Nejvyšší bůh stvořitel, otec každého faraona. Naše další zastávka na procházce egyptským pantheonem. 

AMON (skrytý)
Původ: Egyptský. Nejvyšší bůh - stvořitel.
Známé období uctívání: Pravděpodobně již v předdynastickém období, historicky zhruba od 2400 př.n.l. do konce starého Egypta (asi 400 n.l.).
Synonyma: Amun, Amon Kematef (hadí bůh), Amon Kamutef (bůh plodnosti) a mnohá další.
Centrum kultu: Veset (řec. Théby) - velký Amonův chrám v Karnaku, chrám v Luksoru zasvěcený Amonovi v jeho ithyfalické podobě boha plodnosti, mnohé další chrámy po celém Egyptě.
Umělecké památky: Řada portrétů v chrámech, reliéfy, sochy, obelisky, včetně známého obelisku královny Hatšepsovet, stély.
Literární prameny: Texty pyramid z konce V. dynastie (asi 2494 až 2345 př.n.l.), chrámové hymny, Kniha mrtrých, Velký Harrisův papyrus ze sklonku Nové říše a mnoho dalších písemných památek.

Amon byl bohem slunce, pánem nebes a vládcem egyptského světa. Jako člen Osmera bohů, tzv. Ogdoády, byl chápán jako prvotní božstvo v chaosu počátků a tvoření vesmíru. Za manželku měl původně bohyni Amaunet (Amunet) a představoval zde boha vzduchu.
Egypťané jej nejčastěji zobrazovali jako faraona s modrou pletí a vysokou korunou se dvěma dlouhými pštrosími péry, která symbolizovala jeho nadvládu nad Horním i Dolním Egyptem. Jeho posvátným zvířetem byl většinou beran se zahnutými rohy, který měl někdy podobu lva s beraní hlavou, doprovázela ho také posvátná husa. Byl bohem města Vesetu (řec. Théby), kde měl také svůj největší chrám; kromě něho mu byla zasvěcena celá řada dalších svatyní, např. v Mennoferu (řec. Memfis), Džaanetu (řec. Tanis), Amádě, Solebu, Abú Simbelu a jinde.
Byl považován za božstvo, které je sice skryté, neviditelné, avšak všudypřítomné. Ačkoli ho umělci zachycovali v lidské podobě, v chrámových hymnech jej ostatní božstva líčila jako boha „neviditelné podoby a záhadného zjevu". V Nové říši, asi od poloviny 16. stol. př.n.l., byl Amon vybrán jako manifestace mnohem staršího onského (héliopolského) boha slunce, což značně zvýšilo jeho prestiž a vyneslo mu titul „Král bohů". Byl také považován za otce každého faraona. Ve Vesetu (Thébách) byl rovněž uctíván jako nesmrtelné hadí božstvo, které má schopnost věčného znovurození. Jako člen Ogdoády, tedy Osmera, byl zobrazován s hadí hlavou.
Jeho ithyfalická podoba pravděpodobně vznikla z myšlenky, že byl-li vůbec prvním bohem, který vznikl, nemohl mít otce a musel tudíž sám oplodnit svou matku. Všeobecně byl považován za boha s velkými sexuálními atributy V chrámu královny Hatšepsovet v Dér el-Bahrí se zachoval reliéf s vyobrazením královniny matky oplodněné Amonem. Podobná scéna je zachycena v chrámu Amenhotepa III. v Luksoru. V proslulé „Velké sloupové síni" je celá řada Amonových obrazů a soch.
Od 12. století př.n.l, se Amonovi kněží postupně stali velmi mocnou vrstvou egyptské společnosti, což nakonec za vlády Amenhotepa IV, známějšího pod jménem Achnaton, vedlo k vážnému konfliktu, když se faraon v rámci svých reforem snažil nahradit Amonův kult uctíváním boha Atona. Amonův ústup ze slávy měl však jen krátké trvání a ;,Pán světa" se záhy opět zařadil na čelné místo egyptského panteonu, kde setrval až do konce egyptské říše.
 

Ukázka z knihy Encyklopedie Bohů, Michael Jordan, Volvox Globator 1997, ISBN 80-7207-087-8