Druhý blog zachycuje dalajlámův příspěvek, pronesený během shrnující, páté sekce  konference
(http://www.matthieuricard.org/index.php/blog/133b_the_dalai_lama_speaks_on_science/)

Vystoupení dalajlámy v závěrečné sekci konference

V posledních třiceti letech se stále více vědců začalo vážně zajímat o buddhistické názory na ducha a na jeho vztah k tělu. V důsledku toho některé vědecké instituce v Americe a v Evropě se začaly zabývat tímto výzkumem. Spolupráce má dva cíle. První je prostě rozšířit naše poznatky nejen o hmotě, částicích a molekulách, ale také o duchovních záležitostech.

Často říkávám přátelům vědcům: „Analyzovali jste pouze to, co lze vnímat v zevním světě. Nyní začínáte analyzovat také vnitřní, mentální. Prvním cílem je tedy rozšíření našich obecných znalostí. Druhým by mělo být přinést lidským bytostem více štěstí a chránit prostředí. Vědecké objevy byly někdy použity k ničení, ke konstrukci zbraní. Tyto nádherné vědecké výzkumy, zdroje vědění jsou užívány k ničení. V těch případech vedou vědecké poznatky a inteligence ke zkáze.

Přes vynikající intelekt trpí některé osoby úzkostí a mohou končit v depresivních neurózách. Ke konstruktivnímu využití naší inteligence bychom měli nechat místo pro růst našeho vědomí lidskosti, abychom vzdělali naše srdce a rozvinuli naše odpovědnosti, náš zájem o blaho druhých. Rozumíte tomu?

Náboženské tradice učí těmto lidským hodnotám po tisíce let, ve skutečnosti však jimi lidé nebyli ovlivněni. Jsem buddhista a vnímám tudíž Buddhu jako inkarnaci moudrosti a soucítění. Přesto Buddha nemohl inspirovat všechny. Ačkoli Buddha žil v Indii, nepodařilo se mu zajistit, aby  celá Indie byla mírumilovná.

Jiné tradice, například tradice Jain, se pokoušely učinit lidské bytosti soucitnějšímu a mírnými, ale ony také neuspěly. Z těchto tradic měly během posledního tisíciletí užitek miliony lidí, jenže skutečností je, že náboženství samo nestačí. To je důvodem, proč jsem formuloval zásadu „laická morálka“, aby tak bylo možné pěstovat základní lidské hodnoty nezávisle na náboženské víře.

Indie je vynikajícím příkladem laické země, která podle své ústavy není ani protináboženská, ani není spojena zvlášť s některým náboženstvím. Otevřené srdce přináší nekonečné výhody. Nepřináší mnoho užitku myslet na svůj příští život. Vřelé srdce vás nechá dobrodiní pocítit okamžitě, což vás ozdraví, umírní, budete  soucitní a radostiví. Základní zdroj všech těchto dobrodiní je soucit. Proto je nutné používat této naší pozoruhodné inteligence nejen pouze k materiálnímu rozvoji.

V Indii se několik tisíciletí vedla mnohá zkoumání všech těchto tradic, které zahrnovaly samádhi (koncentraci), vipassana (pronikavý vhled), a další techniky. Přinesly nesporně mnohá osvětlení, týkající se mysli a jejího fungování. V hloubi těchto tradic tedy existuje množství materiálu a mnozí jej studují. Jestliže věda a technika mohou vést k nebezpečným aplikacím, je třeba za účelem jejich kontroly vyvážit je jinou silou, jež má zároveň oporu v laické morálce. To je můj způsob nazírání věcí. 

V Indii se nyní scházíme - kontemplativní a vědečtí pracovníci - poprvé. Činí mě to nesmírně šťastným. Vždycky říkávám, že Indie je náš guru. My jsme žáci, „čélové“. Někdy dodávám, že jsme velmi dobří, velmi spolehliví „čélové“. Občas půl žertem, půl vážně říkám, že když máme tak hluboký vztah guru – žák, pak jestliže má „čéla“ problémy, pak to zahrnuje určitou povinnost gurua pomoci „čélovi“.

Všechno naše vědění pochází z této země, považuji se za posla starého indického myšlení a v této roli se pokouším při mých cestách po světě porůznu přispět. Komunikace je samozřejmě často obtížná, každopádně ale kamkoli přijdu, vždy hovořím o lásce a soucítění, o těchto hodnotách, které považuji za důležité a které je možno rozvíjet. Nyní by Indie - můj učitel, můj guru či jestli chcete, můj boss – měla převzít aktivnější roli v podpoře náboženské harmonie a v podpoře nenásilí, hodnot, plynoucích z milujícího srdce. Skutečně věřím, že k tomu dojde.

V průběhu tohoto typu setkání v Indii dáváte najevo přání, abychom mohli pokračovat našich setkáních. Z mé strany pak je mou povinností jako žáka učinit vše, co si guru může přát, to je posloužit vám. Takže pokud bude mé tělo aktivní, možná ještě deset let – to mi bude pětaosmdesát – budu moci sloužit. Včera byl zde jógin Iyengar, kterému je devadesát tři. Nevím, jestli budu moci být ještě tak aktivní když dosáhnu tohoto věku, ale tak dlouho, jak toho budu schopen, jsem vám k dispozici.

Pro Jitřní zemi
z portálu Matthieu Ricarda
www.matthieuricard.org
přeložila Anna Servanská