Když jsem se připravovala na šamanský kruh, prostudovala jsem řadu informací o srdci a krevním oběhu, přečetla jsem vše, co jsem našla a podívala se na řadu videí. Jedno z nich mě však nadchlo především. Bylo o operaci vrozené vady srdce. Pacientovi operatéři otevřeli hrudník a obnažili srdeční sval, aby ho připojili na mimotělní oběh. Čekala jsem pokojný tlukot srdce, ale byla jsem velmi překvapena s jakou razancí, nezlomností a divokostí srdce vlastně bije. Zmítající se sval uprostřed hrudního koše, nezlomná síla. Bylo těžké srdce vůbec zastavit, aby mohlo být operováno. Ze všech sil se bránilo, byla vidět jeho naprostá neochota být v klidu. Nakonec se to povedlo a lékaři provedli pacientovi transplantaci chlopně. Hluboce se skláním před tím, kam se v tomto oboru dostala klasická medicína a před všemi dobrými lékaři. Je pro mě zcela nepochopitelné s jakou přesnosti se vyznají v té krvavé směsi masa uvnitř rozříznutého člověka. Když pak srdce opět probouzeli, byla zřetelně vidět radost srdce, že opět může tlouct. Jako dostihový kůň, který vyrazí vpřed. Silně, divoce. A tak si říkám, kolik toho musíme srdci udělat, aby se zastavilo. Jak moc ho musíme zhuntovat, aby zastavilo svou neuvěřitelnou touhu k pohybu, aby vstoupila smrt, doprostřed naší hrudi.

Za zvonem zní hlas,
hlas ticha,
vesmír v nás.

Srdce se pomocí svého tepu stále znova a znova napojuje na univerzální, nám všem společnou energii nekonečna. Pomocí svého pulzu nasává a do krevního oběhu šíří energii věčnosti, která je stále přítomná na pozadí celého světa. A prostřednictvím srdce je tak věčnost stále přítomná i v nás. Srdce naslouchá rytmu hloubky a stále bez oddechu se na ni vylaďuje. Tluče a na pozadí toho rytmu vnáší do našeho nitra hluboké meditativní ticho. Klid uprostřed pulzujícího života.

Klasická medicína diagnostikuje u srdce a krevního oběhu celou řadu nemocí – poruchy srdečního rytmu, vysoký a nízký krevní tlak, ischemickou chorobu srdeční, vrozené vývojové vady, nádory srdce, onemocnění tepen a žil atd. Z mého pohledu mají však všechny společného jmenovatele, a tím je naše neochota nebo neschopnost naslouchat nekonečnu, tichu na pozadí dějů. Nejsme schopni či z nějakého sebedestruktivního důvodu nechceme nebo nemůžeme nechat vstoupit klid a vyrovnanost do našeho nitra.

Jak si můžete všimnout, vnitřní neklid provází všechny kardiaky. Projevuje se nejrůznějšími formami, všechny jsou však spojené s nikdy se nezastavujícím se myšlením. Ať už se chování nemocného jeví extrovertně nebo introvertně, vždy je na pozadí nedůvěra a strach z vlastní hloubky, samoty, opuštěnosti a ticha. Každý z nás takové depresivní stavy zná, a proto příčiny nemusím rozebírat, ale je jasné, že v obecné rovině se jedná o ztrátu důvěry člověka ve společenství, boha a univerzální smysl života. Taková je nejzazší příčina kardiovaskulárních chorob.

Léčení v rámci klasické medicíny není postaveno na léčení srdce jako takového, ale spíše na vyvažování jeho patologických projevů. Zaměřuje se především na podporu a vyrovnávání srdečního rytmu, snižování či zvyšování tlaku, zprůchodňování a léčení tepen a cév atp. V rámci léčitelství je bylinná terapie obdobná, většina bylin, které se využívají při srdečních chorobách, tlumí zároveň předrážděnost a nervozitu pacientů, uklidňuje jejich vyčerpanou mysl. Dobrými přírodními prostředky při chorobách srdce například jsou:
Hloh obecný – positivně ovlivňuje stárnutí srdce a cév
Česnek – rozšiřuje cévy, snižuje krevní tlak, působí antiskleroticky a prohlubuje práci srdečního svalu
Kozlík lékařský (samostatně nebo v kombinaci s chmelem) – kardioneurózy, arytmie
Srdečník obecný – utišuje bušení srdce a prohlubuje srdeční činnost

Hlavní součástí léčení kardiaka by však kromě léčení zranění duše mělo být navozování meditativních stavů, práce s dechem, zpěv a celkové psychické zklidnění. Také by se dal doporučit kontakt s tichou vodní hladinou, která v člověku přirozeně evokuje vědomí plynutí a přirozeného běhu všech věcí. Takže plavání a pobyt pod vodou v přiměřené formě. Nedílnou součástí léčby by mělo být také to, co se dá označit úslovím „zahořelo mu srdce“, tedy najít či vrátit se k nadšení z tvorby, práce, tedy k smysluplné radostné lidské činnosti.

Ale jak s jistotou vyléčit zlomené srdce? Samozřejmě láskou. Vždyť láska je ta, která vrací důvěru v život, v nás samé, léčí a přináší s sebou absolutní souhlas se životem a tím i klid, mír a zdraví do našich srdcí. Vždyť není náhodou, že člověk umírá v okamžiku, kdy už není proč žít, tehdy dojde k zástavě srdce, k zastavení napojení lidského těla na nekonečno. A tak se snažme o to, aby se tak nestalo dřív, než přijde přirozený čas našeho konce.

Markéta Švarcová – šamanka z Háje
www.pristav69.cz