Nemoc je jako projev nejvyššího dobra a lásky, když už to s lidmi jinak nejde.

Přemýšlejte a snažte se vždy jednat tak, abyste byli světlem pro lepší budoucnost. Učte se znovu vážit si sami sebe a nepohrdat druhými. Neponižujte ostatní jen proto, abyste mohli vy vyniknout. Uznejte zákony přírody, abyste se mohli propracovat k zákonům vesmíru. Zkoumejte kvalitu vašeho charakteru a přiznejte si, kde se vám nedostává obyčejné lidské slušnosti a ohleduplnosti. Nakládáte smysluplně se svými schopnostmi nebo je necháváte ležet ladem? Jste ihned naštvaní a neteční vůči radě a snaze vám pomoci od moudřejších? Ztratili jste touhu zkrášlovat vaši duši a vytvářet tak krásu na zemi? Změňte to. Lidské chybování je možno dnes napravit hlavně nemocí. Není to trest, ale většinou poslední příležitost nápravy toho, co dotyčný způsobil svým nezodpovědným chováním sobě nebo ostatním. Protože člověk není propojen se svou duší, leckdy při nemoci ztrácí chuť žít, protože tělo samo nemá schopnost ochrany.

Nepokazte si svou lehkomyslností a nevědomostí svůj další vývoj. Nemusíte se znovu narodit v Evropě, kde si lidé hrají na krizi. Můžete se narodit do Afriky, kde nebudete mít co jíst a pít a jako dítě s nafouklým bříškem ještě dnes zemřete hlady. Říkáte si nespravedlnost? Ne, odčinění karmy, tzn. následku předchozího nepochopení smyslu života. Tento život je pouze jedna ze zastávek na vaší dlouhé pouti. Vaším přičiněním to však může být i konečná před návratem domů.  Celá společnost je zabřednutá do hmoty tzn. úplně odcloněna od intuice a vlastního pocitu. Nesnaží se tudíž vůbec o rozvoj duše. Děti jsou od útlého věku vychovávány tak, aby zvládali nástrahy tohoto světa a uměly nad nimi vyzrát stejně dobře jako nad ostatními. Laskavý přístup k lidem, pomoci jim v nouzi skrze  bezpodmínečnou láskou, která jde ze srdce jsou odsuzovány jako slabosti, někdy i bláznovství. To je velká škoda, která se páchá už i na dětech.

Staňte se dárci úplně všeho. Nemusíte hned chtít darovat krev, pokud na to nemáte zdraví. Obdarování ostatních berte jako samozřejmost, s tím, že nebudete očekávat nic zpět. Pokud můžete, pomáhejte, pak bude pomoženo i vám. Jakýmkoliv darem vždy nabízíte kus sami sebe a to je opravdu dobré nebo až nutné se naučit. Naučte se dělit i o svůj čas, který je pro všechny lidi nejcennější deviza. Protože jsme všichni jeden velký celek, rozdělíte-li se s druhými o energii hmoty či ducha, vždy ve výsledku pomáháte především sami sobě. Ať ve vás pravé rozhodnutí vzniká v pravý čas a vy máte sílu ho naplnit svým činem. Ať je fyzické tělo vaším pomocníkem na vaší cestě. Ať skrze něj prožíváte stále víc radosti. Nechte se učit od života. Ať je život sám pro vás poučným putováním na cestě za poznáním. Pak je pro vás nemoc naprosto zbytečná.  

                                                                                                                                            Helena Zelenková

Autorka článku bude přednášet na toto téma na festivalu Miluj svůj život v Plzni v neděli 6.7.2014 v Učebně E od 12.00 hod.