Citrusové rostliny přečkají zimní období bez problémů při nulové teplotě při úplné tmě a to po dobu několika měsíců. Rostliny jsou v klidovém stavu a většinou neshazují listy. Musí mít přiměřenou vlhkost zeminy, nesmějí být na suchu. Těchto vlastností se využívá ve světě i u nás při pěstování ve sklenících s chladným zimováním, kdy se teploty udržují v rozmezí od –1°C až po +8°C. Ve sklenících musíme většinou temperovat přitápěním, v tranšejích ( příkopech) , které jsou dostatečně zahloubené, není nutné přitápět vůbec. Rostliny v létě rostou v soláriu – tranšeji se sejmutým zastřešením v optimální pohodě v nejpříhodnějších přírodních podmínkách jak pro růst rostlin, tak i vzhledem ke škůdcům.

Tranšej je vyhloubený příkop , nejlépe ve svahu, o šířce 1,5 až 2 metry, libovolné délky ( od 4 , 6 , 8 i 50 metrů ). Tyto rozměry jsou vhodné pro jednořadovou výsadbu s roztečí rostlin cca okolo 1,5 m. Pokud by byla šířka tranšeje zvolena 2,5 až 3 metry, pak je možno vysadit šachovnicově dvě řady rostlin . Tento způsob pěstování nevyžaduje přitápění , ale zakrytí příkopu na zimu se zateplením.

Na jaře a na podzim je zateplení zajištěno rámy s foliovou výplní nebo prosklennými rámy vyrobenými na míru nebo ze starých vyřazených oken.

Přes zimu na tyto rámy se dávají polystyrenové tabule, nebo v nouzi se dají použít i vyhozené staré koberce, nebo i desky s event. zásypem listím, zeminou a další folií, aby zásypové substráty byly vzdušné. Pokud by nasákly vodou, ztrácí vzduch a tím i izolační vlastnosti.

Tranšej má být situována na jih nebo jihozápad na takové místo, na které sluneční paprsky dopadají co nejdéle. Nejlépe vyhovuje svažitý terén. Může mít za základ hlínu nebo kamení. V prvním případě po vyhloubení dno zkypříme, prohnojíme a přidáme humus nebo rašelinu a písek .

Na kamenité stráni musí být vyhloubený příkop hlubší a zeminu musíme navézt. Minimální výška zeminy by měla být cca 60 cm, ale s ohledem na pozdější možné zasolení půdy doporučujeme nešetřit a zahloubit do hloubky 1,5 až 2 metry. Neuškodí založení drenážní vrstvy mimo tranšej.

Pokud budujeme tranšej na rovinném terénu, musíme vždy mít na zřeteli výšku hladiny spodní vody. Pokud se voda objeví mělce pod povr- chem, tak je zde jediné řešení, a to nehloubit nebo jen minimálně a to po vrstvu, kde se spodní voda vyskytuje, a vytvořit násep po obvodu tranšeje se šířkou 1 m ( toto již nepromrzne a zajišťuje zateplení zeminou). Hladina spodní vody by neměla být výše nežli 1 metr od povrchu půdy. Na venkově je možno k pěstování tranšejovým způsobem využít staré hnojníky, které i když mají betonové dno tak jsou využitelné k pěstování rostlin. Stačí navézt zeminu a zajistit lehké, přenosné zastřešení a zateplení na zimní období .

V současné době se budují tranšeje o hloubce 1,7 m, šířce 3 metry a délce 60m (V Brně jsou tranšeje v arboretu v ČernýchPolích). Obvod tvoří železobetonová opěrná zeď s výškou na hřebeni cca 3,5 metru. Rostliny jsou vysázeny v několika řadách a většinou šestým rokem mají optimální velikost a plodnost. Další růst se omezuje řezem.

Rostliny do tranšejí by měly být naroubovány na podnožích :

Poncirus trifoliata – poncirus ( nejvíce mrazuvzdorný)

Je to opadavý strom rostoucí na těžších půdách, nesnáší vápník, je slabě tolerantní k mírně zasoleným půdám. Nesnáší přemokření kořenů. Na této podnoži se vytváří zakrslejší, kompaktnější koruny s plody, dobré kvality.

Citranž Troyer – (kříženec pomeranč x trifoliata ) snáší širokou škálu půd, nesnáší vápenité půdy tak jako Poncirus trifoliata. Je odolný vůči nižším teplotám, nesnáší zasolení půdy. Vzrůstnost je standardní, s vysokou úrodností i kvalitou plodů. Pokud rostliny nemají dostatečný světelný a teplotní komfort, pak mají kyselejší plody.

Citrus junos ( jutzu )

Citrus aurantium –bigarádie je již méně užívanou podnoží, která roste i na těžších půdách, snese i vápenité a zasolené půdy, dává vysoce kvalitní plody, ale trpí na virózu – tristézu, kvůli které je tato podnož méně využívána .

Nejvhodnější je keřová forma nebo nízkokmen. Vedle rostlin v půdě pak můžeme pěstovat i jiné rostliny v květináčích – citrusy ale i jiné subtropické užitkové rostliny – fejchou, Psidium cattleianum, rohovník, fíkovník a kupodivu i banánovník, který někdy přečká i 0°C bez úhony.

Je nutné rostliny vybírat dle druhů, odrůdy, rannosti, kvality plodů.

U mandarin jsou to osvědčené Satsuma ( Unshiu ) a její klony, Kawano Wase, Sočinská 21 a 23, klementina a jiné.

Z pomerančovníků se nejvíce osvědčily Kotidiana (nezmar, který vydrží i nevhodné podmínky), Prostějovský, Bydžovský i Washington navel a jiné. Nejvděčnější jsou na pěstování citroníky pro svoji remontantnost, druhé i třetí nakvétání v jednom roce, kdy máme na rostlinách zralé plody, malé plůdky a květy a tyto přežívají včetně nevyzrálých výhonů chladné zimování. Nejvhodnější je citroník Meyer a Lisbon.

Stěny tranšeje je vhodné obložit vůči povětrnostním vlivům na příklad kamennými kostkami, betonovými nebo laminátovými deskami. Zvláště na svahu je třeba zdůraznit, že je nutné zajistit bezpečnost a trvanlivost stavby. V dobře provedené tranšeji se zimní teploty i bez temperování pohybují okolo +1 až +3°C se značnou stálostí. U nás máme krátkodobé trvání mrazů obvykle leden až tři měsíce a to ještě i v těchto měsících je minimum mrazivých dnů a nocí a tak se tomu i podřizuje zastřešení.

V praxi to vypadá asi takto: v říjnu a listopadu je vrch tranšeje zakryt průhledným skleněným nebo foliovým krytem, v období prosinec, leden a únor je max. zakrytí a úplná tma, březen, duben a část května do „zmrzlých“ průhledné zakrytí. Od května až do září, resp. až k prvním nočním poklesům teplot až k nule, volné přírodní pěstování bez zákrytu. Zimní provoz má také své úskalí a tím je srážení odpařené půdní vlhkosti a tím i následné zvýšení relativní vzdušné vlhkosti v uzavřeném prostoru tranšeje, které vede k rozvoji růstu plísní a hub. Tomu zabráníme tím, že půdu překryjeme foliemi a pára, která se vysráží na stropě, padá dolů na zem a další se z půdy nemůže přes folii odpařovat vzhůru. Další způsob této ochrany spočívá v odvádění kondensované páry na stropě po polyetylenové folii, kterou natáhneme pod stropem.

Voda padající ze skla na folii se svádí do nádoby nebo sudu. Folie navíc ještě zajišťuje přídavnou dodatečnou zvýšenou zateplovací barieru proti chladu zvenčí. Je-li pamatováno i v zimě na větrání, pak nehrozí nebezpečí ze zvýšené vzdušné vlhkosti a je navíc výhodné, že se nemusí zalévat.V létě je situace obrácená – musíme více a vydatněji zalévat, neboť je vyšší odpar – ale to platí jen v období bez dešťů. Přes léto odkrytá tranšej je zavlažována občasnými dešti a rozumný pěstitel občas rostliny zavlažuje postřikem.

Neustálou kontrolou stavu rostlin pak vždy ve vhodný čas hnojivou zálivkou a postřikem přihnojuje (hnojení zálivkou pod 1%, hnojení postřikem pod 0,1% ). A pokud je nutné zastínění pak také i zastiňuje buďto vinnou révou nebo mučenkami případně stínícími textiliemi a rohožemi.

Článek př.Jana Hanáčka z Brna , Citrusář č.2 / 1986
upravil se souhlasem autora Býček M.
Převzato z http://www.citrusari-brno.estranky.cz/stranka/zpravodaj-2008