To je případ ayahuasky, jak jsme viděli ve třetí kapitole, a na druhém konci tohoto spektra je to také případ neuroto­xinu kurare, který lovci v Amazonii používají po tisíce let a jehož nyní také intenzivně využívá západní medicína pro jeho důležité, život zachraňující účinky při radikálních chirurgických operacích a anestezii. Jeremy Narby zastává názor, že je krajně nepravděpodobné, aby bylo tajemství těchto sub­stancí odhaleno náhodnými experimenty bez ohledu na to, jak dlouho mohly teoreticky probíhat.

V Amazonii existuje čtyřicet typů kurare, které se vyrábí ze sedmdesáti druhů rostlin... Pro jejich výrobu je třeba použít kombinace několika rostlin, které se vaří dvaasedmdesát hodin. Přitom je třeba se vyhýbat vonným, ale smrtelným výparům, které se uvolňují z lektvaru. Finálním produktem je pasta, která aktivně působí pouze tehdy, je-li vbodnuta pod kůži [napří­klad na špičce šípu nebo oštěpu]. Pokud ji člověk spolkne, nemá žádný úči­nek. Je těžké pochopit, jak by kdokoli mohl objevit tento recept při náhod­ném experimentování."

Amazonští šamani netvrdí, že vytvořili své kmenové archivy biochemic­kých tajemství náhodným experimentováním nebo jakoukoli jinou takovou racionální a kvazivědeckou technikou. Jednoduše – ale jednohlasně – tvrdí, že řada „rostlinných duchů”, mezi nimiž hraje určující roli ayahuasca, je naučila vše podstatné, co potřebují vědět o vlastnostech ostatních rostlin v džungli. To jim dovoluje dělat účinné léky, léčit nemocné a obecně být dobrými léčiteli a vegetalisty.13 Ayahuasca sama je prý „doktor” mající sil­ného ducha a je považována za „inteligentní bytost, s kterou lze navázat spojení a od níž je možné získat znalosti a moc".

Antropoložka Angelica Gebhart-Sayerová, která studovala amazonské indiány Shipibo-Conibo, poznamenává, že „šaman pod vlivem ayahuasky dostává ze světa duchů nesrozumitelné, často chaotické informace ve formě světelných vzorů..." Podle názoru Gebhart-Sayerové je šamanovým úkolem dešifrovat a „domestikovat” tato surová, nezpracovaná data, která na něj vyzařují duchové rostlin, „jejich převedením” do podoby terapie pro kmen jako celek. Podobně u dalšího amazonského kmene Campa rostlinné recepty nepřinášejí zlepšení zdraví, dokud je nespecifikuje duch nějaké rost-liny, s nímž se šaman setká v ayahuaskovém transu.

Když antropolog Eduardo Luna zpovídal na začátku osmdesátých let kolem amazonského města Iquitos míšenecké šamany, tak jeden z nich, don Celso, poznamenal, že on sám nikdy neměl žádného šamana, který by ho učil, a že nikdy žádného nehledal, protože neomylným zdrojem skuteč­ného vědění je ayahuasca:

Proto si někteří doktoři myslí, že vegetalismo [neboli věda o rostlinách] je silnější než la medicina de studio [západní medicína], protože oni se učí čte-ním knih. It'ly si ale pouze vezmeme tuto tekutinu [ayahuasca], držíme dietu a pak se učíme.

Don José, další z Lunových šamanů, také tvrdil, že duchové rostlin ho naučili všechno, co ví. Podobně don Alejandro řekl, že to, co se naučil přímo od ayahuasky, velmi rychle překonalo lekce, které mu dával jeho lidský uči­tel, jeden starý indiánský šaman, protože duchové rostlin ho toho tolik naučili." »Ti duchové... se prezentují během vidin a snů," uzavírá Luna:

Ukazují, jak diagnostikovat nemoc, které rostliny používat a jak správně aplikovat tabákový kouř, jak vysát nemoc nebo vrátit duši nějakému pa­cientovi, jak šamani chrání sami sebe, co se má jíst, a co je nejdůležitější, učí je icaros, magické písně nebo šamanské melodie, které jsou hlavními nástroji šamanských postupů.'

Je třeba si všimnout, že podle amazonské tradice „duchové rostlin-uči­telů” prý na sebe berou nejen podobu rostlin, ale zjevují se také jako zvířata (duch ayahuasky se zvláště často projevuje jako had škrtič) nebo jako lidské bytosti. Velmi často na sebe berou také podobu „malých lidí krásné a statné postavy".” Tento popis silně připomíná evropské kouzelné bytosti. V sou­ladu s dalším starým tématem, na které narážíme v říších duchů, kouzel­ných bytostí a mimozemšťanů, jimiž se zabýváme v této knize, i amazonští šamani rutinně uvádějí, že duchové rostlin-učitelů se jim zjevují jako hyb­ridi a theriantropové – „produkt pohlavních styků mezi pozemskými otci a vodními pannami”, jak vysvětluje Lunův informační zdroj don José.'

Hodná zaznamenání je v každém případě i role ayahuasky jakožto pro­středku nebo portálu, který dovoluje šamanům získat přístup k skrytým říším informací, v nichž duchové rostlin-učitelů přebývají. Tato víra převládá u všech původních kultur Amazonie, poznamenává Benny Shanon, profesor psychologie na Hebrejské univerzitě v Jeruzalémě, a jeden z nejvý­znamnějších akademických expertů na ayahuasku:

V těchto [amazonských] kulturách přisuzují tomuto lektvaru znalost nej­vyšší reality i všechny hlavní kulturní výdobytky... Ayahuasca – spolu s dal­šími psychotropními látkami – je považována za „jedinou cestu k vědění”. Svět, který odhaluje konzumace těchto látek, je považován za reálný, zatímco obyčejný „reálný” svět je často považován za iluzorní.'
...