Zajímavá studie stále rostoucího rozšíření ayahuasky ve světě. Zabývá se jejím možným přínosem a omezením případných rizik. Ve studii je také zmíněna postupná legalizace užívání ayahuasky v rámci obřadů církví Santo Daime a União do Vegetal, ke které došlo v USA, Austrálii, Itáliii, Nizozemsku a Španělsku.

Abstrakt

Ayahuasca je odvar ze dvou původních rostlin z Amazonie, Banisteriopsis caapi a Psychotria viridis, které obsahují psychoaktivní látky - harmalové alkaloidy a dimethyltryptamin. Odvar byl použván domorodým obyvatelstvem v Brazílii, Ekvádoru a Peru k léčebným, duchovním a kulturním účelům již v předkolumbovských dobách. Ve 20. století se ayahuaska rozšířila mimo své přirozené prostředí a byla začleněna do synkretických praktik, přijatých nepůvodním obyvatelstvem v moderním západním kontextu. Globalizace ayahuasky v posledních desetiletích vedla k řadě soudních sporů, ve kterých se postavila náboženská svoboda proti vnitrostátním protidrogovým zákonům. Tento dokument zkoumá některé filosofické a politické dopady současného užívání ayahuasky. Zabývá se otázkou sociální interpretace ayahuasky jako léku, svátosti a "rostliny - učitele". Zkoumá otázky omezení škod používání ayahuasky, ale jejím logickým závěrem je také "maximalizace prospěchu".

Úvod

V únoru 2006 Nejvyšší soud USA rozhodl, že náboženská svoboda může převážit nad americkou protidrogovou legislativou ve vztahu k obřadnímu používání ayahuasky, odvaru původem z Amazonie, dlouhodobě ctěným tamním obyvatelstvem (Hollman, 2006). Kauza Gonzales proti O Centro Espirita Beneficente União do Vegetal (UDV) se zabývala otázkou, zda 'hoasca', která obsahuje látku dimethyltryptamin ze Seznamu I., by mohla být legálně konzumována jako svátost  církví UDV (původem z Brazílie), v souladu s ustanoveními zákona o svobodě náboženského vyznání (Religious Freedom Restoration Act - RFRA). Tento zákon schválil Kongres v roce 1993 v reakci na otázku, zda církev původních obyvatel ameriky (Native American Church) má právo obřadně používat v seznamu uvedenou drogu peyotl. RFRA konstatovalo, že omezení protidrogové legislativy ve Spojených státech hraničí s omezováním náboženské svobody.

Případ ayahuasky v USA je jen jedním z několika podobných v zemích jako je Austrálie, Itálie, Nizozemsko a Španělsko. Otázky, které tyto soudní žaloby centra nastolily, se netýkají jen náboženské svobody, ale také látek obsažených v ayahuasce. I když je v panteonu psychoaktivních látek poněkud obskurní, ayahuasca začala mít úspěch i mimo Amazonii. Praktici -  politici a výzkumníci - mají značné problémy jak reagovat na užívání psychoaktivních látkek, které nezapadají do tradičních koncepcí a kategorií "zneužívání" ilegálních drog. V tomto článku stručně popisuji ayahuasku, její účinky a její tradiční i moderní použití. Dále zkoumám některé další filozofické a politické otázky vyvolané "globalizací" ayahuasky a rostoucím celosvětovým zájmem o používání odvaru. Tato diskuse vede s ohledem na ayahuasku k nastolení otázky chybějícího modelu "omezení rizika" v souvislosti s užíváním drog. To prokazatelně vyžaduje v novém rámci politické diskuse vystoupit s logickým pojmem "maximalizace prospěchu".

Ayahuaska a její účinky

"Ayahuaska" je slovo z jazykové skupiny kečua, původních obyvatel amazonských oblastí Peru a Ekvádoru (Metzner, 1999). Překládá se jako "réva duše". Ayahuaska odkazuje jak na Banisteriopsis caapi, liánu vyskytující se v západní části povodí Amazonky, tak na odvar připravený z B. caapi, který obvykle obsahuje příměsi jiných rostlin. Jedna z nejčastějších příměsí ayahuasky je  odvar listů Psychotria viridis, rostliny z čeledi Rubiaceae (kam patří např. kávovník - pozn. překl.). Aby se předešlo nedorozumění, v tomto článku budou rostliny s botanickými názvy B. caapi a P. viridis, používané společně při přípravě odvaru, označovány prostě jako ayahuasca.

Součinnost mezi příslušnými psychoaktivními chemikáliemi v B. caapi a P. viridis je pozoruhodná farmakokinetická interakce. B. caapi obsahuje harmalové alkaloidy, jako je harmin a tetrahydroharmin, které jsou krátkodobě působící reverzibilní inhibitory monoaminooxidázy (MAO). MAO inhibitory patří do farmakologické skupiny antidepresivních chemických látek, které účinkují tak, že zabraňují degradaci neuromediátorů v mozku (Julien, 1998). P. viridis obsahuje dimethyltryptamin, neboli DMT, což je silný halucinogen, aktivní při parenterálním podání (t.j. ne přes trávicí soustavu - pozn. překl.), nikoliv při podání orálním (Shulgin, 1976). Je to proto, že trávicí trakt obsahuje také enzym monoaminooxidázu, který metabolizuje orálně podaný DMT dlouho před tím, než se může dostat do mozku. Nicméně, pokud je DMT požit spolu s inhibitory MAO - jako je tomu v případě odvaru z ayahuasky - jeho okamžité metabolizování se zpomalí, což mu umožňuje dosáhnout mozku (McKenna & Towers, 1984, Ott, 1999). Z pohledu biomedicíny,  jsou jedinečné účinky ayahuasky dány kombinací DMT s potencujícími psychoaktivní harmala alkaloidy (McKenna, věže, & Abbott, 1984). Naproti tomu vysvětlení účinků ayahuasky amazonským domorodým obyvatelstvem odrážející paradigma zahrnující duchovní oblasti a nadpřirozené síly musí být bráno v úvahu, není-li ověřena fenomenologie ayahuaskové zkušenosti.

Široká škála přípravků z ayahuaskové lékárny různých domorodých obyvatel v celé amazonské oblasti naznačuje, že jeho použití je mnohem starší, než první kontakty s Evropany. Různá jména pro B. caapi, jako yagé, caapi, natem, oni, nishi, také předpokládají rozšířené historické použití (Luna, 1986). Nicméně dědictví kolonialismu v Jižní Americe, stejně jako u mnoha jiných částech světa, beznadějně ovlivnilo tradice domorodých obyvatel, včetně kosmologie, v níž ayahuasca hraje hlavní roli (Whitten, 1981). Koloniální a náboženské autority měly tendenci odsoudit ayahuaskový šamanismus jako ďábelský a byly znechuceny jeho praxí (Taussig, 1986; Vickers, 1981). Rituální použití ayahuasky však mezi původními obyvateli Amazonie pokračuje dodnes, i když s různou mírou křesťanského synkretismu díky minulému i současnému působení misionářů v regionu (Luna, 1986). Podobně dochází i nadále k mezikulturnímu přenosu znalostí ayahuaskového léčitelství mezi původním a nepůvodním obyvatelstvem (Gray, 1997 Luna, 2003, Pollock, 2004), což zahrnuje vegetalismus mesticů, kteří nabízejí alternativní zdravotní ošetření městským obyvatelům v zemích, jako je Peru (Dobkin de Rios, 1973).

Specifika tradičních amazonských ayahuaskových praktik - jako název odvaru sám o sobě - se mohou lišit podle kulturních skupin, ale existují určité společné prvky, většinou hlavně obřadní rámec jeho užívání. Rituály jsou vedeny zkušeným léčitelem nebo ayahuaskerem, kteý prošel mnohaletým tréningem, aby se z něj stal adept na vedení vaření nápoje. K přípravě na tuto roli patří dlouhodobá izolace, sexuální abstinence a dodržování přísných dietních tabu, týkajících se některých potravin či masa. Některé z těchto předpisů platí také pro účastníky rituálu pití, protože je nebezpečí vyvolání nežádoucí duchovní síly, pokud jsou předpisy porušovány. K rituálům vždy patří skandování a zpěv icaros, což jsou speciální písně zprostředkující uzdravování, prorokování nebo spojení s duchy. Rituály často často doprovází použití jiných posvátných rostliny, jako například tabáku (Demange, 2002 Luna, 1986). V mnoha ohledech je ayahuaska paradigmatický entheogen, nebo psychoaktivní látka používaná pro duchovní účely (Ruck, Bigwood, Staples, Ott, & Wasson, 1979; Tupper, 2002).

Psychoaktivní účinky ayahuasky jsou kvalitativně podobné jiným lékům ze stejné farmakologické skupiny, jako LSD a psilocybin, ale jsou také fenomenologicky jedinečné. Účinky obvykle začínají 30-40 min. po požití, vrcholí asi po dvou hodinách a úplně odeznívají po šesti hodinách (Riba et al., 2003). Ayahuaska působí středně silnou kardiovaskulární stimulaci, včetně mírného nárůstu srdeční frekvence a diastolického krevního tlaku (Riba et al., 2003). Uživatelé uvádějí pocity zrakové nebo sluchové stimulace, synaesthesie, psychologické introspekce a silné emocionální pocity, od příležitostného smutku nebo strachu po euforii, osvícení a vděčnost (Shanon, 2002). Odvar sám má hořkou chuť a nemůže být označen jako příjemný k pití. Dávení nebo zvracení není během ayahuasca zkušenosti neobvyklé a je obecně považováno za duchovní nebo fyzickou očistu.

Dlouhotrvající účinky ayahuasky na pravidelné konzumenty alkoholu dosud nebyly dobře prozkoumány lékaři, odvar má v posledních několika desetiletí 20. století poměrně obskurní pověst. Předběžná šetření v malém na členech brazilské ayahuaskové církve naznačují, že odvar není fyziologicky nebo psychologicky škodlivý, pokud je použit v rámci obřadů (Barbosa, Giglio, & Dalglarrondo, 2005; Callaway et al., 1999; Grob et al., 1996; Riba & Barbanoj, 2005). Shanon (2002) analyzoval fenomenologii ayahuaskové zkušenosti z hlediska kognitivní psychologie, práce naznačuje mnoho cest budoucího psychologického výzkumu. Důkazy pro závislosti na ayahuasce chybí, dokonce bylo navrženo, že obřadní použití ayahuasky může mít terapeutické využití jako doplněk k léčbě závislostí (Mabit, 2002, McKenna, 2004; Winkelman, 2001).

(pokračování)
Překlad J.H. & I.P.

Zdroj:
Tupper K. W., The globalization of ayahuasca: Harm reduction or benefit maximization?, International Journal of Drug Policy (2006), doi:10.1016/j.drugpo.2006.11.001

Další odkazy a literatura:
ZKUSIL JSEM LIÁNU SMRTI
Alex Polari de Alverga: Prales vizí - ayahuasca, amazonská spiritualita a tradice Santo Daime
Luis Eduardo Luna: Vegetalismo. Šamanismus mezi mestickým obyvatelstvem peruánské Amazonie