Všichni  víme,  učí nás to ve škole, že proces zrození člověka od jedné buňky k celé bytosti je řízen řetězci DNA a chromozomy. Zde je údajně zapsaná informace o jedinci,   jeho genetický kód určuje jaký bude a tak dále. To nám říkají ve škole, i když sami vědci už dnes říkají něco jiného, do škol se to dlouho nedostane. Ale já si myslím, že se opět mýlí, myslím tím vědce.
O co jde. Sami připouští, že jen řetězce DNA na to nestačí a opatrně mluví o chemické informaci, rozuměj, chemické složení buňky je nositelem této informace. Něco jako homeopatika. Zase si troufnu nesouhlasit. Ale od začátku.
Víme, že v jedné buňce jsou informace o celém  organizmu.  Viz naklonování ovce Dolly. Z jedné buňky se naklonovala celá ovce. Ale jde to i s člověkem. Ale ouha. Skládáme se přibližně z deseti miliard buněk. Tak že v okamžiku početí předá otec i matka svou DNA a chromozómy zárodečnému vajíčku a začíná růst plodu. Podle vědců dochází k dělení  buněk  a dejme tomu při stém dělení se najednou začnou vyvíjet dva druhy buněk. Z  jednich budou třeba kosti a druhý budou zárodek orgánů ( není to tak, ale poslouží mi to jako demonstrace) .  Ale já jsem profesí strojař, a jestli je to řízeno kopírováním řetězce DNA, tak mi hlava nebere, jak je možné, když na začátku dostanu několik párů řetězců DNA a ty se nemění a jsou stejný u všech buněk  celého člověka. Tak kde se vezme najednou  rozdílný příkaz.  Kdo umí s počítačem, tak mi dá za pravdu, že on dělá jen to,  na co je naprogramovaný, co si přečte ve svém programovacím jazyce.  A pro buňky je to DNA program. Tak kde najednou vezmou buňky rozdílný příkaz.  Kdyby se jen kopírovaly, tak stále dokola podle řetězce DNA. A kdo se trochu zajímá o vývoj plodu ví, že příroda mrhá a rodí se překotně, pardon, dělí se překotně zbytečně moc buněk, které pak zanikají.  Není to tak strojové, jak nás učí. Ale co když se mýlím, ale stále si nedokaži představit, že jeden program dokáže sám sebe měnit a na konci vypadne programů řádově miliony. Jak je to možné, když máme jen omezený počet řetězců a chromozómů, ale ty jsou v každé buňce stejný. Jak je možné. Že ze stejných programů vznikají řádově milióny různých buněk. Taky vám to hlava nebere. Tak trochu přidám. Každá buňka má svou specifickou funkci. Jedna je tuková, druhá svalová třetí je kostní … a každá musí mít své vlastní chemické složení. To znamená, že v první buňce jsou informace o 10 000 000 buněk krát informace o chemickém složení každé z nich a tato informace  je řádově v desítkách dat. Ale máme tu taky informaci o stáří buňky, kdy má umřít a nahradí ji jiná, dalších krát deset, a co informace o hormonálním napojení na celek, informace jak mají komunikovat s celkem a mezi sebou, krát informace o tom, jakým způsobem si mají uchovávat nabité informace neboli učení. Všichni tvorové se přece vyvíjejí, každá jejich buňka je vývojem zasažena. Třeba někteří jsou černí, aby lépe odolávali slunci, jiní mají šikmé oči kvůli prostředí, kde žijí. A to vše je ukryto v jediné buňce. Informace. Které nedostanete do jediného počítače, protože nemá tak velkou kapacitu. Ale to jsou jen materiální informace. A kde máte ukrytý informace o  společenském vědomí. Abych to objasnil. Nevím přesně  jaké testy to byly, ale vědci prováděli pokusy na novorozencích z celého světa. Pokus byl zaměřen na reakce dětí na vnější podměty. Ještě nebyli  ovlivněny prostředím, proto novorozence. A všechny děti reagovali přesně tak, jak to bylo běžné pro tu danou společnost. Když se měli bát, tak projevovali strach, ale jiné děti z jiného společenství se nebáli, protože v té společnosti to nebyla hrozba. Když se měli smát, tak se smáli atd. Těch testů bylo několik a dokázali, že už od narození máme povšechné společenské vědomí. A tady už řetězce DNA nestačí vůbec. A dále, víte  že opice od narození umí počítat do 7, a pamatují si to celý život. Naše dítě umí počítat do pěti, ale bohužel to záhy nepotřebuje a  zapomene a musí se to znovu naučit. A kde jsou tyto abstraktní informace uchovány. V řetězcích DNA či chromozómů. Nechci ublížit, jen záměrně přeháním o těch DNA. A co poznatek psychologů  nazvaný pravidlem sto. V Japonsku přemístili ohrožené opice na pusté ostrovy, ale zde neměli dost potravy tak jim ji začali vozit na pláže. Zde se matky opic záhy naučili omývat potravu od písku v mořské vodě. Nejdříve jedna, pak druhá, pak třetí samci toto neuměli a nejevili zájem. Toto učení se zrychlovalo, a jak dosáhlo počtu sto samic a mláďat, tak došlo ke skokovému pokroku u celé populace. Neboli to najednou uměli všichni, nebo aspoň většina a to i samci. Ale zajímavé bylo i zjištění, že existuje něco Jako společenské vědomí druhu. Prostě když ze zvedla populace na jiném  ostrově, tak opicím začali vozit jídlo na pláž i tam a očekávali, že i oni se to budou postupně učit. Jaké bylo jejich překvapení, když zjistili, že to už umí. Jak jim to mohli předat, tu svou zkušenost z prvního ostrova. Později dokázali, že to skutečně tak funguje i u lidí, a proto doporučují křížovky luštit odpoledne, když už to někdo před námi vyluštil a já mám tu jeho informaci na dosah ruky. Hold ale jsme už daleko od přírody a naše logika nás uzavřela do sebe a neposloucháme. Neumíme to už. Ale zpět. Všechny tyto informace má další narozený potomek v sobě, ve své jediné bunce. Ale kde jsou ty informace, když né v řetězcích DNA. Pro mne je to jasné. Je to ukryto v energií buňky. Je to energetická informace. Ta energie je vlastně sama o sobě inteligentní energie. Proč inteligentní. Myslím si, když někdo si je schopen pamatovat vzpomínky, city, pocity, emoce i o abstraktních věcech, musí být inteligentní. Na počátku bylo slovo, to slovo je Bůh. Na počátku byla energie, ta energie je Bůh. Ted budu psát o vlastních zkušenostech, chcete-li  zážitcích. Co mi pamnět  sahá  vždy při vysokých horečkách jsem míval halucinace, že na mne padá strop, a nebo se na mne valí obrovské kameny. Před pár lety jsem absolvoval očistný postup a při něm jsem si vzpomněl, že jsem v bříšku své maminky, zleva slyším srdíčko cítím, prostě to vím, že moje maminka má vysokou horečku, asi zavrávorala a bříškem se o něco opřela a tím mne jakoby zmáčkla. Proto při mých horečkách ten pocit, že se na mne něco řítí a chce mne zamáčknout. Ale to nejdůležitější. Ve vzpomínkách jsem byl v té části mozku, kdy jsem byl ještě nenarozený, kdyby jste se mě zeptali na věk, tak ještě jsem neuměl počítat. Prostě v tu chvíli máte informace jen z doby, v které se nacházíte. A já jsem pojednou v tom bříšku cítil, že moje maminka se modlí k Bohu. Za chvíli jsem ucítil teplo, klid, už jsem neměl horečku (do té doby jsem ji vnímal podobně jak maminka), bylo mi najednou dobře, ucítil jsem teplo a za chvíli jsem se koupal v bílém světle. Věděl jsem od koho to světlo pochází. Jak je možné, že ještě před narozením jsem už měl informaci o Bohu, o klidu a světle. Jak jsem to všechno mohl vědět?? A dovětek.  V sobotu při návštěvě mojí maminky jsem se při kávě zeptal, zda nebyla nemocná a zda se nemodlila za mne, než jsem se narodil. Ona mi odpověděla, že ano. Že měla zápal plic, vysoké horečky a doktor jí řekl, že mužná budu postižený a jak nebyla věřící, tak se modlila, abych se narodil zdravý. Bylo to v 7 měsíci těhotenství. A proč se na to ptám a jak to vím, když o tom nikdy nemluvila.  Já jen, že mne to napadlo a zamluvil jsem to.  V Japonsku dělali pokusy s dětmi a dokázali, že si pamatují dobu nebo její část před narozením. Vzali matkám vzorky plodové vody, nahrály nitroděložní zvuky a po narození nechali děti hladové, nepřebalené brečet a volat svou matku a poté jim dávali přičichnout k vatě namočené v plodové vodě a oni se uklidnili. Pamatovali si vůni plodové vody.  Nebo jim pustili nahrávku nitroděložních zvuků a oni se opět uklidnili. Pamatovali si sluchové vjemy. Maminky, mluvte na své dítě. Ale zpět. Pamatuji si své minulé životy. Pocity, emoce. Nepřímo jsem si mnohokrát dokázal své vzpomínky potvrdit z historických pramenů. Stávalo a stává se mi, že si na něco vzpomenu a pak se mi to potvrdí, jeden příklad z mnoha. Byl jsem, vystoupal jsem na zvláštní pyramidu. Měla skosený, rovný vršek a z boku tam vedli na plošinku schody. Dokonce jsem to i některým nakreslil, jak to vypadalo. Asi po 5 letech jsem z úžasem viděl obrázek pyramidy z bájného města URU a zde jsem viděl svou pyramidu, mě známou. Náhoda.  Pamatuji si zážitky z dob Egypta a najednou mi známí doporučí přečíst si knihu od.. a ona popisuje moje zážitky.  V Německu žije holka, dnes už babička, která od mala používala svůj vymyšlený jazyk. Vztekala se, že je to pravý jazyk. Chtěla, aby jí říkali jejím skutečným jménem a né tím, co ji dali její rodiče. To jí vydrželo do 16 let až její otec požádal kamaráda novináře, zda by nemohl ověřit její tvrzení, že byla uvězněna v hostinci uprostřed lesů  loupežníkama. Nakonec je dopadli a v tom hostinci upálili. Jen ona jediná to přežila a dívala se na to. Po třech letech novinář zjistil, že mluví starým nářečím používaným dříve ve Francii. A skutečně tam v 18 století proběhl proces s loupežníkama z hostince v lese ( byl popisován stejně jak to popisovala ona dívčina) a skutečně za trest byli uvězněni v tom hostinci a upáleni za živa. Našel záznam o tom soudním procesu. A ta dívka světe div se měla jméno, které si přisvojovala  dívka z Německa. Bylo by možno psát o duševně nemocném, který stěží mluví rodným jazykem a v regresivní hypnóze mluví plynule cizím jazykem a vzpomíná na dobu již minulou. A kde jsou uchovány tyto informace. Podle mne se jedná o inteligentní energii, která si pamatuje naše minulé životy naše zkušenosti. To je to božství v nás. Říkejme tomu duše.