„Zajímavým srovnáním je, že pokud se v minulosti zkušený člověk, žijící jako každý jiný, snažil podělit o získané vědomosti, ve snaze pomoci tím společnosti a individuálně pracoval s lidmi, tak v moderním světě politiky a velekněží (žrecové) kromě toho, že tyto instituce existují odděleně od lidu, se také snaží upevnit svou moc prostřednictvím aktuálních potřeb lidí za pomoci různých slibů. I když ve skutečnosti, pokud se podíváme na historické příklady ještě z doby před tisíci lety, žádný z těchto slibů nebyl nikdy splněn. Pro velekněze a politiky je to jen starobylá hra na sliby, která se zakládá na víře lidí.

Musíme pochopit, proč se tak děje a proč sama společnost tento proces podporuje a pokaždé šlape na stejné hrábě. Toto vše je předvídatelné, když ve společnosti převládá formát konzumního myšlení. Co jsou to vlastně sliby politiků a veleknězů? Pro ty, kteří jsou u moci – je to jen způsob jak manipulovat s vědomím mas, jinak řečeno, řídit veřejnou náladu. Tato hra, založená na pocitech a přáních, zdůrazňuji, mas, myšlenkové šablony, které se vytvářejí prostřednictvím médií, která vlastní ti, kdo jsou u moci. Pro masy jsou sliby a ujištění politiků a veleknězů projeveným formátem spotřebitele, který nemá nic společného nejen s pravou duchovností, ale také s plněním těchto banálních slibů. To, co lidem slíbili „dát zdarma, zabezpečit nebo poskytnout “, lidé již považují za své vlastní a touto iluzorní nadějí žijí. Mluvíme teď jen o osobním prospěchu, který se týká jejich materiálních zájmů. Protože politici a velekněží znají konzumní přání a touhy lidí, šikovně manipulují s jejich vědomím a náladou.

Například, zatímco lidé žijí v naději, že veleknězi a politici budou držet své sliby, tito klidně zařizují svoje podnikatelské a jiné aktivity. Jakmile ve společnosti narůstá nespokojenost a lidem dojde trpělivost, okamžitě se spustí atraktivní politické divadlo. Ve společnosti se pomocí stejných velekněží a politiků začínají podněcovat negativní pocity. Z jejich kruhů se objevují zvěsti o tom, kdo klame lidi a nese vinu za všechny problémy (přičemž se národní hněv zaměří na konkrétní loutku), kterým se údajně nepodařilo dodržet své sliby a jejichž slova se rozchází se skutky (vždy vnímané lidmi jako zradu svých potřeb). V důsledku toho pomocí médií lidi rychle přivádí ke kritickému bodu, kdy dochází k emocionálnímu výbuchu. Politici a velekněží odstraní jednu loutku a na její místo dají jinou, která stejně jako její předchůdci, začíná lidem házet sliby a ujištění, aby získala popularitu skrze víru samotných lidí. A opět stejné vířící myšlenky Materiální podstaty se začínají točit v novém kruhu.

Takže, vedení jakékoli země na světě, ve své podstatě odpovídá spotřebitelskému chování svých lidí. Jinými slovy, když v předvolební kampani nějaký kandidát nebo organizace tvrdí, že pomůže uskutečnit ambice mas, lidé spěchají dát svůj hlas tomu, kdo splní jejich egoistické přání a touhy. A těsně po volbách je v lidech podporována mediální iluze, že jejich touhy se už plní nebo budou splněny “v blízké budoucnosti. “To znamená, že dochází k prolongování nadějí a očekávání mas na určitou dobu. A tato hra systému kolektivního (Živočišného) rozumu přechází z generace na generaci. Tímto způsobem lidé přesměrují svoji pozornost na prázdnou iluzi a očekávání, místo toho, aby realizovali svoje vnitřní duchovní potřeby. A pak jen sedí a čekají, že někdo začne budovat jejich materiální a duchovní život. To je opravdu ten největší podvod a záměna reality za iluzi systému.

Taková záměna lidské činnosti za nečinnost, zejména v duchovních vnitřních záležitostech, se začala se vznikem náboženství jako takového. Zejména s rozvojem instituce kněžství, když byly duchovní základy zaměněny za materiální pojetí a sliby. Velekněží využili skutečnost, že lidé, kteří se věnují duchovnímu sebezdokonalení, žijí očekáváním duchovního osvobození, budoucí blaženosti v jiném světě. Na tomto základě zřídili systém náboženství, který si později propůjčili politici pro organizaci politického systému. To znamená, že na začátku velekněží pomocí ujištění a sugesce vytvořili pevný názor, že člověk sám je duchovně slabý a „hříšný“ a bez pomoci kněží není schopen dosáhnout duchovní svobody. Vsugerovali masám, že člověk může získat duchovní svobodu pouze v případě, že bude otrocky sloužit kněžím, vykonávat jejich rituály a celý svůj život je bude sponzorovat. Jinými slovy, vštěpovalo se, že člověk nemůže duchovní osvobození dosáhnout individuální prací na sobě, ale pouze pomocí zprostředkovatelů - kněží. Přesto, když se spouštěl mechanismus vlivu na masy, velekněží zároveň prosazovali myšlenku o „odložení“  uskutečnění nároků na realizaci jejich duchovních potřeb na neurčité potom.

Například, v eschatologických náboženstvích a vírách, aby lidi připoutali ke svému náboženství, kněží používali informace o dni „posledního soudu“, které převzali od jiných starověkých náboženství. Nicméně, věřícím se o těchto starověkých zmínkách nic neříkalo, ale jen se vsugerovávalo, že pouze uctívání tohoto náboženství, posluhování jeho kněžím po celý svůj život, jednoho dne určitě přinese budoucí spasení. To znamená, že kněží udržovali svoji moc budoucími sliby posmrtného blaženství, které jsou ve skutečnosti prázdnou iluzí, protože bez duchovní práce na sobě nemá Osobnost žádnou budoucnost.

V politickém systému pouze zaměnili duchovní cíle lidí za materiální touhy a za sliby nějaké iluzorní svobody „v blízké budoucnosti“. Pouze politici, na rozdíl od kněží, neustále přesvědčují, že bez nich by lidé nebyli schopni postavit opravdu volnou a bezpečnou společnost s dobrou materiální prosperitou a rovností. Formují u lidí víru v „dobrého krále“ (politika), který jim poskytne skvělou budoucnost, a neustále podkopávají víru v život, že se společnost může vybudovat sama, bez politiků a kněží. Proto se kněží a politikové zajímají o rozvoj konzumní společnosti, aby nedošlo ke ztrátě moci nad lidmi. V opačném případě, by se světové společenství konsolidovalo a zvolilo směr pravého duchovního vývoje, který přirozeně odmítá systém politické a kněžské moci jako zbytečný.“

***

„...Rozdrobení a rozdělení společnosti je stimulováno světovými politiky a veleknězi uměle! Proč? Aby ve vědomí lidí vytvořili vnějšího nepřítele a tak udržovali společnost ve strachu a poslušnosti. Aby pod záminkou boje proti někomu společnost bez váhání schvalovala rozdělení státního rozpočtu země na „zvýšená bezpečnostní opatření“ a jiné podobné výdaje. Jinými slovy, stát si tak zvyšuje moc a kontrolu nad lidmi. Kdo je představitelem státu? Skupina politiků - jednotlivci s jejich vlastními zájmy. Používají toto, uměle vytvořené, a někdy také jimi sponzorovaný veřejný „strach“ v zájmu posílení své moci a zpronevěry rozpočtu pod banální záminkou utajení a veřejné bezpečnosti.

Stačí se podívat na to, co lidem ukazují v televizi - neustálé zastrašování, jak je vše v jejich zemi špatné, vraždy, bombové útoky, loupeže, skandály, oběti přírodních živlů, tj. nekonečné mimořádné událostí a nehody. Jak to může normální psychika vydržet? A proč to všechno ukazují? Myslíte, že ve světě neexistují dobré zprávy? Samozřejmě že existují, ale tyto úmyslně ukazují málo. Cílem je navozovat to, co je pro duchovní povahu člověka velmi odporné, a silně aktivuje jeho živočišné pudy a potřeby. Politikům a kněžím je ve skutečnosti prospěšné, aby byl člověk jako štvaná zvěř, kterou ovládá strach o svůj život, a v masách převládá servilnost a zvířecí agrese k uměle vytvořenému obrazu nepřítele. Moc nad takovými “kódovanými“ lidmi je nekonečná. A tak má společnost konstantní výsledek: většina lidí si přeje rovnost, svobodu a spravedlnost, ale ve skutečnosti jsou ve světě a společnosti politiků a kněží, kteří stimulují nekonečné války a podněcují k rasové, etnické či náboženské nenávisti mezi lidmi.

Je to jeden velký podvod, který je ekvivalentní tomu, dát lidem lopaty a oni si vlastníma rukama kopají svůj vlastní hrob, a myslí si, že kopají základy pro výstavbu nového domova pro jejich mezinárodní rodinu. Kamkoli se podíváte, všude je umělé dělení a rozdrobení lidstva. Ale to všechno může existovat tak dlouho, dokud sami lidé tuto situaci nezmění.Přesně tak, vše je v rukou lidí, nebo spíše v jejich způsobu myšlení. Pravda je jedna. Ale pokud si člověk v mysli připouští malý rozdíl, pak se to nakonec stává nekonečně rozdrobenou prázdnotou. Znát Pravdu, to neznamená, že se má všechno rozdělovat rozumem: „pro“ nebo „proti”. Znát pravdu, to znamená pochopit Duši její jedinou podstatu a nekonečnost vnitřní duchovní svobody. Z hlediska duchovní podstaty přirozená lidská potřeba sleduje touhy žít v rovnosti, bratrství, jednotě se všemi, uvědomění si, že všichni lidé na planetě jsou si velmi blízcí, podle své duchovní podstaty.

Když člověka ovládá egoizmus, tuto přirozenou potřebu to narušuje. A pak se člověk začne srovnávat s ostatními ve formátu spotřebitelského myšlení, přeje si vyrovnat se těm, kteří jsou, podle jeho názoru „vyšší“ než on a nepřemýšlet o těch, kteří jsou, podle jeho názoru „nižší“. Toto úspěšně využívají politikové a velekněží a podobné myšlenky zapojují do hesel o rovnosti a bratrství, do náboženských a politických koncepcí a zákonů, psaných na papíře.

A pak se lidé diví, jak je to možné, že máme ústavou a mezinárodními úmluvami stanoveno mezinárodní humanitární právo na odstranění všech forem rasové diskriminace, rovnost všech lidí, a tak dále, které je prohlašováno v péči o osoby a jejich práv na základě principu parity. A ve skutečnosti ve světě žádné rovné příležitosti pro všechny nejsou.

Rigden: Lidi rozděluje materie a nekonečná přání ega, jinak řečeno Materiální princip. Ale když se lidé budou orientovat na svůj Duchovní princip, společně mohou překonat jakékoliv rozpory.“