Anastasie: Ano, to je velmi závažný okamžik pro pochopení toho, jak se člověk stává šiřitelem Vůle Živočišného rozumu nebo šiřitelem Vůle Duchovního světa. Všechno závisí na konstantní volbě. Na tom, do jaké informace (programu čí Vůle) člověk nejvíce vkládá sílu své pozornosti a podporuje ji, šiřitelem té Vůle se pak i stává. Problém současného lidstva vězí v tom, že mnozí lidé nechápou sami sebe, proto bezstarostně odevzdají svou pozornost vnějšímu a ne vnitřnímu světu.

Rigden: Základní složka člověka, kolem níž je také vystavena jeho konstrukce, je Duše. A Osobnost v té konstrukci je modulem pro duchovní, kvalitativně novou transformaci této síly. Mimochodem, slovo „modul“ znamená v překladu z latiny („modulus“) „malá míra“. Jinými slovy, prvotní základ člověka je jeho duchovní složka. Úmysl vytvoření člověka jako rozumné bytosti s duchovním prvotním základem spočívá v jeho duchovní přeměně se zachováním práva volby, vytvořením skutečného průvodce sil Duchovního světa v podmínkách materiálního světa.

Skutečně, mnozí lidé si v dnešním světě nerozumí, nechápou své skutečné možnosti a kolosální duchovní sílu, která se v nich skrývá, proto také nechápou, jak mají změnit svůj život a život společnosti, aby ho kvalitativně zlepšili. Dokonce ani nechápou, co je to skutečný život, skutečné štěstí. Lidé se dokonce pokouší nahradit vnitřní duchovní svátek kontaktu s Bohem, styku s duchovním světem, což člověk prožívá během vykonávání duchovních praktik skrze hluboké pocity, vnějšími obřady a svátky, vymyšlenými lidským rozumem. Co je ještě zajímavé, člověk rovněž s velkou nadějí očekává ten vnější lidský svátek. A když se tedy uskuteční, v podstatě pustoší člověka, dělá ho doslova „sirotkem“, klame ho v pocitech, neboť člověk podvědomě očekával něco víc, ale ne něco viditelného, jakési naplnění skutečnosti, ale očekával víc ve svých hlubokých pocitech, ale nedostal to. To všechno proto, že je to záměna skutečného duchovního svátku (který člověk prožívá pokaždé, když se stýká s duchovním světem) za obyčejnou teatrální inscenaci od rozumu s asociativními vnějšími materiálními dekoracemi.

Velmi mnoho představ v životě člověka je zaměněno nastavením programů Vůle Živočišného rozumu, neboť lidé si sami často vybírají myšlenky a přání od Materiálního principu, koncentrují na ně svou pozornost a životní sílu. Problém lidí je v tom, že, když uskutečňují svou volbu a stávají se šiřiteli a vykonavateli vůle Živočišného rozumu, a dokonce to ani nechápou, domnívají se, že on (Živočišný rozum) jako takový neexistuje. Vždyť pro jejich oči je neviditelný, na rozdíl od jejich fyzického těla a okolního trojrozměrného světa. Takoví lidé podceňují jeho moc a sílu. Nechápou jeho možnosti ovládání lidského rozumu a, co je hlavní, jeho snahy o totální materializaci vědomí lidí v celé lidské společnosti. Toto bez výjimky udělá z lidí šiřitele Vůle Živočišného rozumu, což značně násobí jeho síly.

Zdroj životní síly lidstva s jeho možnostmi, spojenými s přítomností „věčné hybné síly“ (Duše) v konstrukci každého člověka, je pro Živočišný rozum velmi významný. Moudrým lidem stačí, aby pohlédli na události posledních století. Jak se prudce zvětšil počet obyvatel planety, jak se za pouhá dvě století vyvinuly technologie, které mají zajišťovat masovou komunikaci lidí na planetě, tedy spojit je všechny do jediného informačního pole. Jak se přitom po celém světě intenzivně vnucuje spotřebitelský formát myšlení, jak dochází ke zjevnému obratu civilizace na stranu materie. To není nic jiného než příprava Živočišného rozumu na absolutní kontrolu lidstva a využívání jeho sil a zdrojů kvůli svým záměrům, které ani nemusí být spojeny s trojrozměrným světem. V jeho moci se vyskytují vyšší a zajímavější dimenze v mezích husto obydleného materiálního světa, kde dokonce i bezvýznamné dimenze přinášejí globální změny v nižších dimenzích, což vede k určitým výsledkům doplnění síly Živočišného rozumu. To je nezbytné pro přežití samotného Živočišného rozumu, závisejícího na materii, kvůli prodloužení vlastní dočasné existence při odporu kladeném větším silám – silám Allatu. Živočišný rozum kvůli tomu nebude litovat žádných obětí, v podobě kolektivních a individuálních rozumů, podřízených jeho Vůli.

Čili lidem stojí za to, aby se pořádně zamysleli, na jaké hraně dnes stojí světová společnost, čí Vůli bezstarostně ztělesňují a jaké následky očekávají jak individuálně každou Osobnost, tak i lidskou civilizaci celkově. Teď je pro lidstvo, stejně jako pro každou Osobnost velmi důležité, aby se duchovně probudily, spojily se na duchovním principu a změnily znaménko „mínus“ na znaménko „plus“. Mohou přitom kvůli duchovním cílům využít technickou základnu připravenou Živočišným rozumem. Výsledek na sebe nenechá dlouho čekat. V neviditelném světě jsou podobná rozhodnutí a činy sjednoceného lidstva schopny zastavit vichřici překotně narůstajícího vyvíjení událostí podle obrácené svastiky. Díky tomu mohou lidé nejen zabránit budoucím událostem, které se mají stát podle programu Živočišného rozumu a které hrozí samotné skutečnosti existence lidstva, ale i nastavit vichřici událostí, které jsou ve směru správné svastiky. To není nic jiného než aktivace tvořivých sil Allatu a vytvoření kvalitativně jiné budoucnosti celého lidstva.

Anastasie: Ano, rozumím, o čem mluvíte. Vždyť reálné možnosti jak člověka, tak i společnosti celé nejsou omezeny trojrozměrným světem. Ale aby společnost vystoupila na kvalitativně jinou úroveň vnímání, je zapotřebí, aby se lidé naučili kontrolovat svůj Materiální princip, aby žili svou duchovní přeměnou.

Rigden: Naprosto správně. Kvůli tomu je také k dispozici základní báze původních duchovních Znalostí: počínaje tvými předešlými knihami a konče touto poslední. Je jich dostatek, aby se člověk nejen duchovně probudil, ale aby také mohl pracovat sám se sebou, aby samostatně dosáhl duchovního splynutí své Osobnosti s Duší. Ovšem s přihlédnutím k tomu, že se budou lidé skutečně věnovat sebezdokonalování, nebudou ty Znalosti překrucovat a budou je následovat, budou rozšiřovat svůj obzor poznání světa, duchovně se orientovat v tom běsnícím oceánu materiálního života.

Znalosti k člověku přicházejí v důležitém období jeho života, dokonce i když si to ani neuvědomí, ale otevírají se mu tehdy, když se člověk začíná duchovně přeměňovat a stává se hodný toho, aby je přijal. V opačném případě mu nepřinesou žádný užitek. Důležité je, nakolik si lidé osvojí získané Znalosti, nakolik významné změny se uskuteční v jejich vnitřním duchovním růstu, co se ve spojení s tím změní ve společnosti. Jelikož následující úroveň Znalostí je možnost lidí, aby vykonávali duchovní proměny ve vyšších dimenzích materiálního světa, které, jak jsem již říkal, jsou schopné přivést ke globálním změnám v nižších dimenzích. To je ohromná zodpovědnost, je to střetnutí se silami Živočišného rozumu, který se své pozice tak snadno nevzdá. Je to, dejme tomu, oblast zapojení „nadpřirozených sil“, nebo, jak to nazývali dříve, umění „nejvyšší bílé magie“, a zapojení, bezprostředně čelící silám Živočišného rozumu, s nimiž vedli boj na té straně reality, jak je také nazývali dříve – Geliarové.

Anastasie: Ano, bohužel dnes většina lidí nechápe základní duchovní věci. A ti, kdo dokonce ty Znalosti dostávají, občas nespěchají, aby se měnili, a žijí podle svých starých šablon, jež jim vnutil systém Živočišného rozumu. V lidech ještě není pevné přání žít a tvořit od svého Duchovního principu. To je vidět i podle životních situací. Třeba člověk, když si přečte tyto knihy a dotkne se Pravdy, se rychle inspiruje, rozhoří se v něm přání duchovně se zdokonalovat, uskutečňovat ve svém životě duchovní proměny. Ale po uplynutí nějaké doby opět přesune svou pozornost na běžné problémy a starosti materiálního světa, jeho duchovní přání rychle vyhasíná. Systém přebírá skrze Materiální princip opět moc nad jeho vědomím, i když Duše člověka kvůli tomuto živočišnému útisku bezmezně strádá.

Rigden: Člověk, žijící tajnými přáními svého Materiálního principu, je duchovně slabý. Proto při setkání s Pravdou vzplane jako sirka, ale rychle uhasíná, jelikož nemá ještě duchovní podporu ani v sobě, ani v okolní společnosti. Ale má-li člověk pevný úmysl vystoupit zpod vlády vlastního ega, měl by se častěji vracet ke zdroji Pravdy, knihám, které mu pomohou přepnout pozornost a vystoupit ze zúženého stavu vědomí. Kromě toho by měl člověk chápat, že pro něj v prvních fázích duchovního formování bude hrát velkou roli kontakt se stejně smýšlejícími lidmi. Ta duchovní vzájemná podpora je důležitá zejména pro ty, kteří stojí na počátku své cesty.

Vzpomeň si, jak vám podobný kontakt ve vaší partě pomáhal na počátku duchovní cesty překonávat nejen pochybnosti o sobě a vlastních silách, ale současně také čelit skrytým útokům Materiálního principu. Jedná se o to, že v prvních fázích probuzení člověka dochází v jeho hlavě k elementárnímu chaosu, výměnám šablon, následkem čehož se rodí nepochopení toho, kde se projevuje jeho Materiální princip a kde se projevuje Duchovní princip. V kolektivu stejně smýšlejících se člověk stýká s jinými lidmi a rychleji a lépe začíná chápat sám sebe. Zpravidla se v prvních chvílích bojí lidé „odhalit“ tajemství svého Materiálního principu, a tím víc v kolektivu, řekněme, že se bojí na veřejnosti odhalit své problémy, zato ale ochotně poslouchají ty, kdo se nebojí to vykonat. Vždyť se když člověk „vzdá“ pozice svého Živočišného principu, v podstatě blokuje jeho zadní vrátka, tedy možnost tajného působení. Navíc kolektiv stejně smýšlejících lidí nejenže vyslechne člověka, ale i se s ním podělí o podobné situace a nalezené způsoby jejich řešení. Tak člověk nezískává pouze duchovní podporu stejně smýšlejících lidí, ale i pomoc v podobě rad, jež rozšiřují jeho znalosti a zkušenosti.

Taková praxe tu existuje odedávna. Například mezi prvními křesťany byla rozšířená praxe tak zvané veřejné zpovědi v malých obcích. To je týž důvěrný rozhovor s přáteli, přinášející člověku duchovní užitek. A když byl vytvořen institut ovládání mas – náboženství – bylo mnohé převráceno z nohou na hlavu.