Jeden žák, vyděšený Mistrovou snahou bořit každé vyjádření víry v Boha, vykřikl: "Nenecháváš mi nic, čeho bych se držel."

"Přesně tohle říká ptáče, když ho poprvé vystrčí z hnízda!" Pravil Mistr.

Později dodal: "Čekáte, že budete létat, když jste bezpečně usazeni v hnízdečku svých názorů? To není let, to je plácání křídly...!"

Mladý zenový mnich se ptá svého mistra: "Co mohu udělat pro záchranu světa?"

Mistr odpovídá: "Tolik, co mužeš udělat pro to, aby ráno vyšlo slunce."

"Ale k čemu pak jsou všechny mé dobré činy a všechno, oč se snažím?" ptá se mnich zklamaně.

Nato mistr: "Pomáhají ti, abys byl bdělý, když slunce vychází."

***

Co mi zbyde, až nebudu mít ego?
- Přece ego.
- Jak to?
- Dveřmi uteče, oknem se vrátí.
- A skončí to někdy?
- Až ti to přestane vadit.

***

Jen Chuej pravil: "Dělám pokroky."
"Co tím chceš říci?" opáčil Konfucius.
"Zapomněl jsem na humanitu a na povinnosti."
Konfucius řekl: "To je dobře, ale ani to ještě není to pravé."
Opět jiného dne se setkali a Jen Chuej znovu oznámil: "Udělal jsem další pokrok."
"Co tím chceš říci?"
"Zapomněl jsem na obřady a na hudbu."
"I to je dobré, ale ani to není ještě to pravé."
Setkali se dalšího dne a Jen Chuej řekl: "Udělal jsem další pokrok."
"Co tím chceš říci?"
"Sedím a prostě zapomněl jsem."
Konfucius sebou trhl: "Co tím chceš říci, že sedíš a zapomněls?"
Jen Chuej řekl: "Opouštím ochablé údy i celé tělo, propouštím ze svých služeb své čivy i rozum, tak jsem opustil tělo a zapudil vědomí ve veliké jednotě, to je to, čemu říkám sedím a prostě zapomněl jsem."
Konfucius pravil: "Jsi-li takto v jednotě se vším a nemáš-li už žádných náklonností, jsi-li sám tak proměnlivý, že nemáš už nic stálého, pak jsi vskutku moudrý, moudřejší než já, dovol mi jít za tebou a následovat tě!"