LAUDAMUS OMNES ANGELOS

(Oslava všech andělů)

Výstava devoční grafiky a svatých obrázků

na téma „ANDĚLÉ“

Horšovský Týn

19. 12. 2010 – 30. 01. 2011

Každou neděli od 10 - 12, 13 – 16

25.12. a 1.1.

Kostel sv. Petra a Pavla
chareva@atlas.cz

LAUDAMUS OMNES ANGELOS

(OSLAVA VŠECH ANDĚLŮ)

Výstava devoční grafiky na téma „ANDĚLÉ“

Kurátorka výstavy Eva Charvátová – Comperti

Náboženské umění je staré jako lidstvo samo. Člověk se odjakživa snažil výtvarně znázornit své ochranné božstvo, aby mu pomohlo zajistit obživu, vyléčit nemoci nebo zahnat strach. I proto byl magický faktor ve výtvarném umění velice silný a přítomný v každé z kulturních civilizací historie lidstva.

Kult Poslů Nebes – andělů, je odedávna rozšířen v lidovém projevu víry a jako prostředníci mezi Bohem a člověkem, jsou přítomni ve všech náboženstvích světa, ať už mají jakákoliv jména. Nejen křesťané, ale i muslimové, hinduisté, taoisté, buddhisté a židé chodí dodnes prosit do svých chrámů např. o zázrak uzdravení pro sebe a své bližní. Dokonce i ateista prosí, když je v úzkých, o zázrak. Člověk se stále ocitá více méně ve stejné kondici v jaké byl jeho předek před mnoha tisíci lety: tváří v tvář smrti, utrpení a touhy po lásce, se cítí nekonečně malý a ztracený, proto se obrací s prosbou na nejvyšší instanci o vyřešení problému na které mu nestačí vlastní síly. V křesťanském světě má právě svatý obrázek, vedle estetického působení, ještě vyšší mystický smysl, vybízí k meditaci, modlitbě i víře v zázraky.

Devoční grafika, neboli lidově „svaté obrázky“ patří dnes k národnímu pokladu umělecké tvorby našeho národa. Drobná umělecká dílka patří neodmyslitelně k historii našich zemí, především k tradici poutí.

Výstava v Horšovském Týně je českou premiérou po úspěšné sérii výstav v Itálii. Je věnovaná andělům a dokumentuje slovem i obrazem vývoj grafických technik a ikonografických atributů. Je vystaveno cca 400 exponátů české a evropské produkce z období let od 1514 až do 1930. Pod každým rámem se skupinkou exponátů je technický popis.

Tvorba svatých obrázků prošla dlouhým vývojem. Ovlivnily ji historické události i dějiny církve, jednotlivé umělecké styly a rozvoj grafické a tiskařské techniky. Prvními autory obrázků byli řeholníci již kolem roku 1000 n.l., kteří iluminovali rukopisné knihy.

Později, malované na samostatném listu pergamenu nebo papíru, sloužily jako vhodný dárek k nejrůznějším příležitostem, nejčastěji se dávaly dětem ke křtu, k prvnímu svatému přijímání, ale i přátelům k Vánocům a Velikonocům, u příležitosti kněžské primice, na památku z poutního místa, na ochranu proti nemoci a také se vkládaly nebožtíkovi do rakve, aby jej doprovodily na poslední cestě.

Jak už jsem uvedla, zpočátku se malovaly ručně, první technikou tisku obrázků byl dřevořez již ve 14. století. Rozvojem tiskařských technik (dřevořez, mědirytina, ocelorytina, litografie a ofset) se část výroby přesunula z klášterů do dílen kreslířů a rytců, přesto se obrázky nepřestaly vyrábět i klasickým způsobem ručně. Vynález litografie koncem 18. stol. umožnil levný a rychlý tisk, a tak není divu, že v Čechách, v zemi s bohatou tiskařskou tradicí, vzniklo jakási centrum velkovýroby svatých obrázků, která neměla zejména v  18. a 19. století ve světě konkurenci.

Oblíbeným námětem byl Anděl strážný a Panna Maria – symbol čistoty a lásky, ochránkyně rodiny. Značná část produkce svatých obrázků se vztahovala k poutním místům. Je to pochopitelné, protože poutě věřících byly v Čechách i na Moravě oblíbené už od 11. století a každý si chtěl domů odnést alespoň obrázek z míst, která se dotkla jeho duše. Na poutních místech se rozdávaly nebo prodávaly svaté obrázky vyrobené pro tento účel. Poutní tradici výrazně omezily husitské války a později Josef II., který roku 1784 poutě přímo zakázal.