Pro netrpělivé prozradím pointu: Protože je to léčivé.

Mnozí chodíme pravidelně na stránky a diskuzní fóra se zájmovými, duchovními či esoterickými tématy. Dokud si všichni přitakávají a mají stejné názory, je všechno v pořádku. Jenžeee: napíšeme příspěvek a najednou se ozve Rýpal, který s příspěvkem nesouhlasí a nebo, což je ještě horší, naše hluboká moudra zpochybní. Okamžitě vyskočí náš Vnitřní chytrák a začne být nazlobený: Co si to ten Rýpal dovolil? Co si o sobě myslí? On mě urazil a ponížil! Ještě tu budu vypadat hloupě a neznale (ještě hůř: neduchovně nebo nízkovibračně - IN je být tzv. vysokovibrační ať už si pod tím představíme cokoliv).

Rozzlobená Ruka spisovatelova buší odpověď do klávesnice, div se nezavaří. Jenže co se to děje? Rýpal se nenechá a třeba se přidá ještě Chytrolín či Vševěd a debata plná emocí se roztáčí. Je škoda, že slabší povahy a hodně začátečníků se tím nechá odradit. Urazí se a cítí se poníženi těmi namyšlenými Chytrolíny a Rýpaly a odchází na „hodná“ fóra.

Přitom se při těchto vášnivých debatách často objeví spousta klenotů – nových témat, zajímavých názorů, myšlenek i inspirace pro nás samotné. Pravda, není na škodu se při odpovědi nejdřív hezky vydýchat a rozmyslet co napíšeme, ale kolik z nás to ustojí? Můj osobní rekord po náročném tréninku, je skoro dva dny.

Nechodím na přeslazené růžovoučké stránky, kde si všichni přitakávají a mají se hroooozně rádi, ale chápu, že to někomu může připadat příjemné a bezpečné. Stejně jako těm, kteří mají takovou hrůzu z toho, že by je mohl někdo obvinit z nedokonalosti, že při prvním náznaku kritiky s křikem prchají nebo si zařídí tlustou nepropustnou protikritickou zeď, aby někdo neprohlédl (nedej bože!) jejich slabosti a chyby. Jejich škoda. Kolik obrovské námahy je stojí ochrana role dokonalého Děda vševěda!

Já vím, jaké to je být za Hlupáka, Trdlo makové, Krok vedle apod. Jenže ten náraz nosem do zdi je opravdu, aspoň občas, léčivý. Možná důležitý stupeň k osvícení nebo aspoň  k rozsvícení v hlavě. Najednou se zastavíte a proberete svoje názory. Podíváte se na ně novým pohledem, z nového úhlu. Něco poopravíte, něco nového přidáte, cosi zatuchlého vyhodíte. Prostě uděláte pořádek a vyvětráte v sobě. Slétnete z výšin zpátky na pevnou zem a znovu si po ní vykračujete s námi ostatními smrtelníky a pocítíte, že jsme tu nakonec všichni na jedné lodi. Bez ohledu na naše filozofické smýšlení.

A kupodivu nikdo z nás není dokonalý!!!