Sluneční bůh, někdy nazývaný také Ra, je další z bohů egyptského pantheonu.

Re
Původ. Egyptský. Bůh stvořitel, bůh slunce a slunce samo, pán nebe a vládce světa.
Známé období uctívání: Asi od 3000 př.n.l. do konce starého Egypta.
Synonyma: Ra, Re-Cheprer („Vycházející slunce"), Re-Atum („Zapadající slunce"), Amon-Re aj.
Centrum kultu: Celý Egypt, zvláště pak On (řec. Héliopolis, dnešné káhirské předměstí Tell Hasan) v dolním Egyptě.
Umělecké památky: Hlavně reliéfy a malby.
Literární prameny: Texty pyramid, Texty rakví, Kniha mrtvých.

Jeden z nejstarších a nejvyšších egyptských bohů a zároveň jedno mnoha egyptských slunečních a tvořivých božstev. Vznik a vývoj jeho postavy a kultu byl velmi složitý, v některých rysech zdůrazňoval předdynastickou minulost Egypta, známou jen velmi útržkovitě. Zprávy o jeho narození se značně liší. Podle některých mýtů stvořil sám sebe z hory, která se yvnořila v praoceánu, podle jiných vyrostl jako dítě z lotosového květu. Za jeho rodiče byli nejčastěji považováni bůh země Geb a bohyně nebe Nut.
Re byl obvykle zobrazován jako muž se sokolí hlavou a slunečním diskem lemovaným posvátnou kobrou zv. uraeus na hlavě. Složitým způsobem byl spojen s bohem podsvětí Usirem a uctíván jako bůh podsvětí: na některých nápisech je uváděn jako „Re v Usirovi" a „Usire v Reovi". Podle této představy v sobě vlastně spojoval dvě postavy, neboť ráno vycházel jako slunce na východě a stoupal po obloze a na sklonku se dne proměnil v Usira, pána západu. V tomto případě byl zachycen jako lidská postava s hlavou berana v doprovodu hadí bohyně Vedžo plující na bárce. Často jej však představoval pouze symbol slunce „Reovo oko", tedy kroužek s tečkou uvnitř, který byl též hieroglyfickým znakem jeho jména. Vedle Usira byl ztotožňován a spojován s řadou dalších božstev, zejména slunečních, která si však zachovávala vlastní identitu.
Představa „Reova oka" a příběhy s ním spojené jsou značně složité, naznačují řadu věcí a zjednodušeně řečeno ve své podstatě dokládají Reovu moc a dokonalost.
Reův kult měl, jak se zdá, své kořeny v Onu (Héliopoli) a získával na významu zhruba od poloviny 3. tisíciletí př.n.l., kdy se panovníci 4. dynastie prohlásili oficiálně za Reovy syny. Uctívání Rea jako boha egyptských králů pak podporovali zejména králové 5. a 6. dynastie. Jeho kult se udržel prakticky po celou dobu existence starého Egypta (velkého rozmachu dosáhl v pozdní době) a přetrvával ještě v křesťanství.
Egypťané ho uctívali se značným respektem až strachem, neboť prvek posvátné kobry naznačoval jeho schopnost kdykoli přinést lidem zkázu. Na druhé straně však mýty neopomíjely jeho tvořivé schopnosti: z jeho slz vznikly lidé a také včely, několik kapek krve z jeho penisu dalo život dalším nižším bohům (viz Sia).
Bohu slunce bylo zasvěceno několik chrámů, např. v Onu (Héliopoli), dále v blízkosti dnešního Abúsíru, Atonův chrám v Achetatonu a také Sluneční chrám v Dér el-Bahrí, který dala postavit královna Hatšepsovet. V mnoha chrámech jiných božstev mu byly zasvěceny tzv. sluneční dvory. Řekové jej ztotožnili s bohem slunce Héliem, Římané se Solem.
 

Ukázka z knihy Encyklopedie Bohů, Michael Jordan, Volvox Globator 1997, ISBN 80-7207-087-8