Japonský vědec, který se zabývá problematikou smíchu, se podílel na jednom ze setkání dalajlámy se skupinou vědců a filosofů, které organizoval Institut mysl a život (Mind and Life Institute) a jehož jsem též byl účasten. Své výsledky  měl zmíněný  výzkumník přednést pátého – posledního  dne tohoto strhujícího setkání.

Do diskusí vstupoval během celého týdne velmi málo a usmíval se ještě méně. Všichni jsme byli tím více zvědavi na jeho referát. Ukázalo se, že si tento učenec oblíbil chladný humor. Vyložil nám, že sto osob, trpících diabetem bylo pozváno na vystoupení jednoho z nejvěhlasnějších komiků Japonska a všichni obdrželi dobrou dávku smíchu, trvající více než hodinu.  Ve vzorcích krve, odebraných na konci  představení,  bylo zjištěno statisticky významné snížení hladiny krevního proteinu, který se podílí na symptomech cukrovky. Den poté byly tytéž osoby pozvány, aby vyslechly akademický referát  jednoho univerzitního učence. Na konci konference  se množství stejného proteinu nesnížilo, ale vykázalo mírné zvýšení.

Japonský učenec pronesl svůj výrok s nejvážnější tváří: „Závěr je jasný – trpíte-li cukrovkou, nechoďte nikdy na vědecké konference!“ Jak již Marcel Pagnol napsal: „Smích je to, co dal Bůh  lidem, aby je utěšil, že jsou  inteligentní“.

Zakončil pak otázkou  dalajlámovi: „Vaše Svatosti, můžete nám říci, který okamžik byl ve vašem životě nejšťastnější?“ V sále  se ve shromáždění desítky vědců, několika učenců, buddhistických mistrů meditace a stovky pozvaných osob  rozhostilo ticho plné očekávání. Dalajláma se podíval do vzduchu, napravo, nalevo, jako když hledá odpověď sám v sobě, naklonil se k japonskému učenci a svým mocným hlasem s přízvukem  pronesl: „Myslím, že je to…teď!“

Všeobecný smích proběhl shromážděním a zasedání bylo zakončeno. Japonský učenec, specialista na smích, se konečně od srdce zasmál.