Jsou lidé, kteří si tělesnou a duševní výkonnost nejen udrží do vysokého věku, ale nadto dokážou být tvořiví. Mluví se o úspěšném stárnutí.
Jsou lidé, jimž tělesná a duševní výkonnost klesá s věkem tak, jako klesá většině lidí ostatních. Považuje se to za obvyklé stárnutí…
Mezi lidmi včetně lékařů se udržuje pověra, že denně, počínaje ranou dospělostí, ztrácíme vysoký počet nervových buněk. Každý, kdo zkusil počítat nervové buňky v lidském mozku, zjistí, že Sisyfova práce je proti tomu hračka. Teprve nedávno byl vynalezen zcela nový, původní postup, umožňující počítat neurony lidského mozku i „ručně“ s vysokou spolehlivostí.
Nové postupy dokazují, že nervové buňky zdravého lidského mozku s věkem ubývají velmi málo, mezi 24. až 100. rokem věku nanejvýš o 10 až 15%, a to ještě jen v některých jeho částech. V jiných neubývají vůbec. Základní změnou doprovázející stárnutí je zmenšování neuronů, nikoli jejich úbytek.
Zmenšování nervových buněk doprovází „řídnutí“ košatosti jejich rozvětvení a pokles počtu spojení s jinými nervovými buňkami. Pokles počtu těchto synapsí je podstatně důležitějším jevem než pokles počtu těl nervových buněk.
Z tohoto pohledu by stárnutí našeho mozku vypadalo jako dění, které nemůžeme ovlivnit. Což je omyl.
Je doloženo, že v některých částech lidského mozku nervové buňky dokáží pod vlivem zevních podnětů prodlužovat výběžky a tvořit nová spojení s jinými nervovými buňkami až do věku devadesáti let!
Záleží na tom, zda neprobíhá některé z mozkových onemocnění tak často provázejících vyšší věk, jako je na příklad Alzheimerova nemoc, nebo není-li nadužíván alkohol. Záleží na námaze, jíž jsou funkční soustavy mozku vystavovány. Pouze přiměřená a trvalá námaha udržuje funkční soustavy mozku.
Tělesně trénované sedmdesátileté ženy mívají vyšší svalový výkon než zcela netrénované třicátnice. Pro duševní činnost platí něco podobného.
Je pověrou, že po čtyřicítce není možné se naučit novému jazyku, novým myšlenkovým postupům, novým druhům řešení problémů. V mnohém to jde pomaleji, na druhé straně dokáže mimořádně pomáhat zkušenost.
Z knihy Františka Koukolíka „Mozek a jeho duše“ Nakladatel Galén 2005