Procházka egyptským pantheonem pokračuje tvořivým bohem Ptahem.

PTAH
Původ: Egyptský. Bůh stvořitel, „Otec bohů a lidí", bůh řemeslníků a umělců.
Známé období uctívání: Asi od 3000 př.n.l. (snad i dříve) do konce starého Egypta (přibližně 400).
Synonyma: Ptahs (řec.), Ptah-Nun, Ptah-Naunet aj.
Centrum kultu: Mennofer (řec. Memfis).
Umělecké památky: Sochy, reliéfy, nástěnné malby, ilustrace papyrů
Literární prameny: Texty pyramid, Šabakův kámen aj.

Ptah byl ochráncem dolnoegyptského města Mennoferu (řec. Memfidy), prvního hlavního města sjednoceného Egypta. S nejvyšším onským (héliopolským) bohem Atumem soupeřil jako jeho hlavní rival o titul nejvyššího egyptského tvořivého boha. Za manželku měl lví bohyni Sachmetu, s níž zplodil syna Nefertuma, boha vůně a světla, uctívaného v podobě lotosu. Umělci ho zobrazovali výhradně v lidské podobě jako holohlavého muže s božským plnovousem, v přiléhavém rouchu která mu kryla celou hlavu kromě obličeje a uší. V ruce držel vladařskou berlu vas se symbolem života anch. Někdy jej symbolizuje jeho posvátné zvíře býk.
Podle genealogie vypracované mennoferským kněžstvem zastínil Ptah boha Atuma jako „otec všech bohů". Stvořil nejen Atuma, ale také všechny bohy onského Devatera (viz Ogdoáda) a chmunevského Osmera tak, že si vymyslel a pak nahlas vyslovil jejich jména. Vše živé stvořil prostřednictvím „svého srdce" (mysl) a „jazyka" (řeč). Podle této kosmogonie představoval bůh pravodstva Nun, z něhož vznikl celý svět, amorfní prvotní bytost, ze které vystoupil Ptah, jenž stvořil sám sebe, jako bisexuální tvor, jehož ženským aspektem byla Ptah-Naunet a mužským aspektem Ptah-Nun. Tak se vlastně Ptah ztotožnil s ostatními bohy. Příležitostně byl uváděn pod jménem Chery-bakef, tedy „Ten, který sídlí pod stromem", což naznačovalo jeho spojení se starším mennoferským bohem, jehož symbolem byl strom moringa.
Ptah byl uctíván nejen jako stvořitel, ale také jako patron řemeslníků a umělců. Ti ho často zobrazovali ve společnosti řemeslníků vyrábějících různé předměty, např. šperky. Údajně stvořil lidi tím, že podobně jako umělec zpracovával a hnětl základní materiály a dával jim určitý tvar. V helénistickém období splynul s řeckým bohem Héfaistem.
Centrem jeho kultu, který dosáhl vrcholu zřejmě v období Nové říše (asi 1580-1090 př.n.l.), byl jeho chrám v Mennoferu, kde byl později korunován např. Alexandr Veliký nebo Kleopatra.
 

Ukázka z knihy Encyklopedie Bohů, Michael Jordan, Volvox Globator 1997, ISBN 80-7207-087-8