V. - násilí nebo láska

Motto (převzato z mozaiky): Ježíš pak vešel do chrámu a vyhnal všechny, kteří tu prodávali a kupovali, zpřevracel stoly směnárníků a prodavačů obětních holubů a řekl jim: "Písmo praví: Boží chrám je místem pro modlitbu, ale vy jste z něj udělali zlodějské doupě!"

Úplně nejzákladnějšími pravidly celé jogy jsou morální předpisy. Říká se jim Jama a Nijama. V dnešní době pro Evropany volně přeloženo jako doporučení a nedoporučení.

Prvním takovým "přikázáním" je tak zvaná Ahimsa - neubližování.

To znamená žádné násilí.

Pokud chceme brát jogu vážně, je potřeba začít u sebe. Žádné násilí na sobě, všechno uvolněme, vše dělejme uvolněně a tak začněme s praktikováním jogy.

Pokud něco cvičíme fyzicky, můžeme si vybrat mezi sportovním pojetím a pojetím uvolněným, nenásilným. Vyberme si to druhé a zvolme dodržení Ahimsa. Jedině tak můžeme využít všechny možnosti jogy. Pokud začneme dělat techniky pranajámy a další, tak se bez neubližování sobě neobejdeme (pokud bychom si tedy nechtěli mermomocí způsobit nějakou zdravotní či psychickou újmu).

Vrátím se teď k mottu.

Nekraďme si (alespoň vědomě) okamžiky uvolnění a pohody.

To, co máte uvnitř sebe – to, čím jsme – to je Boží chrám, kde zní modlitba …

VI. - vizualizace - Technika pro uvolnění pomocí vizualizace - příklad.

Chrám

Pokusme si představit chrám. Kdo nebyl v kostele nebo jiném chrámu, může si představit třeba posvátnou jeskyni. Jen lehké ozáření světlem, hluboký klid, mírný chlad, jemná vůně dřeva. Vnímejme posvátnost toho místa, jemnost a odpoutanost od světa "venku". Vnímejme, jak se naše nitro uvolňuje a stává se tichým, lehkým. Každý pohyb, který uděláme, je doprovázen mnohonásobnou ozvěnou a vnímáme, že cokoliv uděláme, rozezvučí tuto ozvěnu a naruší posvátnost tohoto místa.

Zůstaňme v tichu a sledujme, jak každý tep našeho srdce a každý dech se k nám vrací ozvěnou a naplňuje nás. Naplňuje naše tělo, naši mysl, naše srdce.

Zůstaňme v tichém souznění s tepem a dechem života a odevzdejme se té energii, která je zde, v nás, v tuto chvíli, v tomto klidu, přítomna……

VII. - Pratjahára neboli odtažení

motto: Jsme tím, na co myslíme. Jsme tím, co si o sobě myslíme.

Určitě znáte tahle hesla.

Zkusme toto použít. Pokud se nám podaří uvolnit celé naše tělo jak venkovní, tedy svaly, tak vnitřní, tedy orgány, zůstanou nám vjemy energií. Vzpomínáte? Mluvili jsme o pranajámě, ovládání dechu. Co se stane, když uvolníme i ovládání dechu, uvolníme tep srdce, uvolníme mozek a všechno napětí, které s tím souvisí?

Vyzkoušejme si to. Pokud se to podaří, nezůstane nám k vnímání vůbec nic z našeho těla. Naše smysly jsou vypnuty, protože patří k tomu tělu.

Naše tělo přestalo existovat.

My je nevnímáme, necítíme a hlavně v tuto chvíli jím nejsme.

Vrátím se k mottu.

V naší mysli není naše tělo. To znamená, že tělem nemůžeme být.

Není-li tu tělo, není čeho bychom se chytili ve hmotném světě.

Vnímáte to? Tak tomu se říká odtažení od těla.

Snadné že?

Že to skutečně funguje jednoznačně, poznáme například, když tělo začne "zlobit".
Něco nás bude například usilovně bolet. Třeba kolena při vícedenních meditacích. Do určitého stavu budeme cítit to, co nám předkládá naše tělo .... a pak se to najednou zlomí. Utrpení z bolesti zmizí a my se propadneme do příjemného uvolnění.

VIII. - technika co je tzv. "out"

Mantra – nepodceňujte techniky, co nejsou trendy (jsou takzvaně "out")

Někdy se stane, že naše mysl je ve stavu, kdy nejde uvolnit. Stále přicházejí myšlenky, mysl chce stále něco řešit. Např. pokud pracujeme v zaměstnání "hlavou", může se stát, že si nosíme svoje pracovní myšlenky domů. Prostě máme zaběhnutý rytmus a po 10 -11 hodinách zaměstnání se nesnadno tohoto rytmu zbavujeme.

Pak se snadno řekne "nemysli na nic, uvolni se, přestaň pracovat". Někdy to prostě nejde tak snadno, jak by si člověk sám přál.

Poměrně důležité je mít se sebou trpělivost.

Stará osvědčená technika je mantra.

Dnes je tato technika tak trochu "out", ale v praxi pořád funguje. Prostě si jen navykneme, že když jdeme z práce, pořád dokola si opakujeme mantru. Jakmile se přistihneme, že už zase v hlavě pracujeme, vrátíme se k mantře.

Samozřejmě má mantra hlubší význam než jen tento. Opakováním mantry, které rozumíme a které věříme, měníme podvědomě celý svůj přístup k životu. Je to prostě zákon akce a reakce. Něco usilovně vytváříme, a pokud to budeme dělat dostatečně dlouho tak se tak stane.

Dalším výsledkem používání mantry je uvolnění a konec vnitřního dialogu sama se sebou. Pokud mantře věříme a věříme člověku, který nám ji "předepsal", udělá mantra skvělou "práci".

IX. - Žebřiňák - Teorie žebřiňáku aneb průchozí mysl

Co se děje s myšlenkami a pocity, které k nám přicházejí? Naše mysl k nim zaujme nějaké stanovisko. Ohodnotí je a tím samotným hodnocením vytváří pohyb.

Tedy samo hodnocení – přijetí za své nebo odpor, je pohybem mysli.

Co když naši mysl uvolníme?

Přijde myšlenka nebo pocit a naše mysl prostě nezareaguje. Nechá to projít. Znáte to:

Žebřiňák je ideální obrněný transportér – střela projde a nic se nestane.

Stejně tak to může být s myslí. Myšlenka projde … a nic se nestane. Rozumíte?

Mysl prostě odpočívá, je v klidu. Pro úplný začátek si zkusme uvědomit, že přece není hned nutné vytvářet si nějaké stanovisko na cokoliv, co k nám dorazí. Uvedu (pravda trošku hloupě, ale snad srozumitelně) situaci.

Co když nemáme všechny korektní informace? Co když se mysl mýlí a svého omylu se bude držet a obhajovat svoji hloupost? Staneme se nesvobodnými tím, že naše mysl vytvoří svoji verzi pravdy a nebude ji chtít opustit. Až pak mysl zjistí, že tato "verze pravdy" je neudržitelná, bude se "mstít" nepříjemnými pocity.

Co když ji z toho prostě úplně vynecháme? Pošleme ji na dovolenou na Kanáry nebo tak něco. Už se napracovala dost, ne? Tak si trochu toho odpočinku taky zaslouží...

Co vlastně naše mysl dělá? Obrazně: Na tom našem žebřiňáku vytváří mezi špriclema těžké brnění tím, že některé myšlenky a pocity odmítá.

Tyto myšlenky a pocity zůstávají na povrchu žebřiňáku a čekají na vstup. Jiné myšlenky a pocity naopak přijímá s otevřenou náručí a pak je nechce pustit.

Co se stane …

Žebřiňáku dost kriticky roste hmotnost, už nemůže tak pěkně kličkovat jako předtím. Snadno ho kdeco trefí a uvízne v kdejaké kaluži bláta.

Takže uvolněme se, staňme se žebřiňákem s tenounkýma špriclema a velkýma fukama. Všechno vyhoďme, ať je žebřiňák lehoučký a pěkně nám to "jede", kaluž - nekaluž.
 

(pokračování) 

- Lama -

Převzato z http://www.ulamy.ic.cz/