Nejspíš každý duchovně pracující člověk si pokládá otázku, co bude poté až jeho duše dosáhne osvícení a opustí koloběh lidských vtělení?

Nejdříve si dovolím citovat Dionysa Aeropagitu, který uvedl jednu z nejznámějších hierarchií andělů. Jeho hierarchie sestává z 9 andělských kůrů, jakýchsi úrovní duchovní čistoty andělů.

Jsou to tyto kůry (shora dolů): serafové, cherubové, trůnové, panstva, síly, mocnosti, knížectva, archandělé a andělé. Dělí se do tří skupin: nejblíže Bohu a před Boží trůn smí předstupovat jsou serafové, cherubové a trůnové, v druhé skupině jsou knížata (vůdcové) nebeského království (panstva, síly, mocnosti) a ve třetí skupině služební andělé, neboli knížectva, archandělé a andělé.

Toto zaužívané dělení zadá se být přehledné, jednoduché, ale trpí několika vadami. Předvedu je na příkladu archanděla Michaela. Archanděl Michael má 6 křídel, je serafem, smí předstupovat před Boží trůn. Zároveň je Knížetem nebeských vojsk a také archandělem. Do které ze skupin tedy patří?

Projdu tedy k tomu, jak mi byla andělská hierarchie vysvětlena anděly samotnými a jak mnou byla pochopena. Slovo archanděl používám v širokém významu pro všechny andělské úrovně vyšší od úrovně andělů dle Aeropagitova dělení. Řadovým andělům říkám andělé, andělé strážní, služební andělé.

Každá duše, pokud dosáhne v lidském životě osvícení, stává se po smrti těla andělskou. Zjednodušeně řečeno, duši narostou křídla. Tato duše začíná jako anděl strážný, postupně sbírá zkušenosti, rozvíjí svého svěřence a učí se od něj tomu, co sama postrádá. Od anděla strážného, který dostává „běžné“ duše může projít až na anděly strážné-specialisty. To jsou andělé strážní, kteří třeba pečují o vtělené anděly, o vtělené démony (ano, i oni mají svého anděla strážného) či o lidské duše se zvláštními úkoly.

Po období působení jako anděl strážný si smí andělská duše vybrat, na jakém nebeském oddělení chce působit, pod kterým archandělem se bude dál rozvíjet. Na každém oddělení je několik sekcí, které řídí jeden z pokročilejších andělů. Nad řediteli sekcí je archanděl, který spravuje celé oddělení.

Pro názornost uvedu situaci u nebeských vojsk: řadový voják (anděl), velitelé jednotlivých oddílů vojsk a archanděl Michael.

Považuje se za vhodné, aby každý anděl aspoň jednou za svou andělskou existenci, absolvoval lidské vtělení, kde plní svěřené úkoly. Tyto vtělení se přednostně týkají andělů z jednotlivých oddělení.

Každá duše má možnost projít si od služebného anděla až na post archanděla. Z postu archanděla vede cesta vzhůru, do Světla. Pokud Stvořitel uzná, že archanděl již dosáhl vysokého stupně vnitřního rozvoje duše, smí splynout s Pánovou suitou. Identita duší v Pánově suitě je zachována, ale již nebývají v kontaktu se smrtelníky jako archandělé a andělé. Členové Pánovy suity smí po nějaké době plně splynout s Pánem, splývají s čistým Bytím a stávají se jeho nedílnou součástí, a tím se ztrácí i jejich identita duše. Cyklus je uzavřen.

Mluvíme-li o andělovi, vždy má křídla ptačí, opeřená. Odpeřené křídla mají padlí andělé, neboli démoni. Ti, co se úplně vzdali světla, je mají prosté peří, blanité, podobné netopýřím nebo pterosauřím.

Na tomto hierarchickém modelu je částečně nezávislý druhý model, který závisí na počtu křídel, které anděl má. Opomeneme-li starozákonní zkazky o andělech opatřených tisícem křídel, většina andělů má křídel méně a křídla rostou v párech. Můžete setkat s lichopočetněkřídlatými anděly, kteří z různých důvodů o křídlo přišli, ale zároveň setrvali při Pádu andělů ve Světle.

Většina Nebe má dvě křídla. Ale jsou zde i vícekřídlatí andělé. Když andělovi naroste druhý pár nad tím původním, stává se anděl cherubem. A když se mu na základě prokázaných služeb dostane ještě větší Pánovy důvěry, tak mu naroste i dolní pár a stává se serafem. Mimo cheruby a serafy jsou v nebi i andělé, kteří mají více než 6 křídel, ti náleží do starších generací, kdy andělům rostlo víc křídel.

Příklad pro pochopení vzájemné nezávislosti těchto svou hierarchií je následující: Běžný anděl strážný má dvě křídla. Ale to neznamená, že cherub by nemohl dělat anděla strážného, nebo, že andělovi během služby pár křídel naroste.

Křídla jsou závazek k Pánovi a každé pírko na nich je ctností, která je vlastní Stvořiteli. Křídla může anděl ztratit před dopeřením letek („odpadnou“), nebo při boji. Anděl, který ztratí svá křídla, se opět stává lidskou duší, může však získat nové křídla svou službou Pánovi.

Lidská duše dosáhne vysokého stupně osvícení a stává se andělem, naroste jí, postupně, první pár křídel. Křídla vyrůstají od kostní a svalové struktury, poté se opeří pápeřím, pak jim narostou letky a poté krycí peří. V okamžiku, kdy křídla zarostou letkami, už „neodpadnou“, jsou tam natrvalo. Pokud by anděl padl, ztratí peří a bude blanokřídlý. Jeho návrat k Pánu bude provázený dorůstáním peří na křídlech.

Nebe je hierarchicky uspořádáno, andělé se dělí do různých skupin a mají různý počet křídel. Andělská křídla jsou vždy pernatá, ptačí. Starší generace andělů tvoří občas výjimky, a o nich, spolu s dalšími bytostmi obývajícími Nebe, budu psát příště.