Lugh

Původ: Keltský (irský). Bůh slunce, války, „Pán rozličných schopností“
Známé období uctívání: Od raných dob do období přijetí křestanství
Synonyma: Samíldánach (Mistr mnohých umění), Lámfhadat (Dlouhá paže“).
Centrum kultu: Lugudunum (dnešní Lyon) a jinde v pevninské Evropě. V prvním století př.n.l. přenesen do Británie, pravděpodobně usedlíky z Galie.
Umělecké památky: Kamenné reliéfy a plastiky.
Literární prameny: Books of Invasions (Knihy o dobývání Irska, Cydes of Kings (Královské cykly).

Lugh se stal členem irského panteonu později, nepatřil tedy k božskému rodu Danaanů nýbrž k mladší generaci božstev Byl zřejmě přitažlivější než Dagda. Dokázal skvěle zacházet s kouzelným kopím a prakem. V mýtech vystupoval jako syn Kiana a Ethniu a někdy jako otec hrdiny Cu Chulainna.
Na jeho počest se každoročně konal svátek Lughnasadh, který začínal 1. srpna, a v zemi, kde se vždy dodržoval kalendář pastorálních slavností, měl na prvním místě význam zemědělského svátku. Není vyloučeno, že Lugh jako nový bůh zastínil tajemného kmenového boha Trograina. Další název pro srpnové oslavy byl Bron Trograin (Trograinův hněv).
Stejně jako ostatní keltská božstva dokázal Lugh měnit svou podobu, proto snad lze jeho jméno přeložit jako rys (lynx). Se jménem Lugh se setkáváme v Evropě i Británii v místních jménech (Lugudunum - Lyon a Luguvalion - Carlisle).
 

Ukázka z knihy Encyklopedie Bohů, Michael Jordan, Volvox Globator 1997, ISBN 80-7207-087-8