Po delší době zase pokračujeme v procházkou egyptským pantheonem. Tentokrát se potkáme s bohyní Matkou, známou také pod řeckým jménem Isis.

Eset
Původ: Egyptský. Bohyně matka.
Známé období uctívání: Zmiňována od konce 4. tisíciletí př.n.l. až do pol. 1. tisíciletí n.l.
Synonyma: Isis (řec. a lat.).
Centrum kultu: Po celém tehdy známém světě i za hranicemi egyptské říše. Měla chrámy a svatyně na mnoha místech, např. v Pihebitu (dnes Behbet el-Hagar), v Gíze, na ostrově Fílai, v Asuánu, v Dendeře, v Dér el-Kibli, v Mennoferu (řec. Memfidě) a Alexandrii, mimo hranice Egypta na řeckých ostrovech (např. Délos v Pireu, v Itálii hlavně v Římě a v Pompejích, dále v Porýní a Podunají.
Umělecké památky: Sochy, malby, reliéfy.
Literární prameny: Texty pyramid, Texty rakví, Kniha mrtvých, Metternichova stéla, Papyrus Chestera Beattyho I. řada hymnů a legend o Usirovi a Sutechovi (např. Plútarchův spis „O Isidě a Osiridovi aj.

Eset byla jednou z nejvýznamnějších bohyní egyptského panteonu a spolu s Usirem (řec. Osiris) si získala i značnou popularitu za hranicemi země. Oblíbená byla zejména u Řeků a Římanů, kteří ji přezdívali Mořská hvězda - Stella Maris (Polárka).
Patřila do skupiny bohů Devatera, jehož genealogii vytvořili kněží náboženského centra v Onu (řec. Héliopolis). Podle ní byla dcerou bohyně Nuty a boha země Geba, jejími sourozenci byli Sutech, Nebhet a Usire který se stal i jejím manželem. Egypťané ji přezdívali „Největší z bohů a bohyní" nebo „Královna nebes" a považovali ji za matku egyptských králů. Ztělesňovala tehdejší ideál ženy - půvab a krásu, věrnost, mateřský cit, ale i odvahu a smysl pro spravedlnost. Stejně jako ostatní nejvyšší egyptská božstva měla celou řadu funkcí. Mimo jiné byla uctívána jako ochránkyně mrtvých (v rolí manželky pána podsvětí Usira) a později i jako bohyně kouzel, měsíce nebo hojnosti.
Umělci ji zobrazovali v lidské podobě jako mladou a půvabnou ženu s kravskými rohy (viz Hathor) a slunečním kotoučem nebo korunou v podobě stylizovaného královského trůnu. Od dob Nové říše často držela na vyobrazeních v ruce „symbol života" anch nebo ochranný amulet z hematitu známý jako „Esetin uzel", tejet. Také bývala zachycena v podobě jestřába (celá nebo jen částečně).
V mýtech se zasloužila dvakrát o oživení Usira: poprvé, když ho Sutech hodil do Nilu, a podruhé, když jeho tělo rozčtvrtil a kusy rozházel po celém Egyptě, takže Usíre nemohl být předepsaným způsobem pohřben a tudíž nemohl žít posmrtným životem. Eset kusy jeho těla sesbírala, s pomocí kouzel je spojila dohromady a umožnila tak Usirovi vstup do říše mrtvých, jíž se stal posléze králem. Nejdříve jej však oživila, aby ji mohl oplodnit. Tak přišel na svět Hor, kterého Eset tajně porodila a vychovala na ostrově Chembis uprostřed papyrových houštin v ústí Nilu. Stejně jako bránila proti nebezpečí Hora, chránila také pozemského krále Egypta jako dítě. Když Hor vyrostl a rozhodl se pomstít otcovu smrt a obhájit svůj nárok na trůn proti Sutechovi, podporovala jej před soudem bohů i mimo něj. Teprrve když byl Hor uznán právoplatným dědicem a králem Egypta, odebrala se za manželem Usirem do říše mrtvých a stala se její vládkyní.
Poté co Esetin kult pronikl do Řecka (koncem 5. stol. př.n.l.), měla četné svatyně i tam (např. na ostrově Délos). Uctívána byla také v Římě, kde jí císař Caracalla nechal postavit svatyni na Martově poli. Nejlépe se zachoval její chrám v Pompejích.
Její kult zřejmě do jisté míry ovlivnil obraz Panny Marie, které se také říkalo Stella Maris a která byla zobrazována s Kristem v náruči, podobně jako Eset a malým Horem.
 

Ukázka z knihy Encyklopedie Bohů, Michael Jordan, Volvox Globator 1997, ISBN 80-7207-087-8