V roce 1881, během vykopávek hrobky faraona Ramsese 2, došlo k zajímavému zjištění. Mezi starožitnostmi, zlatem a drahými kameny největší pozornost výzkumníků přitáhlo několik sušených lotosových poupat, která ležela na viditelném místě. Podle vědců v hrobce zůstávaly kolem 3000 let a dokonale udržely svoji barvu. Proč staří Egypťané této květině věnovali tolik pozornosti a úcty?
Věděli jste, že skutečně kouzelné vlastnosti mají i lotosová semena? V současné době je vědcům zatěžko vysvětlit, proč mají semena lotosu schopnost klíčení po tisíce let.
Už v roce 1933 byla všechna media v Anglii plná senzačních zpráv, když se v botanické zahradě botanikům podařilo naklíčit semena lotosu, jejichž věk byl kolem čtyř století. Dokonce i tehdy vědci pochybovali, a pokračovali ve svém výzkumu. A co si myslíte? Podařilo se jim naklíčit semena lotosu, jehož stáří bylo více než tisíc let! Ale za semena s nejdelší životností se považují semena z Japonska. Byla objevena v suchém rašeliništi. Radiokarbonová analýza ukázala, že jsou stará asi dva tisíce let. Tato semena také dokázali naklíčit během několik dní.
Během výzkumu byl v semenech odhalen enzym, kterým eliminují poškození struktury bílkoviny. Tento enzym je v semenech lotosu stale aktivní, bez ohledu na jejich věk, tj. bez ohledu na to, zdali má semeno 1000 let nebo 1 rok. Ale vědci ve výzkumech pokračují, protože si nejsou stoprocentně jistí, že právě díky tomuto enzymu jsou lotosová semínka nesmrtelná.
Lotos již dlouho lidem daruje nejen svoji nepopsatelnou krásu, ale také výborné jídlo a slouží jako lék na mnoho nemocí.První zmínka o lotosu jako léčebném prostředku byla nalezena ve starověkých čínských traktátech. V Čínské, tibetské, vietnamské a indické medicíně pro přípravu léčivých přípravků používají celý květ. Starověcí léčitelé uměli udělat z každé části květu různé léčivé tinktury, masti, které opravdu sloužily jako první pomoc při mnoha nemocech. Ve starověkém Egyptě a Indii z lotosových semen připravovali lahodné koláče. I v dnešní době také existují různé recepty na přípravu polévek, masových pokrmů a občerstvení na bázi lotosu.
Zajímavé je, že všechny části rostliny (mladé listy, květ, semínka i oddenek) jsou jedlé. V Asii se okvětní plátky používají při stolování jako dekorace a do listů se jídlo balí. Jako potravinu znali rostoucí žlutý lotos v Americe tamní indiáni. Nejčastěji se jí oddenky, a to v polévce, přičemž je doporučeno tepelně upravit všechny části. Za povšimnutí rovněž stojí lotosový kořen, používaný v čínském lékařství. Je totiž velmi bohatý na vitamíny a důležité stopové prvky. Nejširší použití mají semínka (nebo oříšky). Dají se jíst syrová nebo vařená (často rozmačkaná do pasty), lze je dokonce opražit i do formy podobné popcornu.
Lotosový květ zachovává čistou a jemně světlou barvu, i když vyrůstá z močálu a bahnité vody. Prorůstá z vody, ale vždy zůstává suchý, vyzařuje čistotu, svěžest a krásu.
Lotosový květ je nepopsatelně nádherný a vždy otočený ke slunci. Vědci tento jev vysvětlují zvláštním umístěním světelného senzoru na květině. Tam je další překvapivý objev. Když lotos květe, a to trvá čtyři dny, během dne se uvnitř květu udržuje teplota 35 stupňů Celsia, v noci květ sníží vnitřní teplotu na deset stupňů! Vědci byli schopni vysvětlit pouze chemické procesy, které se během kvetení lotosu vyskytují, ale příčina změny teploty zůstává záhadou.
S lotosovým květem je spojeno plno záhad a jedna z nich pochází z čínské provincie S’-čchuan. Na jedné z řek, doslova z ničeho nic, se ze dna řeky začaly vynořovat lotosové květy. Samotná obec a řeka jsou pojmenovány - Lotоs. Legendy o takových jevech v obci existovaly už dlouhou dobu, ale v dnešní době se to stalo poprvé.
Největší lotosová pole jsou v Rusku v deltě řeky Volhy (Astrachanská oblast). Zatím neexistuje jediný názor, odkud se tam semena lotosu vzala.
Od července do září na lotosových polích přichází čas květu lotosu. Tisíce návštěvníků si přijíždí vychutnat tuto kvetoucí nádheru! Jeden lotosový květ kvete 2-4 dny, a pak okvětní lístky opadávají. Nicméně, během dne se mnoho pupenů vynoří z vody, a každý den přinesou nové a nové květy. Vzniká pocit nekonečně kvetoucích lotosových polí!
Velká změť barev během hromadného květu lotosu trvá více než dva měsíce. Postupně je kvetoucích lotosů stále méně a méně. Zůstávají pouze semeníky (plodníky) s dozrávajícími semeny lotosu. V říjnu a listopadu silné větry semeníky (plodníky) zlomí a odtud se vysypou semínka (oříšky), která pak dají život novým výhonkům nádherných květin. Na semenech lotosu si rádi pochutnávají migrující ptáci.
Už ve 20. století botanici z univerzity v Bonnu vědecky prokázali fenomén samočistění lotosu. Tento jev vědci vysvětlují speciální nano-strukturovanou konstrukcí květinových plátků. Později byl tento jev patentován a na počest Lotosu pojmenován - Lotus efekt (Lotus-effect). Této technologii se dostalo nejrozšířenějšího využití v automobilovém a chemickém průmyslu, ale nyní se uvažuje s využitím této technologie i v textilním průmyslu. Tak snad v blízké budoucnosti budou mít naše oděvy samočisticí efekt.
Lotos je jednou z nejstarších a tajemných rostlin. Historici a archeologové jeho obrazy objevují v kulturách různých epoch a kontinentů - starověkého Egypta, Indie, antického Řecka, Sumerské civilizace, kmenu Dogonů a Mayů a v mnoha dalších. Popisy lotosu jsou v mýtech a legendách všech starověkých národů, které obývaly naši zemi. Ale proč?
Vytváří se dojem, že ještě něco nevíme, nebo nám něco uniklo. Koneckonců, nejednou už bylo prokázáno, že mýty, legendy a pohádky nejsou fantazií našich předků. Je to klíč k poznání člověka a světa.
Lotos symbol nesmrtelnosti a znovuzrození
„Lotos byl jedním z prvních symbolů nesmrtelnosti a znovuzrození mezi různými národy ve smyslu duchovní transformace člověka. Následně se v té či oné podobě začal odrážet v náboženských představách různých starých kultur, například indické, egyptské, asyrské, fénické, kultuře Chetitů a dalších. Pokud zobrazovaly lotosový pupen, znamenalo to potenciální sílu člověka během života. A když zobrazovali vyzrálý semeník, který má tvar obrácené useknuté pyramidy kuželovitého tvaru, znamenalo to výsledek lidské činnosti za svého života,“ovoce“ (hodnocení) po jeho smrti.
Pokud byl stonek se semeníkem v rukou božstva, znamenalo to plodivou sílu stvoření. Kromě toho se lotos často zobrazoval spolu s Velkou Matkou (jak jí vědci říkají – bohyně Měsíce), proto se později začal kreslit symbolicky v podobě poháru.
Ve staroegyptské kultuře lotos v rukách Matky - Panny symbolizuje cudnost, panenskou čistotu, duchovní plodnost, božskou tvůrčí sílu ženského principu. Později přibyly různé výklady lotosového květu v rukou Velké Bohyně: berla (žezlo duchovní moci nad hmotou, propletené s hadem nebo dvěma hady, rozkvetlé žezlo), znalosti v podobě otevřeného svitku (otevřené knihy). Ještě později bohyni Isis zobrazovaly takto: dlaň pravé ruky si dává na sluneční pleteň a levou rukou drží Nemluvňátko (syna Jediného), jehož jméno je Hor, což znamená „Ten, který je z Nebe.“ Hor, jako tvořící bůh, se obvykle zobrazoval s hlavou sokola....
Lidé v dávných dobách etapy duchovní transformace člověka - cesty Bódhisattvy - obrazně srovnávali s rozkvětem lotosového květu, který vyrůstal z bahnité vody a na povrchu vypouštěl zralý, čistě bílý květ. Začátek duchovní cesty člověka srovnávali se semínky lotosu, která klíčila na dně močálu nebo jezera, čímž byl rozuměn trojrozměrný hmotný svět. Duchovní růst člověka, boj s Materiální podstatou (egem), zbavování se pochybností a pozemských tužeb, práce nad kontrolou myšlenek, ovládnutí duchovních praktik přirovnávali k růstu stonku, s jeho průchodem přes hustou bahnitou vodu, když si prorážel svou cestu na její povrch. Splynutí Duše s Osobností a duchovní osvobození při dosažení sedmé dimenze, kdy se zrodí nová Duchovní Bytost a stává se pro duchovní svět poznatelná, srovnávali s objevením pupenu lotosu nad hladinou vody, jinak řečeno, jeho projev v dokonalém světě. A co je pro pupeny nejdůležitější - dostupnost přímých, nezkreslených bahnitou vodou paprsků Slunce (síly duchovního světa), pod vlivem kterých pupen začal rozpouštět své sněhobílé okvětní lístky. Každý z jeho nově otevřených okvětních lístků ztělesňoval duchovní dosažení další dimenze. A tento proces pokračoval, dokud člověk nepoznal 72 dimenzí. Jinak řečeno, dokud se plnohodnotně neotevřelo všech 72 lístků a velkolepý květ lotosu v celé své božské kráse nepředstoupil před zářící paprsky mocného Nebeského Tělesa, které jej vytvořilo. Stejně tak i Člověk, který dosáhl úrovně Bódhisattvy, se zjevoval ve všem svém duchovním bohatství před Tím, Kdo vytvořil toto božské semeno a dal mu život věčný.“
překlad ze zdroje: http://www.nexplorer.ru, www.sokrovennik.ru, AllatRa A.Novych