Závěrečná část studie se věnuje současné globalizaci ayahuasky ve vztahu k protidrogové politice ve světě.

Globalizace ayahuasky a veřejná politika

Politické dopady současných ayahuaskových praktik mohou být s užitkem zkoumány jako kulturní projev globalizace. Pojmem globalizace odkazují na ekonomické, politické, technologické a kulturní výměny a integrace v důsledku snadnějšího pohybu osob, zboží a myšlenek na přelomu 21. století. Jak Collier a Ong (2005) pozoroval, "pro globální jevy ... je příznačná schopnost vytrhávat ze souvislostí a vytvářet souvislosti nové, abstrahovat a přenášet se napříč různými sociálními a kulturními situacemi a sférami života" (s. 11). Thomas (2005) uvádí obnovení náboženství - včetně šíření nových náboženských hnutí a kulturního a náboženského pluralismu - jako jeden z "megatrendů" ve 21. století. V reakci na to státy i náboženská společenství "jsou nuceny více než kdy jindy předtím definovat, obhajovat nebo přehodnocovat sociální hranice mezi posvátným a profánním tváří v tvář modernizaci a globalizaci"(Thomas, 2005, s. 26). Vyvíjející se duchovní praxe jejichž spojovatelem je odvar z ayahuasky,jsou příkladem těchto trendů a napětí globalizace.

Vzestup popularity v globálním povědomí zahájila ayahuaska v době nebývalé mezilidské a mezikulturní výměny znalostí. Sporná otázka tohoto jevu se týká kulturního vlastnictví. Byl bych povrchní kdybych pokorně nepřiznal, že ayahuaska je příkladem domorodých znalostí, šamanské techniky nebo kognitivního nástroje, který se dal dlouho nejlépe popsat jako duševní vlastnictví domorodých národů Amazonie. Současný trend směřuje ke komercionalizaci a zesvětštění. Ke sporné otázce duševního vlastnictví se pozornost veřejnosti obrátila v roce 1990, kdy zástupci Amazonských kmenů oficiálně protestoval proti tomu, že americký patentový úřad udělil patent na ayahuasku americkému farmaceutickému podnikateli - rozhodnutí bylo následně zrušeno (Fecteau, 2001). Ovšem odmítnutí růstu zájmu o ayahuasku z důvodu ukradení vlastnických práv je poněkud zjednodušující. Geneze brazilských ayahuaskových církví, které jsou v mnoha ohledech hlavními motory globalizace ayahuasky, byla prokazatelně důsledek mezikulturního křížení (Macrae, 2004). Je tu také důvodná doměnka, že ve věku wiki, sdílení souborů a tendencí open source, (otevřených zdrojů) se pojem "duševní vlastnictví" rychle stává podivným přežitkem. Tento vývoj se týká korporací a akademických pracovníků stejně jako původních národů.

V šedesátých létech 20. století zůstala kuriozně ayahuaska velkou měrou mimo západní "kulturní radar" navzdory zvýšenému populárnímu zájmu o vizionářské rostliny, jako peyotl a psilocybinové houby. Naproti tomu se o několik desítek let později kolektivní mysl z počátku 21. století rozšířila a zformovala revolučními informačními a komunikačními technologiemi (Friedman, 2005). Protože je ayahuaska sice odlišná a současně kulturně konstruována v postmoderním světě, jsou ve hře nové síly. Příkladem by mohly být orgány, jejichž zájmům slouží šíření nepřesných či znevažujících informací o ayahuasce (jak tomu bylo nesčetněkrát v minulosti v případě dalších nelegálních drog): mohou jen těžko vzdorovat velkému rozsahu věcných informací, snadno dostupných laické veřejnosti. Internet umožňuje ayahuaskovým nadšencům vyjadřovat rozmanité názory a informace o odvaru a jeho účincích, což představuje významné problémy pro politické činitele.

Tvrdím, že sporné politické otázky předložené současnou ayahuaskovou praxí nelze snadno řešit v rámci tradičního vymezení moderní protidrogové politiky. Schön (1993) tvrdí, že politický pohled na řešení sporných společenských otázek je v základu omezen často implicitními "generativními" metaforami. Pokud se týká nelékařského užívání psychoaktivních látek, Marlatt (1996) identifikuje dvě dominantní části problému: užívání drog jako morálně sporná otázka a užívání drog jako nemoc. První vytvářejí představu že některé jsou skutečně zlovolné, jako by měly mít moc potlačit svobodnou vůli člověka. V této metafoře je vtisknuta představa, že lidé, kteří používají tyto drogy jsou zlí, a musí být potrestáni, ale je to "generativní" metafora, která je základem celosvětového režimu zákazu některých drog. Druhá dominantní metafora vytváří představu, že psychoaktivní látky jsou patogeny. Tato metafora převládla v oblasti veřejného zdravotnictví, kde převládá v diskusích o léčbě a prevenci. V metafoře "patogenů" je užívání drog  postaveno jako nákaza, proti které se musí preventivně naočkovat mládež a lidé kteří jí propadli mají být léčeni.

Dvě dominantní metafory, na kterých se zákládá současná drogová politika - "zlovolné agens" a "patogeny" - jsou zvláště neúčinné při formování politiky týkající se užívání entheogenů. Ayahuaska představuje se svojí dlouholetou tradicí používání jako léku, svátosti a rostlinného učitele výzvu takové zjednodušující metaforické kategorizaci. Spíše přijmu změnu ke generativní metafoře drogy jako "nástroje", nabízející mnohem odlišnější způsob jak pojmout rizika a výhody spojené s ayahuaskovou praxí. Než označovat psychoaktivní látky jako svou podstatou nebezpečné, raději je pokládat za nástroje, staré technologie pro změnu vědomí (Eliade, 1964; Winkelman, 2000), což umožňuje realistické posouzení jejich přínosů a škod pro toho, kdo je používá, v jakém kontextu a za jakým účelem. Ovšem jako při použití jakéhokoliv nástroje, existují také rizika spojená s použitím ayahuasky, zejména pro ty, kteří nejsou připraveni na její účinky nebo pro ty kteří ji pokládají za hračku. Nicméně,tradičních i současná obřadní ayahuasková praxe ukazuje, že tato metafora představuje lepší pracovní nástroj pro politické úvahy.

Filozofie omezení škod je dále osvětlena posunem ke generativní metafoře "droga jako nástroj". Když politici a praktičtí lékaři položí důraz na potenciálně rizikové chování, je odůvodněná politika omezení škod. Metafora "droga jako nástroj působící na psychiku" ovšem vyžaduje vytvoření logického pojmu "maximalizace prospěchu", jako protikladu k "omezení škod". Současné protidrogové politice chybí perspektiva - plyne to z mlčky předpokládaných metafor "zlovolné agens" a "patogeny". Naproti tomu metafora "nástroje" otevírá pro diskusi cesty realistické politiky zvažování výhod právě tak jako škod. Přestože "omezení škod" byl cenný koncept v podnětných přístupech založených na zdrženlivosti k nelékařskému použití drog a posun politiky k lidštějšímu zdravotnictví, jeho omezení se projeví u generativní metafory "drogy jako nástroje". V tomto směru, Health Officers Council of British Columbia (2005) začlenil koncept užívání prospěšné látky do dokumentu diskutujícího současnou politiku, který argumentuje pro vládní regulaci v současnosti ilegálních drog; článek explicitně odkazuje na ceremoniální použití ayahuasky (str. 5).

Tradiční přístup směřující k omezení škod by u ayahuasky kladl důraz na obecná varování jako u LSD, psilocybinu, nebo jiných psychedelických drog. Patří mezi ně znát a důvěřovat zdroji látky, mít pod kontrolou "set and setting" (např. psychická příprava a příprava prostředí), mít "sittera" který dbá o naše bezpečí, neřídit vozidla a nevykonávat jiné rizikové činnosti pod vlivem psychedelik a odrazovat od užívání jednotlivce trpící psychiatrickými poruchami. To také zahrnuje specifickou opatrnost, týkající se stravy a kombinování léků. MAO-inhibiční účinky harmalových alkaloidů v odvaru ayahuasky jsou důvodem k dietním omezení potraviny obsahující monoamino sloučeninu tyramin. Tyramin požitý v kombinaci s inhibitory MAO může vést k hypertenzní krizi. Stejně tak selektivní inhibitory zpětného vychytávání serotoninu mohou mít potenciálně škodlivé interakce s inhibitory MAO, tak se doporučuje, aby se lidé užívající tyto léky vyvarovali ayahuasky (Callaway & Grob, 1998). Je zajímavé, že domorodé ayahuaskové praktiky v Amazonii mají také vesměs začleněny přísné dietní předpisy i omezení týkající se chování (Andritzky, 1989).

Přístup zaměřený na maximalizaci prospěchu z užívání ayahuasky bude naopak zahrnovat vytváření politiky legalizace obřadního užívání ayahuasky. Tento proces bude zahrnovat zvážení různých politických pák k dispozici orgánům ochrany veřejného zdraví s cílem zajistit minimalizaci rizika (Haden, 2004). Takový přístup by mohl začít formálním schválením protokolů "omezení škod", uvedených výše. To by mohlo zahrnovat také přijetí předpisů, zajišťujících, aby ayahuaskeros nebo duchovní vůdci byli zkušení a kompetentní k vedení obřadu (buď samoregulací nebo certifikací), kontrolu a udělování licencí zařízením nebo střediskům, kde se ayahuaskové obřady provádí a regulaci výroby odvaru, aby bylo zajištěno, že splňuje stanovenou čistotu nebo účinnost (jako je tomu v některých zemích s jinými přírodními zdravotní výrobky). Přístup zaměřený na maximalizaci přínosů by jistě také znamenal další výzkum krátkodobých i dlouhodobých účinky ayahuasky a také sociální praxe, ve které je používaná, které mohou následně poskytovat další směrování.

Závěr

Rostoucí zájem o ayahuasku a její užívání moderními ne-domorodými národy představuje významné koncepční výzvy týkající se drog a drogové politiky. Ayahuaska má bohatou historii používání jako lék, svátost a jako rostlina-učitel, kulturní konstrukce nejsou příliš vhodné do současného rámce protidrogové politiky. Globalizace ayahuasky ve druhé polovině 20. a na počátku 21. století je jev, který vyžaduje přehodnocení některých metafyzických a sociologických předpokladů současné protidrogové politiky. Již několik soudních případů otevřelo dveře k udělení náboženské svobody na obřadní použití ayahuasky. Proto by bylo dobré politické činitele upozornit, aby dobře zvážili jiné politické nástroje, než je vyvážení protichůdných zájmů trestního soudnictví, veřejného zdraví a lidských práv kriminalizováním ayahuasky. S ohledem na teorii snižování škodlivých účinků dává současné využití ayahuasky vážnost pojetí maximalizace prospěchu.

Překlad J.H. & I.P.

Zdroj:
Tupper K. W., The globalization of ayahuasca: Harm reduction or benefit maximization?, International Journal of Drug Policy (2006), doi:10.1016/j.drugpo.2006.11.001