…celý svět je jednoduchý a funguje správně, dokud se člověk nezačne nudit a vytvářet umělé problémy, na kterých si potom může cvičit svou představivost. Samozřejmě by se dalo diskutovat o tom, co jsou umělé a co skutečné problémy, ale to už je další takové cvičení…

…z malých dětí nemáš strach, když se zlobí, ani je nechceš vlastnit, když jsou krásné. A takový někdy můžeš být i s dospělými, přestože neztratíš inteligenci, zkušenosti ani porozumění…

…aby ses vyhnul extrémům a zachoval duševní zdraví, musíš propojit více úrovní. Když uvidíš, že touha vlastnit a být vlastněn je omezující a začneš experimentovat se skutečnou svobodou, musíš zároveň dál pokračovat s ještě větší odhodlaností na hloubce partnerského vztahu se všemi jeho problémy. Tím postupně začnou zdánlivé protiklady splývat v jednotu…

…jde jen o to, abys nepodlehnul obvyklému nutkání k neustálé činnosti, abys překonal okamžik, kdy začínáš být nesvůj a hledáš oporu své osobnosti v práci, zábavě nebo ideologii. To všechno k tobě také patří a přinese ti to hodně krásných a užitečných věcí. Když jsi ale v úplném zajetí tohoto nutkání, zvrhne se neustálá činnost k produkci nesmyslů a hluku. I příliš znalostí o lidské psychice nebo duchovní cestě ti ještě více zatíží mysl…

…prázdná chvilka není důvod k neklidu, přemýšlení nebo speciální meditaci. Taková chvilka je příležitost k rozkvětu, kdy se samovolně otevírá celý lidský potenciál, květy prázdnoty. Metody a systémy, které se prezentují jako pomoc při otevírání tohoto potenciálu, paradoxně udržují celou věc zamotanou a jen oddalují okamžik skutečného rozkvětu tím, že na něj složitě ukazují. Pokoušíme se o docela prostou věc – zvednout oči, nadechnout se a podívat na život přímo…

…to všechno opravdu takhle jednoduché je a praxe to znovu a znovu potvrzuje. Každý, kdo není příliš upjatý ke svému způsobu vidění světa i sebe sama, každý jenom trochu zvědavý a otevřený člověk se setká s dotyky nesmírné krásy a živosti. Stále žasnu, kolik lidí, bez ohledu na věk, vzdělání i temperament, může ochutnat ten čistý, klidný prostor, kde se cítí nezpochybnitelně doma. Jde to rychle a jednoduše, nemusíme se to učit nebo to hledat, je to naše pravá přirozenost…

…pokaždé mě překvapí, jak snadno mohou lidé zapomenout nebo zpochybnit zkušenost osvobození, aby se nemuseli vzdát další dramatické epizody svého osobního příběhu, do kterého už tolik investovali. Jen v případech, kdy se osobní příběh natolik zamotal, že ztrácí význam cokoliv vylepšovat a udržovat pod kontrolou, převezme nad myslí vládu divoká živoucí energie, která se nestará o smysl a logiku, protože je životem samotným. A díky těmhle ojedinělým případům tady stále přetrvává živá možnost osvobození…

…rozkvést je přirozené a jednoduché. Stačí být zvědavý, povolit sevření, a vystavit své okvětní plátky světu. Neexistuje žádná příprava, která by zabránila překvapení, jak silná a syrová realita může být. Proto častěji kvetou obyčejní lidé, než filozofové, teologové nebo učitelé meditací…

…najít přirozené štěstí můžeš jen v případě, že už jsi schopný rozpoznat jeho přirozenost. Nemůžeš ho najít očima, ani rozpoznat myslí. Ale když budeš obyčejný, prostý usilování a esoterického hledání, je téměř vyloučené, aby ses s jeho dotyky nesetkal…

…když se chceš úplně vymanit z omezení, které sis dlouho sám budoval, musíš to prostě udělat, aniž bys věděl jak. V tom je krása i bolest člověka, který touží po osvobození z pout, které si ukoval vlastní myslí…

…pravdivost musí jít ruku v ruce s citlivostí, ne proti sobě. Jak je propojit, ti neumím teoreticky vysvětlit, to musíš cvičit na konkrétních případech s konkrétními lidmi a zahrnout hodně aspektů. Například jakou v tebe ti lidé mají důvěru. Až na pár velice speciálních případů je čistá pravda to nejlepší, co můžeš říct. I když je někdy nepříjemná, nikdy neuškodí tolik, jako zmatek a oddělenost, která vznikne jejím pokroucením…

…nemůžeš se vyhnout situacím, ve kterých působíš bolest druhým, to žádný živý tvor nedokáže. A už vůbec ne tím, že lépe poznáš sám sebe a budeš ostatní před sebou chránit. Ty přesně víš, jaký jsi. Otázka je, jestli máš odvahu si to přiznat…

…nic si nalhávat nemůžeš, dobře víš, jak je to doopravdy. Ale můžeš sobě a druhým předstírat, že jsi jiný a věřit, že to dobře maskuješ, že to nikdo nepozná. A běžný člověk s tebou tuhle hru hrát bude, protože má taky co skrývat, o čem doufá, že nebude odhaleno. Chceš jednu spolehlivou ženu pro život a taky poznat mnoho žen a užít si a to všechno najednou a ničeho se nevzdat. To není divné, to je běžný postoj mysli. To je tvoje založení, bez kosmetických úprav. A s tím začni, abys vycházel z reality…

…dobře, dělej jen to, co chceš dělat. Ale nezapomeň, že to se ve tvém případě často mění, takže je pravděpodobné, že způsobíš zmatek a poneseš následky. Ale když je poneseš zodpovědně, potom je to v pořádku…

…teď ses zase odklonil k analýze svých pocitů, ale to ti nepomůže. Máš před sebou reálnou životní situaci a ta má na tebe nějaké nároky. Jak se zachováš? Dítě si dělá, co chce a odmítá nést následky. Běžný dospělý si někdy jako dítě dělá, co chce a odmítá nést následky, nebo se snaží zamaskovat svoje chtění do nějaké ideologie, aby následky nemusel nést sám. A skutečně dospělý člověk dělá, co je nutné, aby byl pravdivý, a nese následky…

…dosáhnout úplné spokojeností je iluze. Dosažení jakéhokoliv cíle je iluze, konečný cíl je neuskutečnitelný. Zásadně! Spokojenost je pocit a pocit není udržitelný, dosažení cíle je taky jen pocit. I hledání svobody je iluze. Svobodu nemůžeš najít jako houby v lese. Ani žádné další životní zkušenosti, ani žádné principy nebo cvičení tě neosvobodí. Už jsi a vždycky jsi byl svobodný, a když to dokážeš unést, pak se to projeví i v každodenním životě…

…máš teď hodně elánu prorazit zaběhlé způsoby myšlení. My ale mluvíme o věcech, pro které běžná mysl nemá kapacitu, které přesahují běžné analytické zkoumání odehrávající se nerušeně v lebce. Tyhle věci zahrnují i dynamiku prostoru, jehož součástí, ale jen malou, je i analytická mysl. A otevřít se tomu prostoru je pro mysl hodně ohrožující, proto se stále vracíš na začátek…

…mysl nemůže odevzdat kontrolu, protože nikdy žádnou neměla. Jen se naučila všechny věci fundovaně komentovat a zdůvodňovat, a tím zamezuje, aby se život jevil jako tajemství. Pokud se těch komentářů vzdáš, potom tě čeká zajímavý život. Ne vždycky spokojený, ale určitě zajímavý…

…vzdát se kontroly neznamená, že budeš dělat jen věci, které tě baví, po kterých toužíš. To je jen jiný druh kontroly nad změnou, která už je tak jako tak nevyhnutelná. Ztráta kontroly znamená, že přestaneš ospravedlňovat nebo zdůvodňovat všechno, co se stalo, co se zrovna děje, nebo co se chystáš udělat. Jediný důvod konání je, že jsi naživu, a když budeš hodně dospělý, potom se ten důvod rozšíří o lásku a soucit…

…nepřecházej do opačného extrému a nezbavuj se zodpovědnosti tím, že budeš mechanicky prohlašovat, že nemáš nad životem a jeho proudy žádnou kontrolu. Můžeš žít v proudu života, ale nemusíš být jeho obětí. Když budeš dostatečně vědomý, potom tě proud nemůže strhnout. Můžeš týden slavit na večírcích a zároveň se tě to nedotkne. Ale když tě to strhává a věříš všem myšlenkám a pocitům kolem toho, potom jsi oběť. Když dokážeš zůstat v tomhle tichém bodě i uprostřed párty, potom tvoje touhy pomalu a přirozeně zaniknou a objevíš, že jsi a vždycky byl svobodný…

…osobnost je smetí. Osobnost si nikdy není ničeho vědoma, osobnost se ze zodpovědnosti vždycky vyvleče, když jde do tuhého. Nikdo ve skutečnosti nikam nejde, jenom osobnost, jako paměť, má pocit pohybu. Když se teď pohodlně posadíš a uvědomíš si, jak ses vnímal, když jsi byl dítě, nepoznáš rozdíl od toho, jak je to teď. Zodpovědnost je vycházet z toho vnímání samotného, ne z toho zmateného akčního příběhu, ke kterému se hlásí osobnost…

…osobnost je virus, která ti způsobuje tyhle problémy a otázky. Nemůžeš se vyléčit, dokud nejsi zakotvený v realitě, která tě sytí a podporuje. Jinak by ses mohl zbláznit a s virem bys tak zabil i jejího nosiče…

…když se díváš na zodpovědnost jako na zákon odplaty, budeš cítit zpětné vazby jako rány a zranění. Skutečná zodpovědnost je přijímání odezvy jako součásti tvého jednání, bez nádechu zla nebo dobra. A když odpověď na jednání zahrneš do jednání, nejsi otřesen…

…teď, když máš vlastní zkušenost, díky tomu, že ses trochu otevřel realitě, můžeš zahlédnout, jak moc je svět zapletený. Jak moc jsi byl zapletený s předchozí partnerkou, jak moc jsou zapleteni tvoji rodiče a přátelé, jak hluboký konflikt představ a reality ve světě existuje…

…hlavně zachovej klid a trpělivost. Necouvni! Čekají tě věci, o kterých nedovedeš ani snít. Mysl unese hodně problémů a ještě to zvyšuje její důležitost, ale s nákladem nekontrolovatelného štěstí se bude vždycky cítit jako debil…

…je prospěšné, když si uvědomuješ svoje slabá místa a pracuješ na nich, ale není prospěšné, když se na ně přehnaně soustředíš a dramatizuješ jejich vliv. Tím jen znovu ztrácíš klid. Čeká tě spousta práce, bolestných i nebesky extatických momentů, které se tě budou úporně snažit z klidu vykolejit. A té práce i intenzity bude pořád přibývat s tím, kolik dokážeš unést. Až se ti bude zdát, že to zkrátka unést nedokážeš. A potom se znovu uklidníš a budeš pokračovat dál s tím, jak se věci odvíjejí…

…když začíná praskat skořápka osobnosti a do všech spár proudí čerstvá, neznámá energie, je přirozené, že se to může cítit jako ohrožující…

…myslím, že peníze nikdy nejsou ten pravý problém. Na vsi žije tolik lidí, kteří nezemřou hlady a kteří by nedokázali přežít ve velkoměstě. Ale k nám by měli lidé přicházet žít z pevného, zdravého rozhodnutí, že tady je jejich místo a skutečný domov. Proto není vhodné dělat taková rozhodnutí v nějaké psychologické nebo emocionální krizi…

…vezmi všechny ty proudy na periferii, které tě obtěžují a ještě dlouho budou obtěžovat, jako součást života na zemi. Neupínej se k té velké radosti v prostotě, zůstávej pro tu možnost stále otevřená a když se znovu objeví, buď jen jednoduše vděčná, protože je to nejcennější klenot, kterého se může lidská bytost dotknout…

…než se naučíme zachovat si v takových situacích klid a jednat přiměřeně, může trvat dlouho, třeba i několik desítek let. Nemůžeš to uspíšit, tím si jen přidáš další důvod k neklidu. Důležité je, a to už děláš, vidět tyhle dramata jako omezující. A potom začíná dlouholetá práce znovu a znovu cvičit vnitřní klid. Ale věř mi, že to je jediná práce, která opravdu má smysl a která ti přinese bohatství, o které se nemusíš bát, protože tě o něj nikdo a nic nemůže připravit, dokonce ani smrt…

…ta situace už proběhla, nedá se vrátit. A jediné, k čemu ji teď můžeš použít je, že se vrátíš skrz pocit bezmocnosti domů, do prostoru, kam nemá ponížení nebo vztek přístup…

…nesoustřeď se tolik na to, jak bys měla reagovat. Tím v takové situaci ztrácíš spojení s realitou a ostražitostí a potom musíš zákonitě podlehnout. Zajímej se o to, jak zachovat klid, ze kterého odezva sama vyvstane. Buď v jejích očích uvidíš možnost naučit jí něco nového a dokážeš jí to předat, nebo té babě ty oči s nadšením vyškrábeš…

…u nás jsi vítaná! Nic se tím nevyřeší, ke starým problémům se přidají nové, ale získáš prostor uvnitř i venku, ve kterém s nimi můžeš efektivně pracovat. Máš pravdu, mnoho lidí předstírá, že mají svůj život „zmáklej“. Předstírají to sami sobě a taky vzájemně se snaží tuhle iluzi podpořit. To ale není zdravé ani bezpečné, když jediné, čím si můžeme být opravdu jistí je, že všechno podléhá změně a zániku…

…je to těžké období, potřebuješ udělat zásadní rozhodnutí a nad jeho důsledky nemůžeš mít žádnou kontrolu. Srdce ani rozum ti v tom nepomůžou, jen ještě více prohloubí vnitřní konflikt. Když se ale nebudeš tolik zaměstnávat svými nároky a strachy, je pravděpodobné, že rozhodnutí padne bez úsilí, a jako takové nebude ani dobré ani špatné…

…nemáš to snadné a ještě nějakou dobu potrvá, než se to usadí. Ale je dobré, že můžeš vidět, jak moc se zabýváš sám sebou, svými problémy a příliš dramatizuješ každodenní starosti. Tvoje vnímavost a vytrvalost, se kterými bojuješ se svou myslí ti za čas umožní získat stále větší odstup…

…důležité je, aby šlo všechno přirozenou cestou, aby ti byl každý krok jasný, aby tvoje štěstí bylo prosté, aby ses zkrátka neodtrhoval od reality…

…pohyb, zvuk, nálada, pocit, příběh… tak se projevuje život, když chceme, toužíme, jednáme, zažíváme. Má to svou svůdnou krásu i bolest, svůj strop i své dno. Jen ti nejbystřejší se zeptají, co je za těmito omezeními, jak se projevuje život, když se tohle všechno zastaví. Někteří z nich to plánují zkusit, a ti nejodvážnější to udělají. Energie, se kterou se setkají, neomezeně podporuje život a vymaže všechny hranice. Včetně těch, které si hýčkají…

…takzvaní dospělí dělají všechno pro to, aby se cítili dobře, bez ohledu, jak pravdivý a zdravý je způsob, jak toho dosáhnout. A to se samozřejmě projevuje i v poptávce po utišujících a dráždivých prostředcích. I na esoterickém trhu, jehož převážná část nespolupracuje s realitou, přestože má často profesionální image, se tenhle efekt projevuje…

…rozkvétání je provizorní název pro ten prostor, ve kterém přirozeně pobývají děti a někteří lidé s utišenými touhami. Není to žádná technika produkující božské pocity, kterou často vyžadují dospělí. Je to úplně obyčejná, neambiciózní, teplá prázdnota…

…možná teď nevíš, čemu věřit, co dělat, kudy se vydat. Nenech se zmást rozumem, ani srdcem a jeho sliby. Nech se vést tahem, který cítíš v těle. A jestli ho necítíš, raději nedělej nic, zůstaň stát a čekej. Neplýtvej energií a penězi na další plané pokusy…

…lidem je bližší utrpení, protože jsou komplikovaní a tak jednoduché řešení nemohou přijmout, to by se potom celý jejich život ukázal jako neskutečná hloupá fraška a to bolí víc než hromada malých hrdinských utrpení…

…uvědomuju si, že můj přístup k terapiím není příjemný lidem v krizi, protože jejich prvotní zájem je cítit se dobře a ocení každé zlepšení, nový smysl života. Vážím si práce terapeutů, ale jsem zaměřený i na to, co terapie přesahuje. Terapie pracuje s osobností, která svoji existenci staví především na nespokojenosti. V některých případech je terapie nutná, aby se napětí v osobnosti uvolnilo a nezabíralo tolik pozornosti. Ale ve většině případů je touha po dokonalé osobnosti bez strachu a bolesti neurotičtější jako samotný strach…

…bytí obsahuje osobnostní složku, kam patří citové vztahování ke konkrétnímu člověku, dobrá orientace v konvencích, názory a postoje, ale taky vnitřní konflikty a nestabilita. A esenciální složku, kam patří to uklidňující, hodně světlé, nějakým způsobem známé a domácí, ale neuchopitelné, přesahující osobnost. Obě části patří k životu a zaslouží si svůj díl péče. Rozkvétání zahrnuje obě složky, ale na rozdíl od běžného zvyku, kdy se osobnost pokouší přivlastnit neznámé, nechá se jím raději unášet k novým objevům…

…tím, že jsi našla, co je falešné, jsi zároveň odhalila pravdu, která je nekonečná a neuchopitelná. Můžeš o ní vědět, ale nemůžeš jí rozumět ani jí neustále cítit. Cesta hledání svým způsobem skončila, se všemi dramaty. Můžeš se uklidnit a radovat se z prostých věcí. To je ta práce, co zbývá dokončit…

…prožíváš opravdu silné období. Není tak hezké, zato je mnohem pravdivější. Možná, když si zachováš svou inteligenci a nepodlehneš svodům sebedestrukce, že začneš vidět sebe i život v syrové podobě. Bez příkras i zbytečného zošklivování a takový si ho zamiluješ. Tvoje tendence k sebedestrukci jenom ukazuje, že se stále ještě nechceš pustit všech vylepšení i omezení, že se stále ještě tvrdohlavě držíš nějakého vykonstruovaného obrazu. Ale jak vidím, život ti pomáhá, jak může, aby tě od něj osvobodil…

…být zraněná, otevřená a odevzdaná, to všechno taky zahrnuje ten nový stav. Ale taky obsahuje všechno ostatní, co je za tím. Nechvátej teď už nikam, ani hlouběji, ani výš. Abys mohla zakomponovat tenhle prazákladní stav do života, zůstaň jen jemně ostražitá, dokud se nerozvine tvoje vlastní symfonie květů…

… jsi zralá jít po hraně, uvědomovat si a zároveň nevědět. A to dává naději na rozkvět. A tím, že máš pokoru vidět, co jediné teď můžeš zvládnout, to můžeš taky opravdu zvládnout. Jsem šťastný, že se věnuješ tomu prostoru v sobě, který se netlačí do popředí, ale všechno obsahuje…

…musím mít stále hodně trpělivosti s lidmi, kteří mají sílu a talent jít dál, ale ještě nechtějí příliš daleko, dokud si nevyzkouší všechny klikatější cestičky. Trochu něco vyčistit a trochu lépe dýchat, je jen dočasné řešení, na kterém se nedá opravdový život stavět. Zato „nestačím se divit, co se se mnou děje a jsem z toho vedle" je mnohem lepší základ pro zajímavý, proudící život. Být vedle mnohdy znamená také být mimo staré zaběhlé struktury…

…chápu, že je pro tebe důležité překonávat strach. Vím o téhle tvé stránce, jen ji nepokládám za nosnou, protože potom má tendenci se tlačit do popředí. Tím, že získává tolik pozornosti, se kromě jemných úprav také udržuje její přehnaný význam. Mě zajímá tvoje zdravá, živoucí část, vedle které, když se posílí a zakotví, budou tvoje potíže vypadat jako loutkové divadlo. To pak můžeš kdykoliv strčit do krabice a začít tvořit skutečný příběh svého života…

…vůbec nezáleží na tom, jaký mám názor na myšlenky jiných lidí. I ta nejmoudřejší slova mohou v nesprávné chvíli situaci ještě víc zkomplikovat a dobře mířený nesmysl může někdy způsobit zázrak. Knihy jsou pro potěšení z toho, jak nádherně taky může vypadat pokus vyjádřit realitu, ale žádná kniha sama o sobě realitu nezprostředkuje…

…když se opíráš o názory druhých, potom se vyhození z pracně získané rovnováhy nevyhneš. A navíc, není možné se udržet v rovnováze, do které se dostaneš pracně. Vnitřní rovnováha není výsledek činnosti, ale naopak klidu. Celé to svědčí o tom, že se hodně zabýváš sama sebou a uspořádáním svého vztahu k okolí a to je nekonečná zbytečná práce…

…problém ve skutečnosti neexistuje. Dám ti příklad. Není ti dobře, ale máš problém, že když půjdeš domů, nestihneš dodělat práci. Tak zůstaneš a trpíš. Potom zkolabuješ, a nestihneš dodělat práci. Problém ve skutečnosti neexistoval, existoval jen vnitřní konflikt. Ve skutečnosti si život stejně dělá, co chce, ať se ti to líbí nebo ne. K nedodělané práci si ještě jen přidáš nekonečnou zbytečnou práci na vztahování se k okolí. Nebo ještě jasněji, kolaps je dostatečnou omluvou pro okolí, žes nemohla dodělat práci…

…teorie, že každý je sám svým učitelem a jeho bolest nejlepší učebnicí, je výtvor filozofů bolesti, lidí závislých na silných pocitech, které vznikají z velkých kontrastů. V bolesti je stejně jako v lásce intenzívní složka, která dává pocit živosti. A ten se ještě zesiluje, čím je kontrast větší. Čím větší bolest, tím větší pak pocit štěstí. Ale existuje mnohem jemnější tichá radost, která přítomnost bolesti nevyhledává…

…výčitky, pláč i zlost zakalují realitu, stejně jako tvoje touha po správnosti a rovnováze. Když má maminka vztek nebo brečí a tebe se to dotýká, pak jsi nevyrovnaná a navíc si vyčítáš, že jsi nevyrovnaná a to se odráží ve tvém chování. Potom to z její strany může vypadat, že má o tebe oprávněný strach a celý proces to ještě zesiluje…

…jestli nevíš, jak se rozhodnout, nech se vést tělem. Nebraň mu srdcem ani hlavou a ono půjde tam, kde máš být, aby svět pro tebe byl domovem. To je paradoxně jediné vědomé rozhodnutí namísto složitého výběru nejmenšího zla z předem daných možností, na které se omezuje srdce i mysl…

…vycházej z reality. To, o čem jde diskutovat, už není realita. Jediná skutečná realita je, že tvůj život jednou, a to relativně brzy, skončí. A že tvůj životní příběh je pro většinu lidí na planetě nezajímavý a nestará se o něj. Když z toho budeš vycházet, budeš mnohem svobodnější…

…tělo už existuje bez ohledu na to, jestli má život smysl nebo ne. Když má například orgasmus nebo hlad, ani ho smysl nezajímá. Jestli se snažíš o pochopení smyslu, potom se mineš s tělem i smyslem samotným. Uvědom si zadek na židli, jak sedíš, jaký je vzduch kolem tebe, světlo, atmosféra a tělo ti řekne, jestli jsi doma…

…vyšší já, andělé, duše, to jsou ve většině případů halucinace, projekce a přání lidí, kteří jsou nespokojeni se svým životem. Když jsi jednoduchá, jasná a klidná, sama jsi anděl. A to, čemu se říká duše, v tobě teprve potom začne vznikat. Jinak žádnou duši nemáš, jsi jen recyklovaná chaotická energie, konflikt paměti a tužeb…

…nenech se zhypnotizovat knihami nebo falešnými učitely, kterých se teď požehnaně vyrojilo a mají dobrý kšeft, protože lidi si sami sobě už tak lezou na nervy, že vyhledávají pomoc. Když se snažíš použít nějakou obecnou, instantní metodu, která slibuje úlevu, pak se stále držíš svého starého zvyku, jen si ho navíc ospravedlňuješ. Když si ale uvědomíš automatičnost svého chování, potom jsi pár vteřin svobodná, než si svou svobodu zase okomentuješ…

…musím tě znovu upozornit, že i přes tvůj talent jít do hloubky, se skrze povídání nic podstatného nestane. Přinejlepším budeš mít dobrý pocit z pochopení a hlubší důvěru, což taky není k zahození, ale skutečná změna konfigurace toho, jak prožíváš život, nenastane. Až se mě nabažíš, budeš hledat zase jinou zábavu…

…někdy je úleva to nejhorší, co se ti může přihodit, protože potom nebudeš dost zoufalá, abys neměla moc času a síly na přemýšlení a udělala kroky, která ti doslova zachrání život…

…utratil jsem asi čtvrt milionu za různé slibující semináře, ale nebyl jsem spokojený. Ale když jsem uviděl prvního skutečně rozkvetlého člověka, byl jsem doma a už jsem nikdy nepochyboval…

…přetvářka není vhodné slovo, protože ty ani nikdo jiný se nemůže přetvořit. Můžeš se jen odpojit od reality a jejích hnutí, ztvrdnout a nevnímat je. A jako náhradu, pro pocit alespoň relativní živosti, se vztahovat ke světu tím, že si pro něj najdeš nějakou provizorní tvář…

…s tím rozkvétáním to máš tak. Nejdřív ti nic není dost dobré, lahodné a jemné. Ani peníze, moc, obdiv. Tak chceš ještě víc. Něco absolutního. A tahle nejzazší touha tě k tomu přivede. Nejspíš skrze nějakého člověka. A potom v tom chceš žít, nejen sama. K čemu je dobrá hospoda bez lidí. Provozuju hospodu a nabízím lahodné nektary. Většina si dá zase jen pivo, ale občas se objeví někdo, komu nic není dost dobré…

…tvoje nadšení je velkolepé. Přeju si, aby ti vydrželo, až se budeš rozhodovat, jestli chceš opravdu pokračovat až půjde do tuhého. Porozumíš pak i lidem, kteří zůstali neúspěšní…

…někdy je požehnáním být líná, hloupá a nezasloužit si to, stejně jako jindy může být požehnáním odhodlanost, píle a jiskrná inteligence. Abys skočila mimo osobnost, musíš mít pevnou základnu pro odraz. A ta základna je, být v té chvíli jednoduše taková, jaká jsi, bez ohledu na to, jaké příchutě to pro tebe má. Důležité je, abys byla pravdivá a nemíjela se s realitou a z toho místa vycházela. Všechno ostatní je sen…

…nemůžeš udělat nic, co by zastavilo mou lásku k tobě a přijetí, ale může nastat chvíle, kdy se tvoje srdce bude bránit jejím novým formám…

…jsem rád, že ti můžeme být prostředníky k pocitu klidu, lásky a vděku. Jsou to opravdu luxusní energie, přesahující běžnou radost. A kromě vlastního potěšení, ještě děláš dobrou službu životu na téhle planetě, když si ty energie dokážeš uvědomovat…

…trapnost, strach, obviňování, touha po ocenění se projevují jen v běžné úrovni vnímání. Na té samé úrovni také cítíš práci, činnost, pohyb jako výkon i uspokojení z výkonu. Na téhle úrovni můžeš nějak přežít, klidněji nebo frustrovaná, podle obratnosti mysli a velkorysosti srdce. Ale to pravděpodobně není to, co doopravdy hledáš. Pokud se chceš dostat do úrovně, kde tě tyhle věci nebudou tolik obtěžovat, musíš načerpat sílu a vytvořit pevný základ pro skok do širší reality…

…kdysi jsem byl z Fredericka Perlse a Gestalttherapie hodně unešený a pracoval jsem s lidmi na těchto základech. Ta práce ale nevedla ke skutečnému štěstí, jen k uvolnění napětí v osobnosti…

…většina snů jsou ukazatelem napětí v osobnosti a jejich forma je bezvýznamná. Ale lidská mysl i v tomto případě dokáže nafouknout obrazy, které pod vlivem napětí sama vyprodukovala, do obludných rozměrů. Člověk, který je klidný a spokojený, má jen málo snů a jejich význam vidí přímo, bez technologie dekódování. Nezačínej z opačného konce, analýzou zmatených výkalů hyperaktivní mysli. Vyprázdni se a přijdou sny z druhého břehu…

…sny běžného člověka jsou halucinace, ne jazykem duše. Duše se dostává ke slovu teprve až jí pustí mysl se svými halucinacemi. Jazyk duše je mnohem kultivovanější a jednodušší, než obrazy, o kterých mluvíš. Jazyk duše rozpoznáš snadno, je přirozený a jasný, nepotřebuješ k jeho pochopení žádnou přípravu ani speciální znalosti, které si koupíš na esoterickém trhu. Musíš ovšem ztišit mysl a to zpočátku není příjemné…

naše komunikace se motá v kruhu, protože každý z nás vychází z úplně odlišného základu. Věřím, že tvůj odborný výklad se ti jeví jako věrohodný. A zakomponováváš do něj teorie ze všech oblastí, aby se jevil jako ještě reálnější. Abych mohl jít s tebou do detailní diskuse, musel bych jít do tvého matrixu a předstírat, že ho považuju za reálný. A tím bych tě ještě více utvrdil ve tvé víře, kterou nepovažuješ za halucinace. Že je tvoje mysl možná zhypnotizovaná, ale ne ztišená, poznám spolehlivě na tvém těle, které o své víře přesvědčit nedokážeš…

…máš dostatečné zkušenosti a hluboké pochopení, že běžné uspokojení dlouho nevydrží? To je dobrý základ. Pak dál dělej, co utiší tvou touhu a přitom dobře sleduj, jaké to je, být utišený. A zjisti, jestli se tak můžeš cítit i bez toho dělání. To je osvobození…

…touha všech lidí je v základu stejná, touhou po utišení, jen někteří ticho ještě neunesou…

…s informacemi, emocemi a podvědomím pracuji minimálně. V těchto rovinách je těžké udržet lehkost a soulad. A pokud se to podaří na nějakém semináři, je skoro nemožné pokračovat v tom v běžném životě, kde ostatní tak dobře nespolupracují. Nechávám raději změnu „vpít do těla“, aby náš rozkvět nebyl vymyšlený nebo příliš duchovní. Nejsme potom tak snadno manipulováni svými ambicemi, strachem nebo leností. A je to také paradoxně mnohem méně namáhavé a přitom účinnější…

…rozkvétání se netýká harmonizace osobnosti, změněných stavů vědomí nebo jiných technik. O tyhle techniky se už dlouho nestarám, protože svádí k halucinacím a různým formám víry a fanatismu. Rozkvétání samo přichází, když vytvoříme společný prostor, ve kterém se můžeme potkat i přes všechny rozdíly…

…kdysi, abych měl kompletní obrázek, jsem také četl Marxe a Engelse a zápisy z jednotlivých sjezdů komunistických stran. Zajímavé bylo, že lidé s čistým záměrem praktikovat učení, se pod vlivem nezdarů začali uchylovat k mechanickému dodržování kodexu a silnější osobnosti se potom dál pasovali do role dozorců. A velmi podobné to bylo s Ježíšem a jeho následovníky. Bohužel i dnes se v některých kruzích používají slova jako vesmír, energie, duchovno podobně jako dříve má vlast, síla lidu, morální kodex. Ale to je velice ohraný starý příběh, jak je přitažlivé následovat mrtvého nebo vzdáleného mistra a jeho zásady, ale ohrožující otevřít se pro neznámo a různorodost…

…nezvrhuj mysl. Tím bys mohla přivodit, že zvítězí její nemocná část. A všechno by mohlo začít probíhat podle rodinného scénáře, který čeká na schválení a sílu se odehrát. Hýčkej si svou mysl, aby se posílila její zdravá část. Nech jí dostatečně odpočívat a hrát si, nakrm jí zdravými, výživnými věcmi, stejně jako to děláš se svým žaludkem. I ona je jen orgán, který po dlouhém přetěžování potřebuje dlouhodobou péči, aby začal správně fungovat…

…prostor, ve kterém ses ten večer ocitla, kam tě přivedla tvá intuice, je mnohem reálnější, než jakákoliv slova o něm. Nemůžeš ho uchopit ani pojmenovat, ale můžeš v něm žít a nechat se jím vyživovat. Není to sice tak tradičně lidsky nafoukané, kdy my jsme pány situace, ale je to podstatně pravdivější a stabilnější, i když to tak ještě nevnímáš. Teď, když už jsi ten prostor ochutnala, ti můžu říct: ano, věk je někdy překážkou. Ten tradiční postoj mysli je příliš zakořeněný. Pokud ho ale dokážeš vykořenit, všechna tvá moudrost a zkušenosti budou pracovat pro tebe…

…teď už můžeš vidět, že všechna dramata ve tvé minulosti byla nereálná hra. A počítej s tím, že tě jěště párkrát znovu dostanou, nehubuj se za to. Muselo to být zamotané a dramatické, dost usilovné a horké, aby to mělo potenciál „vyskočit z kůže“. Všechno bylo zákonitě špatně a ani jinak to být nemohlo, šlo jen o získání potenciálu. Teď ale klid je síla, která tě tam udrží, horké věci stahují zpátky…

…jen za mého života byl několikrát prorokovaný konec světa nebo velký hromadný duchovní skok lidstva. Takové předpovědi se táhnou celou historií. Lidé mají rádi velká slova a velké sny, rádi by zažili zázrak a rádi mluví o katastrofách, protože se opírají o mysl, která je nudná a dělá takový potom i život. Samozřejmě, dá se předpokládat, že dnešní hyperaktivní svět způsobí nějakou kalamitu, která přinese zpomalení a přenastavení hodnot. Tohle mechanické opakování napětí a uvolnění už tady bylo mnohokrát. To je učení pomocí bolesti, tak se učí většina lidí. Ale s opravdovou duchovností to nemá nic společného, ta není závislá na mechanickém opakování zkušeností…

…tvoje úvaha o ekologii končí symbolicky: „Tak to vidím já“. Tohle „já“ je právě místo, ve kterém je nejtěžší se potkat, protože tak, jak to vidíš ty, už to nemůže vidět nikdo jiný na téhle planetě. A právě proto nejsme k planetě šetrní, protože nemáme jako lidé žádný společný bod, ve kterém bychom se mohli setkat a pochopit, co je opravdu důležité…

…být blízko přerodu ještě neznamená ho uskutečnit, chtít ticho a klid ještě neznamená opravdu se ztišit. Nestačí být jen unavený a ticho si představovat jako příjemný prostor k odpočinku. Musíš mít hluboké pochopení, že ticho je jediný důstojný a smysluplný životní prostor. Potom se přerod uskuteční…

…je to všechno mnohem jednodušší. Energie není špatná ani dobrá a energie se nemůže usazovat. Usazují se zvyky, které stále procvičuješ, toužení po pocitech, které pokládáš za dobré a odmítání těch, které pokládáš za špatné. Pocity jsou jenom ukazatelem tvého psychického rozpoložení, ale nejsou cílem nebo prostředkem k utišení. I kdybych ti co nejpřesněji vysvětlil, jak tě tyhle zvyky omezují, nedokázala by ses jich vzdát. Jen když ti předložím a umožním zažít něco ještě lepšího, než pocitové uspokojení, potom teprve můžeš svou pozornost zaměřit jinam a potom je reálná možnost, že začneš měnit i svoje zvyky…