Až jednoho dne vstoupil obyčejný muž a řekl:

"Poslyš, Mistře, já nejsem žádný mudrc, já jsem obchodník. Já se nemůžu dát vzít do kláštera, protože jsem věčně na cestách. Neumím se modlit ani meditovat, vždyť mě to nikdo nenaučil! A přesto bych i já chtěl vstoupit na duchovní cestu. Řekni, je vůbec nějaká možnost pro lidi, jako jsem já?"

Mistr se hluboce zamyslel a pravil: "Nu.jistá možnost by tu byla, ale je velmi riskatní. Když se to povede, ještě dnes budeš na duchovní cestě. Když se to nepovede, přijdeš o hlavu." V obchodníkovi hrklo. Neměl nejmenší chuť ztratit hlavu, ale přitom dobře tušil, že takovou šanci víckrát nedostane. Sebral všechnu odvahu a přikývl.

Mistr dal přinést šachový stolek. Z kláštera přivolal mladičkého mnicha a do ruky vzal těžký meč. "Vy dva," řekl, "si teď zahrajete šachy. Kdo prohraje, tomu na místě useknu hlavu, a vítěz bude na duchovní cestě. Nuže začněte!"

Obchodník se rychle zpotil hrůzou, protože po prvních tazích poznal, že mladý mnich je velmi silný hráč. Tah po tahu byla hra těžší a on se musel soustředit až do krajnosti, aby neudělal chybu. Partie trvala dlouho, oba mlčky bojovali celý den.

Potom se nachýlil večer a obchodník hrál lépe a lépe. Konečně přišel úžasný okamžik, kdy viděl, že příštím tahem dá mníškovi mat. A vtom poprvé za celý den pronikla clonou jeho strachu překvapivá myšlenka:

"Ale jak k tomu ten chlapec vlastně přijde? Proč on, který je tak mladý, má zemřít jen proto, že já se chci dostat na jakousi cestu?" v poslední vteřině ruku stáhl a udělal jiný, úmyslně slabý tah.

V tu chvíli Mistr odložil meč.

"Dost!" vykřikl.

"Jsi na duchovní cestě.

Našel jsi odvahu riskovat život - a bez té se na žádnou cestu nedostaneš.

Našel jsi schopnost soustředit se, jako když jde o život - a bez té se na žádné cestě neudržíš.

A konečně jsi v sobě našel soucit, který pro tebe byl víc než vlastní život - a bez soucitu každá cesta zabloudí a nedojde k cíli.

Jsi na cestě, tak jdi!"