Protože se obávám, že humoru se momentálně nedostává a esoterické či duchovní stránky bohužel nejsou žádnou výjimkou, pokusím se na začátku trochu o odlehčení. Snad mi to bude prominuto i těmi, kteří mají pocit, že situace je příliš vážná, než aby bylo vhodné dělat si legraci. K tomu bych měl pouze jednu připomínku. Vyprávěl mi kdysi již hodně dávno přímý účastník (vězeň) koncentračního tábora, že největší legraci v životě zažil právě tam.

  Lidé se ptají Pána Boha: „Pane Bože, mohl bys nám říct, co nás čeká v nejbližší budoucnosti?“ Bůh láskyplně odpovídá: „Mám pro vás dvě zprávy, jednu špatnou a jednu dobrou. Ta špatná je, že lidstvo končí, což se asi ani moc nedivíte. A ta dobrá je, že vzhledem k tomu, že jsem pro vás stvořil vesmír svobodné vůle, si způsob zániku můžete zvolit. K těm mnoha, které jste již vymysleli, si můžete stvořit i další.“

Co se týče předpokládané budoucnosti, jsou v podstatě čtyři kategorie lidí (kteří se o budoucnost lidstva a ne jen sebe vůbec zajímají) – optimisté, realisté, pesimisté a superpesimisté. Jen připomínám, že dle mého názoru otázka optimismu či pesimismu není otázkou kvantity a kvality informací, ale otázkou hodnocení informací.

Optimisté si z dostupných informací vytvořili svoji pozitivní vizi budoucnosti, té věnují své emoce a energii a snaží se, aby se uskutečnila.

Realisté si z dostupných informací vytvořili jednu pozitivní a jednu negativní verzi budoucnosti a přiměřeným způsobem se na obě varianty připravují.

Pesimisté si z dostupných informací vytvořili svoji jednu negativní vizi budoucnosti, té věnují své emoce a energii a snaží se pracovat tak, aby na ni byli připraveni.

Superpesimisté se snaží posbírat co nejvíce negativních vizí budoucností a snaží se co nejvíce si je emočně prožít tak, aby až se některá dostaví, už to nejhorší psychicky měli za sebou.

Zajímavé na této poslední kategorii je to, že je mimořádně nepravděpodobné, že by se mohla uskutečnit více než jedna pro lidstvo katastrofická budoucnost. Pokud lidstvo zanikne v atomové válce, může nás ještě zajímat, že Slunce vyšle elektromagnetickou ničivou vlnu? Pokud nás trefí velká kometa, bude nás ještě zajímat agresivní reptiloidní mimozemská civilizace, zhoubný vliv Nibiru nebo ošklivé plány Soupeřů? Kromě toho mně není zcela jasné (i když upozorňuji, že jsem v kategorii zde neuvedené, tj. bezbřehý optimista), jaký význam má se psychicky a emočně trápit katastrofickými budoucnostmi, které dle názoru pesimistů nejen oni, ale ani lidstvo nemůže nijak odvrátit. Všechny nás čekají další inkarnace, tak i ten zbytek tohoto života se dá žít a pracovat tak, aby ta další inkarnace byla „lepší“.

Varianta, že nás Soupeři mohou odvléct do jakéhosi svého negativního Vesmíru a tam nám hrozí, že se (pravděpodobně míněno duše) jako kosmický prach vrátíme k původnímu zdroji, není součástí mého paradigmatu.

Po tomto trochu delším úvodu, který je spíše reakcí na reakce na možný vývoj, se dostávám k vlastnímu tématu uvedenému v nadpisu.

Dle mně dostupných informací se situace na Zemi vyvíjí tak, že relativně blízká budoucnost bude víceméně v souladu se zájmy lidstva jako celku. Jakou formou toho bylo dosaženo, je informace nedostatečně zřejmá, ale pravděpodobně se jednalo o určitou formu diplomatických jednání, při kterých však byly jednou z rozhodných věcí i síly obou vyjednávajících stran, které by mohly být použity v tomto konfliktu a převaha jedné strany je zřejmá i pro stranu druhou. Pro účely tohoto článku nepovažuji za tak důležité, kdo je účasten na které straně, a ani k tomu nemám přesnější informace. 

Co však považuji za důležité je skutečnost, že ani strana prosazující zájmy lidstva jako celku není jednotná. Zjednodušeně se to dá formulovat tak, že se skládá ze dvou základních frakcí, které se liší zejména v názoru na rychlost a formu transformace a momentálně není jasné, která z těchto frakcí získá při dalším postupu převahu. Bytosti zastoupené v těchto frakcích jsou z různých úrovní i různých míst hierarchie hmotného i duchovního světa.

Popis odlišných představ dalšího vývoje jednotlivých frakcí je nutně silným zjednodušením, což je však nezbytné vzhledem k tomu, že schopnost většiny lidských myslí chápat vize vyšších duchovních hierarchií je omezena.

První frakce, jež by se dala označit jako radikální, prosazuje zrychlený transformační proces, který je sice v souladu se zájmem lidstva jako celku i se zájmem bytosti Gaia a snad i větších vesmírných celků jako je Sluneční soustava či Galaxie, ale s velkou pravděpodobností neumožní vzhledem ke krátkosti transformačního údobí projít úspěšně transformačním procesem nezanedbatelné části lidstva.

Jsou zde sice teorie, které popisují principy, na jejichž základě by do vyššího stavu vědomí mohli dospět až na malé výjimky všichni (pomocí tzv. časových smyček omega – viz http://www.pentablue.net/temata/08003.html), ale je otázkou, zda to je součástí plánu. Rovněž se mně nezdá pravděpodobné (ale uznávám, že možné je vše), že např. jakási supervlna z centra naší galaxie způsobí během okamžiku transformaci všech lidí (převibrování na vyšší frekvenci).

Důvody pro urychlený proces na straně příslušníků této frakce mohou být i toho typu, že (v lidské řeči a zjednodušeně) zejména na vyšších stupních „vesmírné hierarchie“ bylo něco zanedbáno a nyní se snaží dokončit plánovaný vývoj „dle harmonogramu“ trochu za každou cenu. Tu cenu by ovšem zaplatili převážně lidé.

Druhá frakce, jež by se dala označit jako umírněná, prosazuje transformační proces, jehož forma a rychlost by se přizpůsobovala momentálnímu stavu většiny lidstva. Předpokládaným výsledkem by bylo sice prodloužení transformačního procesu, ale na druhé straně by proces nebyl negativně ovlivněn utrpením nemalé části lidstva. Možným negativním důsledkem zpomalení transformačního procesu může být zpomalení transformačního procesu dalších nás obklopujících částí vesmíru, pokud připustíme, že nějaký takovýto vliv vůbec existuje. Nepochybuji, že ve Vesmíru a Teoversu vše se vším souvisí, ale otázkou je míra ovlivnění.

 Rozpor mezi těmito dvěma frakcemi by se dal formulovat také jako rozpor mezi tím, zda má být konec roku 2012 startovním výstřelem běhu na dlouhou či střední trať nebo zvoněním do závěrečného kola.

V obou frakcích jsou skupiny bytostí a civilizací, které mají svoje vlastní zájmy, které nejsou zcela totožné se zájmy lidstva a Země, ale na rozdíl od druhé strany („temných“), jsou tyto zájmy v souladu se zájmy lidstva a Země. Tyto skupiny sledují i svůj vlastní prospěch, ale ten není v rozporu se zájmy lidstva.

Jsou uváděny argumenty, které mají i mezi lidmi nemálo zastánců, že i při zrychleném transformačním procesu se vlastně nikomu nic nestane, protože ti „pomalejší“ si svůj vývoj dokončí v rámci jiné inkarnace v realitě, která bude odpovídat stupni jejich vývoje. Abych byl zcela upřímný, i já se nemohu ubránit pocitu, že určitá skupina bytostí by si zasloužila zažít to, co chystali a někteří ještě chystají pro druhé. Na druhé straně si neumím zcela představit, že nevyhnutelné utrpení nemalé části lidstva plynoucí z takovéto zrychlené transformace (fyzické i psychické, protože zhroucení paradigmatu může být pro některé lidi horší než fyzické utrpení), by proces transformace negativně neovlivnilo. 

Pro pochopení motivací jednotlivých bytostí v našem Vesmíru včetně příslušníků první frakce prosazující urychlenou transformaci považuji za vhodné umístit určitou vsuvku. Naše Země je součástí Galaxie a Vesmíru, jejichž jedním ze základních principů je hierarchické uspořádání. Zdaleka ne všechny vesmíry jsou uspořádány hierarchicky, což má své velké výhody, ale přináší rovněž některé problémy.

V hierarchickém vesmíru si bytosti nejsou rovny a jejich moc, pravomoc, odměna či přísun energie (ať už v jakékoliv formě) odpovídají jejich pozici v hierarchii a ne jejich přínosu pro systém či organismus, jehož jsou součástí. 

Lidské tělo je příkladem ne-hierarchicky uspořádaného organismu. Jednotlivé orgány a buňky dostávají energii a patřičné živiny podle okamžité důležitosti pro organismus a jeho funkčnost a ne dle postavení v hierarchii. Zjednodušeně řečeno, pokud běžíme, je energie transportována hlavně do pohybového ústrojí, pokud trávíme, tak do trávicího ústrojí, pokud usilovně přemýšlíme, tak do mozku.

V ne-hierarchicky uspořádaných společnostech a systémech bytosti (nemusí se jednat pouze o lidi) vykonávající určité funkce (zastávají místa v hierarchii) pociťují výkon funkce spíše jako přítěž, protože kromě zvýšené míry odpovědnosti za celek, nemají z funkce žádný zvláštní prospěch.

Negativní vliv principu hierarchického uspořádání v lidské společnosti má za následek, že lidé jsou odměňováni a mají moc či pravomoc dle toho, jaké místo v hierarchii zastávají, a ne dle svého přínosu pro společnost, což se však vzájemně nemusí vylučovat. Proto je většinou motivací jejich aktivit postup na co nejvyšší místo v hierarchii, a ne činnosti prospěšné pro společnost.

Zřejmě důsledkem, ale každopádně příznakem toho je, že se nesnaží konflikty řešit, ale v konfliktech zvítězit (pro vnímání existence tohoto syndromu stačí pouze sledovat diskuze i na tzv. duchovních serverech). Každým takovým vítězstvím však vzniká konflikt nový, i když pro vítěze v okamžiku vítězství skrytý. Zájem na vítězství v konfliktu je dán i tím, že na vyšší místo v hierarchii se dostávají lidé vítězstvím v konfliktu, a ne jeho vyřešením.

Skutečným řešením konfliktu je dosažení takového stavu, kdy obě strany přestanou vnímat věc jako konflikt. Myslím, že by bylo vhodné, abychom si všichni snažili uvědomovat při používání argumentů v diskuzi, zda nám jde o to najít řešení nebo o naše vítězství (v horším případě porážku toho druhého). Nepochybuji o tom, že jsou jedinci, kterým toto zcela splývá.

Nemohu se zcela zbavit dojmu, že i některé bytosti z vyšších míst duchovní hierarchie našeho Vesmíru (z nichž některé zde mohou být nyní inkarnovaní jako lidé na Zemi) jednají pod vlivem svého „původního“ postavení v této hierarchii a nevnímají ostatní bytosti jako sobě rovné. Možná si neuvědomují, že ony jsou zrovna tak částí vícedimenzionální bytosti jako bytosti, které jsou v tomto vesmíru na nižším stupni hierarchie, a v jiných alternativních vesmírech tomu může být právě naopak.

Vím, že mnoho lidí se mnou v tomto bodě nesouhlasí, ale nepovažuji za vhodné ze svého úhlu pohledu nazvat současnou situaci bojem (konfliktem) mezi dobrem a zlem (protože otázka dobra a zla je otázkou hodnocení, které se liší podle subjektu, který hodnocení provádí), ale bojem mezi stranou, která má zájem, který je v souladu se zájmem lidstva a Země a stranou, jež má zájem odlišný. A i když přijmeme zlo jako určitou kategorii, tak je nutno si uvědomit, že jedním ze základních principů zla je to, že jeho cílem není vítězství ale boj. Přitom jsem osobně přesvědčen, že i mezi těmi, kteří mají zájem, který je v souladu se zájmem lidstva, není málo těch, kteří rádi bojují.

Součástí diplomatické dohody první frakce prosazující urychlenou transformaci se stranou, jejíž zájmy nejsou v souladu se zájmem lidstva, může být i to, že část lidstva zůstane ve  sféře vlivu této druhé strany, takže na těchto lidech mohou její příslušníci i v dalších inkarnačních cyklech parazitovat.

Je potřeba chápat, že na celém tomto procesu, který se zde odehrává, se podílejí bytosti (síly a energie) z mnoha úrovní, které na sebe vzájemně působí a vzájemně se ovlivňují (podrobněji jsem tuto myšlenku rozepsal ve svém článku „Všechny světy v pohybu …“).

  Každý může sám v sobě realizovat proces, jehož výsledkem je stav, který je možno nazvat transformace nebo probuzení (myslím, že na názvu tolik nezáleží, každý ať si dosadí název dle svého pojetí), ale mnoho bytostí se na Zemi inkarnovalo z toho důvodu, aby přispěli k transformačnímu procesu lidstva a Země, ne pouze pro realizaci vlastního vývoje (i když to nelze zcela od sebe oddělovat). Vlastní zvýšení frekvence vibrací samozřejmě napomáhá tomuto celkovému procesu.

Pokud příští revoluci (obrátku) nebudeme provádět s láskou, úsměvem v srdci a humorem, tak dopadne stejně jako všechny předchozí revoluce. Dojde k výměně osob na vyšších místech hierarchie (otázkou zůstává, zda i na těch nejvyšších), ale nedojde k transformaci Země, k posunu na vyšší úroveň. Toto není v žádném případě nabádání k pasivitě. To by bylo hrubé nepochopení základních principů. Je možné být aktivní a odporovat „zlu“ s láskou a humorem. Ježíš Kristus byl nepochybně plný lásky a humoru a dokázal se i radovat ze života, přesto snad není podezírán, že by byl pasivní zbabělec. I matka milující své děti může ochránit ostatní své děti před negativními činy jednoho dítěte dokonce i v nezbytném případě ukončením jeho života, ale nikdy toto dítě nepřestane milovat. 

To, že je někdo láskyplný se smyslem pro humor rozhodně neznamená, že se jedná o pasivního zbabělce. To je jen další způsob manipulace, jehož cílem je snižování frekvence vibrací a vytváření a odčerpávání negativních energií. Vůbec to neznamená, že taková bytost se nesnaží realizovat své ideje a představy, ale snaží se je prosadit takovými prostředky, které pokud možno nevytvářejí nové konflikty.

Tato společnost nepotřebuje nový příchod Krista, ale potřebuje, aby významná část lidstva dokázala být a chovat se jako Kristus a milovat jako Kristus. Pro účely tohoto textu pomíjím všechny možné alternativní výklady toho, kdo či co byl Kristus a zda vůbec byl a mám na mysli víceméně standardní pojetí ve formě nezdeformované většinou křesťanských nauk. 

Na závěr jedno přání. Štěstí a láska ať je stavem našich duší a smysl pro humor jednou z jejich základních vlastností.