Díky naší čtenářce vám přinášíme překlad textu Čelit stresu a depresi, zveřejněného 14. dalajlámou 3.  ledna 2011  v novinách Hindustan Times, India

Na základní  lidské úrovni, jako lidské bytosti, jsme všichni stejní, každý z nás touží po štěstí a nikdo z nás nechce trpět. To je důvod, proč – kdykoli se naskytne příležitost – se pokouším upozornit na to, co je nám jako lidské rodině společné  i na hlubokou propojenost povahy naší existence a spokojenosti,

Těsný vztah mezi stavem naší mysli a štěstím se dnes  stále více uznává a také objem vědeckých poznatků, které to potvrzují, stále roste. Mnozí z nás žijí ve společnostech, které jsou   materiálně velice rozvinuté, přesto je mezi námi mnoho lidí, jež nejsou šťastni. Pod krásným povrchem  hojnosti existuje mentální neklid, který vede k frustraci, zbytečným sporům, závislosti na drogách a alkoholu, v nejhorším případě k sebevraždě. Neexistuje záruka, že blahobyt sám o sobě vám poskytne radost nebo uspokojení, které hledáte. Totéž lze říci o vašich přátelích. Máte- li intenzivní zlost nebo nenávist, pak se vám i  velmi blízcí přátelé se jeví  mrazivě, jako chladní, odtažití a nudní

Jakožto lidské bytosti jsme však nadáni  podivuhodnou lidskou inteligencí. Všechny lidské bytosti jsou navíc  velmi odhodlané  a mají schopnost zaměřit tuto pevnou vůli kamkoli se jim zlíbí. Pokud si uvědomujeme, že máme onu podivuhodnou lidskou inteligencí a schopnost vyvinout odhodlání  a užijeme jich pozitivně, zachováme si výchozí mentální zdraví. Uvědomíme-li si to, získáme základní sílu. Toto poznání může fungovat jako mechanizmus, který nám umožňuje  vypořádat se s jakoukoli potíží, bez ohledu na to, s jakou situací se střetáváme, aniž bychom přitom ztráceli naději nebo upadli do pocitu méněcennosti.

Píši to jako někdo, kdo ztratil svobodu ve svých 16 letech, pak ztratil svou vlast ve 24 letech. Žil jsem tudíž v exilu déle než 50 let,  během nichž jsme se – Tibeťané –  usilovně   věnovali udržení  živé tibetské identity a zachování naší kultury a hodnot. Zprávy z Tibetu jsou téměř každodenně  zdrcující, přesto žádná z těchto těžkostí není důvodem k rezignaci. Jedním z přístupů, který osobně pokládám za užitečný, je kultivace mysli. Jestliže situace nebo problém je takový, že jej lze  vyřešit, není třeba se tím trápit. Jinými slovy – jestliže existuje řešení nebo cesta jak ven z problému, není k ničemu nechat se jím přemoci. Přiměřené je hledat řešení. Jasně - rozumnější je  tedy soustředit se na  řešení  problému, než se jím trápit. Alternativně zase, pokud řešení  není a možnost vyřešení neexistuje, pak ani tehdy nemá smysl se tím trápit, protože tak či onak s tím nemůžete nic dělat. V tom případě čím dříve skutečnost akceptujete, tím to bude pro vás snazší. Obojí samozřejmě vyžaduje  čelit problému zpříma a zaujmout realistické stanovisko. V opačném případě nebudete schopni zjistit, jestli problém  řešení má nebo nemá.

Realistické  stanovisko a pěstování správné motivace vás může ochránit před pocity strachu a obavami.   Jestliže rozvinete čistou a upřímnou motivaci, jestliže je vaší  motivací přání pomoci z  dobrosrdečnosti, soucítění a respektu, pak můžete činit cokoli, v jakékoli oblasti a pracovat efektivněji, s menším obavami nebo úzkostí, bez obav z toho, co si ostatní pomyslí  nebo jestli se vám podaří dosáhnout cíle. I když cíle nedosáhnete,  můžete mít dobrý pocit z toho, že jste udělali všechno, co jste mohli udělat. Se špatnou motivací vás mohou lidé chválit či můžete dosáhnout svých cílů, ale pořád nebudete šťastní.

Znovu říkám, někdy můžeme mít pocit, že je celý náš život neuspokojivý, cítíme se pohlceni obtížemi, s nimiž se střetáváme. To se stává čas od času v různém stupni každému z nás. Když se to stane, je životně důležité vynaložit všechno úsilí, abychom našli cestu, jak pozvednout svého ducha.  Můžeme si vzpomínat na své štěstí. Například někdo nás miluje; máme možná nějaký talent; dostalo se nám dobré výchovy; je postaráno o naše základní potřeby – máme co jíst, do čeho se  oblékat, kde žít  – v minulosti jsme učinili nějaké altruistické skutky.  Je třeba si vybavit třeba i ten nejmenší pozitivní aspekt našeho života. Protože pokud se nám nepodaří najít nějakou cestu, jak se pozvednout, jsme zcela jistě v nebezpečí, propadnout se  hlouběji do našeho pocitu bezmoci. To nás může dovést k tomu, že uvěříme, že nemáme žádnou schopnost udělat cokoli dobrého. Takto si  sami založíme  podmínky k zoufalství.

Jako buddhistický mnich jsem se naučil, že to, co zásadně narušuje náš vnitřní klid je to, co nazýváme rušivé emoce. Všechny ty myšlenky, emoce, mentální události které odrážejí negativní nebo nesoucitné stavy mysli nevyhnutelně podrývají naši zkušenost vnitřního míru. Všechny naše negativní myšlenky a emoce – nenávist, hněv, pýcha, chtíč rozkoše, lakota, závist a další – jsou pokládány za zdroje potíží, za rušivé.  Negativní myšlenky a emoce jsou to, co brání našim nejzákladnějším aspiracím – být šťastní a vyhnout se utrpení.

Když jsme pod jejich působením, nedbáme na to, jaký dopad má naše jednání na ostatní: jsou tedy příčinou našeho destruktivního chování jak vůči ostatním, tak vůči nám samým. Vražda, skandál, podvod – to vše má svůj počátek v rušivých emocích.   

Z toho nezbytně vzniká otázka – můžeme trénovat mysl?  Je mnoho metod, jak to činit. Mezi ně patří v buddhistické tradici speciální instrukce, která se nazývá trénink mysli a soustřeďuje se na kultivaci ohleduplnosti k druhým a  přeměny protivenství ve výhodu. Je to tento způsob myšlení, který proměňuje problémy ve štěstí, jenž umožnil tibetskému lidu udržet svou důstojnost a ducha tváří v tvář velkým obtížím. Samozřejmě jsem zjistil, že tento návod je v mém vlastním životě obrovskou výhodou.

Velký tibetský učitel tréninku mysli  jednou podotkl, že jednou z nejúžasnějších kvalit mysli je, že může být proměněna. Nepochybuji o tom, že ti, kdo se pokusí proměnit svou mysl, překonat své rušivé emoce a dosáhnout vnitřního míru,  zaznamenají po čase změnu ve svých mentálních postojích a reakcích na lidi a události. Jejich mysli se stanou disciplinovanější a pozitivnější. A jsem si jist, že zjistí, jak roste jejich vlastní pocit štěstí tím, jak přispívají k většímu štěstí druhých.  Věnuji své modlitby, aby každý, kdo toto učiní svým cílem, byl požehnán úspěchem.

Dalai Lama, 31. prosince 2010