Ukázka z knihy: Susan Lavander, Anna Franklin: Magické rostliny (Herb Craft, A Guide to the Shamanic and Ritual Use of Herbs), Volvox Globator 1999, ISBN 80-7207-279-X

Šamanské učení o rostlinách

Stav vědomí
V nejstarších dobách pohanského učení pátrali léčitelé či mágové v nejrůznějších sférách a koutech vědomí, aby získali vědomosti a osobní poučení jak od nadpozemských bytostí, tak od pozemských učitelů. Jakmile s těmito učiteli navázali kontakt, začali jinak vnímat reálný svět a shromažďovat o něm reálné poznatky. V normálním všedním životě spoléháme při posuzování vnímané reality na důkazy, které nám zprostředkuje našich pět smyslů. Pro šamany je ovšem tato realita a tato oblast vědomí pouze jednou z nekonečného počtu realit a oblastí vědomí. Za určitých okolností můžeme snad i my spatřit záblesk jejich existence. Šamani, mágově a čarodějnice se však snaží najít cestu a sílu, která by jim usnadnila přístup do světa mimosmyslového vnímání vždy, kdykoli to potřebují.

Rostliny jako průvodci a spojenci
Najít cestu do mímosmyslového světa a vyladit se na jinou energii mohou šamanským léčitelům usnadnit některé byliny resp. rostliny. Nicméně dospět k mistrovské dovednosti v tomto oboru zabralo mnoho let a vyžadovalo absolutní osobní disciplínu. Rostlina je ostatně v každé době sama nejlepším učitelem. S každou z nich se musí správně zacházet, a velmi záleží na tom, aby se především sbírala v dokonalém stavu. Rostliny je prostě třeba respektovat jako živé organismy, protože podstatou jejích čarovné mocí je právě jejích životní síla. Tato síla se pak musí projevit, ať již užíváme bylinky vnitřně - bud' čerstvé nebo jako odvary, ať je kouříme či přidáváme do kadidla, nebo z nich připravujeme léčivou koupeli
Šaman je přesvědčen, že přistupuje-li k rostlinám s láskou a důvěrou, vydají mu ochotně svá tajemství a svou silou podpoří jeho úsilí. Kdyby rostlinu sbíral ze špatných pohnutek, špatně s ní zacházel nebo ji zneužil, způsobilo by to nepříjemnosti a nedorozumění a podlomilo by to důvěru v jeho umění. Pokud by si duši rostliny zcela znepřátelil, věří, že by mu mohla hrozit i zkáza.
Podle obecně sdílené, ale mylné představy musí mít rostlina halucinogenní vlastnosti, aby pomáhala rozšířit záběr lidského vědomí. Existuje jen malý počet bylin, které jsou s to ovlivnit psychiku, ale jejích používání je zato nejobtížnější. Mimo jiné totiž snadno přemohou slabou vůli kohokoli, kdo je natolik hloupý, aby je začal používat jen z osobního rozmaru a snad pro první příjemné zážitky.
Každá rostlina, od všední sedmikrásky až po mohutný dub, má svou vlastní sílu a rozdílnou vibraci (pulsaci). Kdo se poctivě vynasnaží důvěrně ji poznat a objevit tak duši rostliny, může se na této síle podílet.

Tři říše
Než začneme sledovat šamanovu cestu po reálném a mimosmyslovém světě, musíme se seznámit s koncepcí tří říší.
Pozemská říše
Pozemská říše je sféra, v níž se na povrchu naší planety odehrává veškerý život - je to fyzická stránka existence našeho světa a současně oblast obyčejného lidského vědomí. Podle šamanského učení bychom se neměli pokoušet o únik z této říše, která sama není příčinou a místem zla, ale je naopak dobrá a krásná. Měli bychom se naučit, jak se s ní vzájemně kladně ovlivňovat, jak o ni pečovat a milovat ji pro všechno to božské, co se v ní projevuje. A čeho jsme sami součástí. Studiem země, přírody a jejích cyklů se učíme poznávat zákonitosti celého kosmu, studiem i praxí života a studiem magie do nich můžeme proniknout. Od země tedy začínáme a jejím prostřednictvím se můžeme v duchu snažit navázat kontakt s jinými realitami. Svou fyzickou existencí však přitom natrvalo zůstáváme spojeni se zemí.
Mnoho kultur věří, že určitá místa jsou vchodem či východiskovým bodem, který jim za určitých podmínek umožní přístup do jiných sfér. Pro Kelty to byla „místa mezi místy“ - všechna pobřeží, místa mezi zemí a mořem, vchody, prahy apod., a to zvláště, v „čase mezi časy“, k nimž patří půlnoc (rozhraní dvou dní), Samhain (1. listopad, tj. rozhraní dvou roků podle keltského kalendáře) aj. Jiní věří, že přístup do ostatních sfér je možný z určitých terénních útvarů nadaných zvláštní energií, které jsou v přírodě vyznačeny kamennými kruhy a menhiry (název pro sloupcovité přírodní balvany, převzatý do mnoha jazyků z keltštiny), nebo se nacházejí ve skalních rozsedlinách, starých korytech vod nebo na prastarých místech bohoslužeb, dlouho používaných pro duchovní obřady.

Podsvětí
V dnešní lidové mluvě se podsvětí zpravidla ztotožňuje s křesťanským pojetím pekla - místem zla, temnoty a trestání hříšných. Pro pohanské předky však podsvětí mělo jiný pojmový obsah.
Spíše než země nebo nebe bylo právě podsvětí pro pohany hlavním sídlem nejvyšší bohyně. Považovali je za lůno tajemné Matky, prvotní podstaty, z níž pochází veškerý život. Každý člověk je po smrti pochován do hrobu a vchází do temnot, obdobně jako semeno padá do země, ale z její tmy zase vzejde obnova, a semeno stejně jako lidské vědomí znovu roste směrem ke světlu. Smrti a temnoty se nemusíme bát, nejsou zlem, ale jen součásti celkového cyklu. Semena se vysévají do lůna bohyně a zase se sklízí, přeměňují na chléb atd. Lidské bytosti a zvířata se rodí z jejího lůna, živí se z ní a po smrti se vracejí zpět.
Had je běžný totem neboli symbol podsvětí, a proto se Bohyně podsvětí často zobrazovala jako had nebo jako ženská postava s hady kolem lůna. Had symbolizuje vody, za nimiž je jiný svět, a současně síly regenerace. Pupeční šňůra spojující dítě s matkou má tvar dvojice hadů, a to může vyplývat z představy, že je náš svět spojen s oním světem klikatým bludištěm. Had se také brzy na jaře probouzí ze zimního spánku, a je proto prastarým symbolem tělesné i duševní regenerace.
Právě do této temné říše prvotní existence se vydává pohanský šaman nebo čarodějnice, když hledá odpovědi na základní otázky o kořenech bytí. Jinak řečeno: tato říše je oblastí podvědomí nebo bezvědomí lidské mysli. Skrze podsvětí se šaman snaží dospět k poznání vlastního Já. Dostává se do něj nacvičeným rituálem a setkává se tu s učiteli duchovních věcí. Někdy tu náhodně potká strašlivé příšery, což je vlastně jen personifikace jeho vlastního strachu a zábran. Často s nimi musí bojovat, překonat je nebo se s nimi spojit, a pak teprve může pokračovat dál. Traumatický vliv takového procesu by se neměl podceňovat. V extrémním případě to jeho účastníka tak vyděsí, že nemůže ve svém hledání pokračovat, pokud si ovšem nevysvětlí podstatu takových jevů. Žádná racionálně uvažující osoba by nikdy dobrovolně do tohoto procesu nevstoupila, ale šamani neuvažují racionálně v běžném slova smyslu, a jejich pojetí existence je velmi svérázné.
Podsvětí tedy můžeme považovat za zdroj jakýchsi prvotních poznatků zděděných po předcích, a za způsob, jak jich asi bylo dosaženo.

Nebeské říše
Vliv bohyně Matky sahá podle pohanských představ do všech tří oblastí - do podsvětí, pozemské říše i do říší nebeských číli do nebe. Jako bohyně oblohy se často znázorňovala v podobě ptáka. Pták se pohybuje po obloze, ale jeho kořeny jsou na zemi nebo ve vodě, a tak spojuje všechny tři říše.
Podle prvotních představ bylo možno od nebeského boha a bohyně získat zcela jiný druh poznání, než jaký je dostupný v podsvětí a na zemi. Během dlouholetého studia a praxe se totiž šaman nebo čarodějnice obvykle přesvědčili, že je něco táhne směrem k obloze, že potřebují bližší kontakt s nebeskými bytostmi. Tento pocit byl často vyjádřen jako transformace vědomí do ducha v podobě ptáka, který se vznáší vzhůru. Jinak řečeno: nebeské říše představovaly naplnění snah v oblasti duchovna neboli vědomí.

Axis mundi
V jazyce magie jsou všechny tři zmíněné říše propojeny osou neboli stromem světa. Strom má kořeny v podsvětí, kmen na zemi a větve na nebesích.
Pojetí vesmíru jako stromu je v pohanské mytologii značně rozšířeno. Nejznámějším příkladem je skandinávský Yggdrasil - obrovský vždyzelený jasan, který byl považován za strom světa, jehož kmen je v pozemské oblasti a spojuje ji s nebem a podsvětím. Jiné kultury uznávaly různé další stromy za svůj strom světa neboli strom života. Pro Kelty to byla jabloň nebo dub, pro Číňany broskvoň a pro Semity datlová palma. Mnohé kultury, jako např. druidská, keltská a řecká, konaly své bohoslužby pod stromy v hájcích, které uctívaly jako své svatyně. Velké stromy uvnitř posvátného háje představovaly mužskou část božství nejvyšší bohyně, jejího syna i milence zároveň. Ulomit větev z takového stromu by znamenalo kastraci bohů tvoření, jejímž následkem by byla neplodnost a neúroda. Kdokoli by zničil posvátný háj, byl by Velkou Matkou proklet a zatracen.
Osa světa představuje nejen celý vesmír, ale je centrální osou, která spojuje všechny tři zmíněné říše. Tato osa samozřejmě fyzicky neexistuje, ale může ji kdekoli vytvořit uvědomělá vůle mága. Tím, že se ztotožní s osou světa, dostane se do středu vesmíru a získá tak přístup do všech tří říší. Když se postaví do magického kruhu, je jeho prvním úkolem vytýčit jeho středem myšlenou osu, a pak jejím prostřednictvím propojit kruh se všemi říšemi, aby se sám octl „mezi světy“.

Ukázka z knihy: Susan Lavander, Anna Franklin: Magické rostliny (Herb Craft, A Guide to the Shamanic and Ritual Use of Herbs), Volvox Globator 1999, ISBN 80-7207-279-X