potom začnete být citlivější na proudy energií, které se ve vás objeví. Ale vy se nenecháte těmi energiemi strhnout, tím by se znovu mysl nastartovala a energii by zkonfiskovala pro sebe. Sedíte, cítíte tělesný tlak nebo sexuální vzrušení a zůstanete v klidu. Nezesilujete, ani nezeslabujete pohyb energie, necháte jí volný průběh, dokud nezalije celé vaše tělo a stane se neosobní. Ztratí nálepku sexuální nebo bolestivá. Stanete se živou bytostí plnou energie. Vlastně jí vždycky jste, jenom neproudí volně. A až potom se začnete pohybovat, pokud je to pravdivé. Nebo zůstanete sedět. Potom nejste otroci tužeb, plynete bez napětí a vymyšleného cíle. Budete dál dělat všechny běžné věci, ale střídmě, protože motivace nebude umlčet nebo překřičet a zabavit svou nebo cizí mysl, ale prostý, milující kontakt se světem. Představte si, že by s takového základu vycházeli politici.

Úmyslně nemluvím o meditaci, protože meditace tak, jak se jí chápe evropská mysl, je utišující cvičení, které praktikujete v protikladu k hektickému způsobu života. Znám případy, kdy se meditující nejenže nestali skromnějšími, ale svou osobnost vylepšenou meditací ještě více ukazovali na obdiv. Ale když ticho implantujete do činnosti, nezbude prostor pro chvástání, soustředíte se na práci a zároveň jste v klidu, nevytváříte protiklady, ve kterých si stará osobnost přímo libuje.

Abyste dokázali propojit ticho s činností, musíte být fanatik osvobození, který je zároveň velký fanda světa. Nestřídáte jeden nebo druhý extrém. Jedete v obou najednou. Proto jsou někteří lidé ze mě zmatení. Někdy se chovám jako idiot a někdy jako svatý muž. Stydím se za oba, ale někdy se projeví. To se s věkem spraví, ale ticho za tím vším je už teď. Proto nepanikařím, když se tlačí do popředí důležitý programátor nebo terapeut.

Jak to všechno uskutečnit? Jednat střídmě, přivést ticho do činnosti, nepanikařit. Jednoduše se přestaňte vztahovat. To je první krok, jestli si chcete odpočinout od své uječené, urážlivé, depresivní, útlocitné, agresivní a nevím jaké ještě osobnosti a podobných osobností ostatních. Neanalyzujte manýry své povahy, nesnažte se pochopit manýry druhých a postavit se k nim nejmíň konfliktní stranou, jak to učí některé psychologické metody. Tím si rozděláte práci, která vám zabere veškerý čas, která vás nadobro uvězní v hlavě, která vždycky zůstane nedokončená, nezávisle na tom, kolik titulů získáte jako odborník na struktury, barvy a odstíny ega.

To je duchovní cesta, pohádky pro to mají úžasný symbol. Získáte všechno, když půjdete po cestě, aniž byste se otočili zpět. Jinak zkameníte. Jdete a ve vás i kolem vás vznikají podivné halucinace, skřípění, kvílení, řev. City svírá chvíli strach, potom falešný soucit, potom propad do prázdnoty. A vy jdete a nevšímáte si těch halucinací.

Prakticky to vypadá tak, že o sobě uslyšíte nějaký unáhlený soud, ale vy se nevztahujete k tomu soudu, jen stále k tomu člověku. To je i psychologicky mnohem zdravější. Všimli jste si, že to, co někoho urazí, druhého potěší? Největší napětí vzniká z toho, že cokoliv řeknete, rozděluje lidi na tábory, podle způsobu uchopování slov. Někomu vyhovuje jasný, až autoritativní přístup, jinak se zlobí, že s ním jednáte jako s idiotem, jiný potřebuje jemné zacházení, zakulacování slov a vysvětlování záměru, aby se necítil ohrožený.

Když mi někdo řekne, že jsem šašek, tak to s mou seriózní, šedivou minulostí může rezonovat jako pochvala, ale když to uslyší někdo, kdo se už dlouho pokouší prosadit, může ho to položit na lopatky. Bez ukončení vztahování pak není možná domluva. Je jasné, že většinu energie spotřebují konflikty a porady.

Bez ukončení vztahování není možný další duchovní rozvoj. Budete vyčerpaní nekonečnou zbytečnou prací se zachováním alespoň formálního, vnějšího míru a pro skutečný růst nezbude prostor. V komunitách a meditačních centrech je na první pohled zřejmé, jestli jsou prodchnuté skutečnou láskou, nebo jen zručnou psychologií. Jestli je to místo osvobozených, nebo jen léčených bytostí. A nenechte se nachytat, když vám ti lidé říkají, že ke skutečné lásce směřují, že na sobě pracují. To je nejjemnější způsob povyšování se nad ostatní a nejjemnější forma lži sobě samému i okolí. Co brání lidem, kteří se považují za duchovní, aby pravdivě řekli: „Pojďte dál, je tady husto, protože selhala naše komunikace“. To je duchovní postoj.

Každý je dost citlivý na to, aby rozpoznal, jestli mluví s někým, kdo má umělou svatozář nebo vynucenou autoritu. Jestli se chcete vyblbnout a cítit se extaticky nebo důležitě, běžte na nějaký ezoterický seminář. Užijte si ho se vším všudy, odpočiňte si, pomilujte se, provětrejte svoje srdce. Ale nelžete si, že na sobě pracujete, že jste svobodnější, než ostatní. Dokud neukončíte vztahování, dokud vás vyvede z míry pochvala nebo kritika, jste v sevření osobnosti a nemáte žádnou svobodu rozhodování.

A prosím vás, vyhněte se pokud možno začátečnické chybě, ve které uvázne i hodně duchovních učitelů a terapeutů, když se přestanou vztahovat tím, že se uzavřou a odosobní natolik, že se z nich stanou karikatury. Nevztahovat se neznamená přestat žít, přestat se zlobit, stěžovat si a těšit se z chvály. Jenom to chce zachovat klid, uvědomit si, jak povrchní jsou tyhle pocity a nepřehánět jejich význam. Střídmě!

Ego není ezoterická příšera, která vám chce za každou cenu ublížit nebo vás za každou cenu vyzdvihnout nad ostatní. To jsou přidružené představy ke slovu ego, které vznikají na základě esotericko-duchovně-terapeutického byznysu, který momentálně tak frčí. Ego je vaše paměť, která kombinuje, srovnává a snaží se vyhnout těžkostem. Někdy oprávněně a jindy úplně paranoicky. Nemusíte mít složité znalosti psychologie, abyste se v tom vyznali. Nemůžete získat na každou životní situaci model, který vás ochrání před chybou. A hlavně si nemyslete, že můžete ego zlikvidovat a začít jako osvícené bytosti znovu od začátku. To jsou ty nejabsurdnější představy, hodně rozšířené mezi duchovními celebritami, kteří mají ego nejvíce zatížené.

Začněte jednoduše zkoumat svět tělem. Paměť je součástí těla, ale není ústředním. Nenechte, aby paměť diktovala tělu postoj, aby paměť automaticky způsobovala napětí v těle. Můžete si být vědomí, že slovo šašek má tendenci způsobit napětí v těle, že vaše automatická reakce je výpad, pláč, nebo zatuhnutí, ale ještě, než se spustí, vraťte se do těla a nejprve si vychutnejte proud energie. Dokud se proces neuzavře, máte šanci na svobodu. Potom už je pozdě, jedete v tom a držte si klobouky. A až reakce odezní, můžete si říct: „Aha, to byl fofr, nestihnul jsem ani mrknout a už jsem řval“. A potom řeknete milované: „Tentokrát jsem to nestihnul, jaké to pro tebe bylo?“ To je důležité, tím se vzdáte vlády a můžete se znovu uvolnit.

To je práce s energií, žádné čarování, žádné orgie. Jste tělem a důvěřujete životu. Není měřítko, co si myslíte, jaké máte pocity, jaké máte názory, tendence, jaké máte postavení v práci, jaké máte znalosti a zkušenosti. Když na tomhle budete stavět, zůstanete odděleni, i kdybyste byli papež. Můžete dostat hodně pozornosti a máte nabitý program, takže se cítíte oceňovaní, můžete si k tomu přidat teologické úvahy o pokoře, malosti lidské bytosti a velikosti Boha. Nic z toho ale nezmění realitu, jestli jste součástí života a jeho proudu, nebo o něm přemýšlíte a přednášíte. To je velice intimní věc, kterou víte jenom vy sami, skrze vaše tělo.

Chce to velkou odvahu, protože nastane revoluce. Uvnitř i venku, seminář, neseminář, duchovno, materiálno, ve dne i v noci, všechno se rozpadne a přeskládá. Budete dělat chyby, budete zmatení, budete se smát v tragických a plakat v komických situacích a pravděpodobně si budete připadat opravdu hloupě. Takže nebudete o pokoře uvažovat, bude vám přidělena. Pokud vás ještě nikdo nepokládá za osvícené, vědoucí, nebo jen jednoduše bohaté a známé celebrity, máte to snadnější. Rozpad bude méně bolestivý a může být i humorný. Ale pokud si vaše osobnost už zvykla na tohle psychologické pohodlí, jste v opravdu nezáviděníhodné situaci. Podepsali jste ďáblu smlouvu vlastní krví a je hodně pravděpodobné, že přijdete o duši. Vaše rozmazlená mysl nebude schopná unést takovou zátěž, vaše osobnost už bude tak vyhraněná a zkostnatělá, že už pro duši nezůstane žádné živoucí místo, kde by mohla rozkvést.

Takhle, jak to říkám, to asi zní strašidelně, dělám to úmyslně, protože, pokud se jednou vydáte směrem k transformaci, čekají vás okamžiky, kdy se budete rozhodovat, jestli po cestě pokračovat, nebo se vzdát. Chci vás motivovat a podpořit, abyste si v takových chvílích mohli vzpomenout na to, že existují lidé, kteří nejsou až tak zázrační hrdinové, jako velké vzory, o kterých můžete číst v duchovní literatuře, a přesto nesejdou z cesty při první větší halucinaci. Že můžete udělat jeden zásadní krok ve své mysli, pevně se rozhodnout neotočit se, když vás bude vaše minulost napadat a našeptávat vám sladké nabídky ráje nebo vás strašit samotou, trestem nebo odmítnutím.

Když jste v klidu, je jednoduché mít přehled a být si jistí, že dosavadní život byl nepřirozený, potřebuje novou šťávu, čerstvost, že duchovní transformace je jediná nezbytná věc, kterou je v životě potřeba projít, aby se život smysluplně použil. Když jste v klidu, je jednoduché mít nadhled, vidět, jak s vámi rodiče a společnost manipulovala a manipuluje, jak vy sami to děláte svým dětem a přátelům, na jakých nepsaných pravidlech funguje lidská, programovatelná psychika. Pokud se o to alespoň trochu zajímáte, určitě tyhle stereotypy objevíte.

Jenomže když ztratíte ten nadhled, protože se vás něco osobně dotkne, když se začnete vztahovat, jde transformace stranou a stává se z ní filozofie pro volné večery u vína.

Dám vám příklad. Ona má tendence vztahovat si každý nezdar na kvalitu své osobnosti, takže když všechno nejde hladce, hrozně tím trpí. A když trpí, celé její tělo zvadne a tváře jí klesnou o několik centimetrů. Říkám jí, usmívej se, a ona nasadí škleb, kterému se sama musí smát a v lehčích případech je z toho venku. Tělo je silnější, než mysl. Ale když je její neúspěch hlubší a řeknu, usmívej se, nedokáže to. Celá historie je jako černá můra. V takových situacích je mysl drak, před kterým se tělo třese, smát se, je pro ni úplně nepřirozené a dokonce pochybuje o smyslu utrpení, které stojí to přemáhání. Pochybuje o tom, že transformace by mohla mít takovouhle podobu.

To je ten obraz z pohádky, ty zvuky, našeptávající nám, abychom se nenechali manipulovat, abychom neskočili na špek čarodějovi a raději se otočili k osvědčeným rodinným způsobům zacházení se strachem, neúspěchem, atd. To je ten boj draka s princem v nás.

Není to ale potlačování svých pocitů, usmívat se, když se mi nechce? Neměl bych raději ty pocity nechat vyplavat na povrch, uznat je, projít jimi a vrátit se do ticha?

To by bylo pěkné a věřím, že ty to často dokážeš. Můžu to jenom doporučit a taky to často dělám. Bylo by ideální, kdyby se to každému dařilo, ale bohužel se ukazuje, že v častých případech je to nerealizovatelná esoterická poučka. Jestli chceš, vytvořím někdy nečekaně situaci, která tě zraní ve tvém slabém místě, a budeme pozorovat, jestli si odstup zachováš a nebudeš se vztahovat.

Když mi bude špatně a ty mi řekneš, usmívej se, nezdá se mi jako správná cesta dusit pocity.

Neříkám, že je dobré dusit pocity, říkám, že je dobré nemít svěšenou tvář, když to pocity vyžadují, nenechat těmi pocity manipulovat tělo. Teď se ukazuje tvoje slabé místo, zlobíš se a začínáš se vztahovat. Ani jsem tě nemusel přímo zraňovat.

Jsi v úplně jiné situaci, s úplně jiným nastavením než ona, nevyžaduju po tobě, aby ses usmíval, když je ti špatně a pravděpodobně bych to neudělal, protože jsi naprosto rozdílný typ osobnosti. A přesto se už předem bráníš nějakou obecnou duchovní poučkou. V tom je nebezpečí zobecňování, které se přestává zajímat o konkrétního člověka a preferuje ideologii. Zobecňování je velice mazaný drak v mysli, který má v záloze trumfy, když všechna primitivní strašení selžou.

Ty jsi možná v některých případech svobodnější, než ona, ale v jiných by se zase ona zachovala daleko střízlivěji, než ty. Ona ví o té možnosti projít těmi silnými pocity a vrátit se do ticha, ale v některých případech její systém zkolabuje a má tmu, takže musí začít u těla. Ale jsem si jistý, že kdybys bydlel s námi, byly by chvíle, kdybys měl tmu ty a ona by se smála, protože by ses nechal smést z jejího pohledu prkotinou. To je výhoda a síla komunity a zároveň její hrozba pro upjaté osobnosti.

Proč tohle všechno absolvovat? Proč se tím zabývat a svádět boj s drakem v naší lebce? Pokud si chcete lhát a nechat zavřené srdce, aby vaše psychologie byla pohodlná, raději se držte svých osvědčených programů a tradiční slušné morálky. To myslím vážně, ne ironicky, napácháte nejméně škody sobě i ostatním.

Ale pokud hluboko v sobě máte neklid, který vás motivuje ke změnám, musíte se rozhodnout změny začít a dokončit. Není nic horšího, než nevědomý člověk, který si hraje na duchovního hrdinu. Když je to náboženský fanatik, potom manipuluje s lidmi ve jménu Boha, založí sektu, způsobí válku nebo alespoň zničí přirozenou citlivost následovníků. Falešný učitel zase může natolik zmást a odradit lidi od skutečné duchovní transformace, že se cesta na dlouho přeruší. Politik nebo podnikatel zase ve jménu vyšší ideologie nebo svého psychologického pohodlí přestane rozlišovat a oceňovat rozdíly mezi potřebami a talenty lidí a zavře je do továren, které také spolehlivě zničí jejich citlivost.

Všude kolem sebe můžete vidět lidi napůl cesty, napůl nadšené pro změnu a napůl změně odolávající. Pozná se to na tom, že mají starosti, jsou sice často bohatí a krásní, úspěšní a sebevědomí, ale bez živoucího pole kolem sebe. Pokud se mýlím, vezměte mě za ruku, půjdeme do ulic a budeme hledat šťastné a uvolněné lidi. Řekněte mi, že se špatně dívám, že je to tenhle a támhle ten člověk. Neukazujte mi lidi vzrušené, kteří si zrovna ujíždějí na marihuaně, na svém postavení, na hazardní hře, nebo pár lidí zfetovaných vírou nebo pozorností ostatních. Ukažte mi nějakého klidného zářícího člověka, který k tomu nemá nějaký zjevný krátkodobý podnět.

Ten neklid ve vás nemůžete donekonečna vytěsňovat drážděním smyslů. Jakmile se zastavíte, znovu se objeví v plné síle. Ten neklid je semínko svobody, která je stále nahrazována anarchismem, arogancí, roztažností a nenasytností osobnosti, která si myslí, že svoboda je možnost dělat si, co chci.

Pokládáte se za lidi na cestě, tak vás prosím, abyste šli a nezastavili se u první příšery, která na vás vyvalí oči. Abyste se nezastavili a nezačali příšeru analyzovat a hledat vysvětlení, její původ a svůj vztah k ní. A abyste se nezastavili ani v žádném supermarketu s rajskými hračkami, které vás mohou polechtat na těch nejtajnějších místech. Nejprve dokončete změny a potom si dělejte, co chcete, protože potom už si vás to nedokáže omotat kolem prstu.

Změny budou dokončené, když si přestanete lhát, že jste šťastní, když jste jenom vzrušení. Když se zeptám běžného člověka, jak se má, bude si buď stěžovat, nebo se bude vychloubat. A dokonce, když někomu řeknu, že vypadá ustaraně, v mnoha případech mi naservíruje seznam svých důvodů být šťastný a když někomu řeknu, jak se má dobře, vyplaví se na povrch hodně bodů, kde by se to ještě dalo zlepšit. Ale všechny se týkají uspokojení smyslů a navíc jsou to hypotetické možnosti, které neodpovídají momentu, kdy otázku, zda je šťastný, pokládám. Uvědomte si to.

Osobnost nemůže odpovědět pravdu, tím by se profláklo, že se o sebe neumí postarat, že je závislá na podnětech zvenku. Nemůže říct, jsem neuspokojená a frustrovaná, baví mě, jen když mě někdo obdivuje nebo tak na tohle jsem krátká. Málokdy slyším, jak někdo přizná, že se má špatně a že je to jeho vina, že se málo stará o svoje tělo a svůj duchovní vývoj. Že je zbytečně nervózní a uspěchaný a že moc jí, protože je neuspokojený v jiných oblastech. I když je na první pohled vidět, že něco není v pořádku, bude se snažit vyčíslit všechny své úspěchy a zážitky, ve kterých se už cítil dobře a které ještě plánuje zažít. Pro neznámé okolí má osobnost připravený obleček supermana a se starými známými tráví čas nadáváním na poměry. V podstatě jí skutečnost vůbec nezajímá, protože žije z kontrastů, ne z pravdy.

Bohužel, z kontrastů žije osobnost, ale ne vy sami. Extrémní výkyvy pozitivních a negativních zážitků se zapisuje do vaší paměti váš osobní příběh. Čím je dramatičtější, tím je zajímavější k pozdějšímu vyprávění. Ale vaše tělo a duch je vyživován z úplně z jiného, klidného zdroje, kontrasty jim škodí a způsobují napětí. Nezapomínejte na to, abyste neztratili rovnováhu.

Říkám vám všechna tyhle moudra a přitom vím, že nemůžu očekávat převratné změny. Vlastně se ani změnit nemůžete, i kdybyste si to sebevíc přáli. Nikdo se nezmění jenom tím, že ho druhý přesvědčuje. Nikdo se nebude mít dobře jenom proto, že řeknu, aby se měl dobře. Dokud se budete udržovat v iluzi, že se vlastně nemáte špatně, když můžete jet na dovolenou a do supermarketu, dokud celou pravdu před sebou neuvidíte jako na talíři, celým svým tělem, zůstanou i tyhle rozpravy jenom dalším cvičením pro vaši mysl.

Nabízím prostou možnost, trochu netradiční, ale účinnou. Buďte odvážní a podívejte se na svůj život pravdivě. Nebudu se zlobit, když si půjdete vyzkoušet ještě všechny instantní metody, jak se cítit skvěle. A když za deset let přijdete a řeknete, že jste vyzkoušeli všechno, co vždycky zpočátku vypadalo nadějně, než jste narazili na úpornou tvrdohlavost svého zaběhlého myšlení. Že jste to nezvládli ambulantně, že potřebujete prostředí, které vás ovlivní natolik, že zvyky z předchozích dvaceti nebo třiceti let trochu vyblednou a budou nahrazeny zdravějšími, širšími přístupy. Že jste připraveni skočit do ohně.

Je možné to urychlit, nepotřebujete stejně tak dlouhou dobu na úklid, jakou jste potřebovali na shromáždění a procvičení umělých lokálních zvyklostí z prostředí svého dospívání. Byli jste děti a pravidla jste přijímali nevědomě. Teď jste dospělí a můžete vidět a aplikovat věci přímo. Můžete počítat s tím, že aplikace bude trochu dramatická, že drak ve vaší hlavě, který hlídá pravidla, se bude obratně bránit a útočit, protože léta rostl a sílil, sežral vaše rodiče, vychovatele i kamarády. Ale porazit ho, je možné.

Je pochopitelné, že vás bude lákat méně náročná možnost se s drakem domluvit, přivádět mu oběti a zvyknout si na omezení a bolest, která z toho vyplývá. Můžete chodit do kostela nebo navštívit terapeuta, aby váš neklid utišili a boj odložili na neurčito. Ale doufám, že alespoň někdo z vás se vydá přímou cestou. Bude také koulet očima, zhluboka dýchat, vydrží nápor smradu z dračí tlamy a pak se začne smát celé té komedii, včetně všech mých keců o osvobození.

Takhle jednoduché to je, a zároveň je to ta nejtěžší překážka, která může před lidskou bytostí stát. Bojujete s něčím, co neexistuje a zároveň je to všeobecně uznávané jako autorita. Váš nabitý mozek, kde máte uložené záznamy o světě, vám promítá draka do míst, kde je jen hromada nesouvislých, nedokončených, nesmyslných, popletených fragmentů paměti a vy se tím šrotem seriózně zabýváte, protože to dělají všichni okolo a vyžadují to i po vás. A tak, abyste neztratili jejich podporu a lásku, pokračujete v tom a zároveň se pasujete do role duchovních hledačů, abyste alespoň trochu svou svobodu ospravedlnili a legalizovali.

Nemyslete si prosím, když v současnosti hodně lidí čte o duchovnu a zabývá se sebepoznáním, že nastane hromadné osvícení. Něco jiného je číst o tom, koupit si svaté obrázky, lampiónky a vlaječky, draka tím trochu ozdobit, namalovat a ovonět vonnými tyčinkami, do smradlavé tlamy mu stříknout trochu ústní vody, a něco jiného je unést samotu a stát na zeměkouli bez podpory jak společenských, tak duchovních ideologií.

Nevzdávejte se, pokračujte. Budete mít těžkosti, jako máme my. Ale to nás zpevňuje a otužuje. Buď jsme extrémně hloupí, že nám to jde tak pomalu, nebo žijí externí hledající v téměř dokonalé iluzi, vylepšené o před a posmrtné verze, což bych řekl, že je pravděpodobnější, ale nemůžu to dokázat.