Mohlo by se zdát, že je to paradox: když se kohokoliv zeptáme - všichni chtějí žít šťastně. Tak proč věnujeme tolik pozornosti studiu negativních příkladů ze života společnosti a přehlížíme historická fakta, která poukazují na lidskost a důstojnost, na skutečný význam slova Člověk?

Pojďme se podívat na reálný příklad lidskosti, odvahy a vnitřní jednoty lidí, kteří bez jediného výstřelu nenásilným způsobem osvobodili jednu z největších zemí světa.

Jedním z nejvýraznějších příkladů jednoty mnoha lidí je osvobození Indie z koloniálního útlaku Velké Británie, které se konalo celkem nedávno - ve dvacátém století.

Všechno to začalo tím, že mladého indického právníka Mahátma Gándhího doslova vyhodili z vagónu první třídy rasisticky naladění Angličané.

 Vzdělaný a inteligentní Móhandás věděl, že takový projev je jen špička velkého ledovce pohrdání anglických kolonizátorů Indy. A tak se Móhandás rozhodl vymýtit tuto nespravedlnost. Móhandásu Gándhímu byly teroristické nálady a způsoby cizí, proto se rozhodl jít cestou nenásilné občanské neposlušnosti vůči nespravedlivým zákonům, které porušovali práva Indů. Mimochodem, Indové nejen že neměli právo cestovat první třídou, ale nemohli chodit ani po chodnících. Také museli nosit zvláštní průkaz totožnosti, který nepotřebovali ostatní občané Britského impéria. Prvním krokem, kterým se Gándhí rozhodl zahájit likvidaci těchto nespravedlností, byl projev občanské neposlušnosti v roce 1906, který byl nazván „Satyagraha“ (v překladu ze sanskrtu „pevnost v pravdě“).

Podle Gándhího je Satyagraha - prostředek pro praktické a vědomé porušování nespravedlivých zákonů: „Stát za pravdou, silou pravdy, silou lásky, silou duše“, a dále „Triumf pravdy, vítězství pravdy, vítězství pravdy silou duše a lásky“. Základní ideou bylo působit na obezřetnost a svědomí nepřítele prostřednictvím: nenásilného způsobu (ahinsá), připravenost snášet bolest a utrpení.

Cílem Satyagrahy bylo přeměnit soupeře ve spojence a přítele – oslovení svědomí je mnohem efektivnější, než hrozby a násilí. V souladu s Gándhího teorií vede násilí, dříve nebo později, ke zvýšení násilí, a naopak nenásilí přerušuje spirálu zla a umožňuje obrátit nepřítele na spřízněnou duši. Gándhí nepovažoval Satyagrahu za zbraň slabých, ale těch, kteří jsou nejsilnější duchem.

Symbolem nového satyagraha se stala Charkha, tradiční indický kolovrátek. Na výzvy Mahátmy přešla celá zem na soběstačnost, indiáni odmítali kupovat britské zboží, včetně drahých tkanin. Mahátma sám seděl za kolovrátkem a dělat si své vlastní oblečení a boty. Indiáni neporušují zákony, oni prostě nespolupracují s orgány moci. Kupují jenom indické zboží (dokonce i to méně kvalitní!), spalují britské látky, které kdysi koupili.

Pro celý národ to byl duchovní průlom, vnitřní objev. Ukazuje se, že jejich politická a hospodářská závislost na Británii je jen výsledkem jejich spolupráce s kolonialisty! Na začátku se kolonisté Gándhímu vysmívali, ale potom zažili šok z toho, že si jich nikdo nevšímá, nectí jejich tradice a zisky jejich společností vykazují obrovské ztráty. Dokonce si Indové ani nevšimli příjezdu korunního prince z Walesu. Ulice zely prázdnotou, když se tam objevil vzácný host - ztělesnění posvátného královského majestátu.

I když bylo na začátku jen málo ochotných lidí, kteří následovali myšlenku Gándhího, postupem času jich přibývalo stále víc a víc. Lidi sjednocovalo to, že v záměrech Móhandáse viděli upřímnost, neodradilo je ani neustálé bití a zatýkání, ztráta prestižní práce a dalších věcí, na kterých běžní lidé houževnatě lpí během své letmé pozemské existence.

Mimochodem, je třeba uvést, že Gándhího rodina byla hluboce věřící. A kněz v jejich farnosti během bohoslužby nepoužíval jen jedno Písmo Sváté, ale používal všechno, co bylo po ruce. Takže, během jednoho projevu k věřícím mohl ze začátku citovat Gitu, potom Bibli, pak Korán, Védy - a to vše bylo považováno za samozřejmé, jako kdyby nebyl žádný rozdíl v tom, které Písmo číst. A pokud se nad tím zamyslíme, jaký v tom je ve skutečnosti rozdíl? Bůh je jeden. Vždyť všichni proroci přinášeli jednu a tutéž Pravdu - jen časem různé zainteresované strany „obalily“ tuto Pravdu do různých svátých Písem, k nepoznání zkreslili Slovo Boží a skryly zrnka Pravdy v hromadách plev. Pravděpodobně důvodem, proč kněz farnosti, kterou navštěvoval Gándhí, musel používat všechny dostupné zdroje, bylo, aby odhodil tuny plev a donesl tak věřícím cenná zrna Jediné Pravdy.

Tento přístup k bohoslužbám velice ovlivnil pohledy Móhandáse. Musel dobře vědět, co lidem přikázal samotný Bůh, když usiloval o to, aby Britové spravedlivě zacházeli s Indy. Kolonisté vykládali Boží přikázání nesprávně, a proto si dovolovali tak nelidsky zacházet se svými bližními, i když všechna Písma hlásají milovat bližního, jako sebe sama, a ne mučit a držet v otroctví.

V roce 1919, když už Gándhí žil v Indii a byl jedním z vůdců národního osvobozeneckého hnutí, byl vydán zákon Rouletta. Dovoloval britské vládě potrestat účastníky osvobozeneckého hnutí bez soudu, bez vyšetřování a obhájců. Imperialisté si tak vytvořili neomezené pravomoci ohledně nežádoucích občanů Indie. Není těžké uhádnout, jak vznik tohoto tzv. „zákona“, který byl ve skutečnosti hrubým bezprávím, pobouřil lidi po celé Indii. Gándhí a jeho spojenci cestovali po celé zemi, vystupovali na shromážděních a vyzývali k nenásilné neposlušnosti, a tím byla vyvolaná první všeindická satyagraha. To udělalo Gándhího známým a všemi respektovaným mužem, jehož lidé nazývali Mahátma (Velká Duše).

Navíc Gándhí odmítal všechna svá privilegia a bezstarostný život, bojoval proti kastovnímu rozdělení mezi Indy a vehementně hájil právo „nedotknutelných“ pracovat a žít spolu s ostatními Indy. Takovou lidskou touhou po spravedlnosti si Mahátma získal skutečnou úctou, stejnou, jakou měli svatí. A nejzajímavější je, že Britové nemohli nic dělat s tímto polonahým malým mužem, neboť nic světského ho nelákalo - hlavní pro něj bylo vnitřní, to, co mu nemohl nikdo vzít.

Mahátma Gándhí upřímně miloval lidi. Oni to cítili a poslouchali jeho návrhy k osvobození národa z područí britských imperialistů. V důsledku toho, miliony indických obyvatel značně zkomplikovali existenci kolonistů. Lidé odmítali kupovat britské zboží a služby, což otřáslo monopolem Britů, a co bylo nejdůležitější, národ neprojevoval žádné násilí. Proto se okupanti na jednu stranu zlobili na „zatracené coolies“ (levná pracovní síla), ale na druhou stranu je začalo trápit svědomí, pochopili své nelidské zacházení s tímto chudým národem, který strádal díky britskému násilí.

V roce 1936 začal Gándhí vydávat týdeník s názvem „Děti Boží“, jehož prostřednictvím mohl své myšlenky předávat krajanům bez dlouhého cestování po rozsáhlém území Indie, bez shromáždění a nekonečných zatýkání. Bohužel, neměl internet, ale i bez tohoto mocného nástroje dokázal Mahátma, díky čtyřem všeindickým akcím občanské neposlušnosti, pomocí světových médií, ve kterých byly zveřejněny mnohé akty neoprávněného násilí a zabíjení indiánů Brity a díky podkopávání britského byznysu v Indii a odhalení pravé tváře kolonistů před celým světem, zajistit to, že Velká Británie v roce 1946 dala Indii nezávislost.

Všimněte si, že kvůli tomu nemusel ani začínat občanskou válku, ani konat proti lidské morálce, aby uskutečnil převrat. Ne. Pouze pevná a neochvějná vytrvalost v nesouhlasu s nespravedlností a absence násilných metod udělali to, co se nikdy předtím v novodobé historii ještě nestalo. A pokud se tyto příklady v dějinách lidstva vyskytovaly, pak je někdo „čistě náhodou“, nebo spíše úmyslně zapomněl popsat v historických knihách. 

Tento příklad nenásilného získání nezávislosti Indie od nemorálního, hrubého a krutého koloniálního režimu, skrývá velké ponaučení pro všechny lidi, kteří si myslí, že sami nemohou nic udělat, protože jim chybí peníze, status a podobně smýšlející lidé, s nimiž by mohli udělat něco pro zlepšení života ve své společnosti. Ale, jak historie ukázala, hlavní je začít - a z celého světa se začnou ozývat nelhostejní lidé, kteří podpoří toho, kdo na sebe vzal odpovědnost. Příkladem je polonahý Gándhí, který si sám šil oblečení, žil v ášramu, neměl žádnou armádu, bohatství, ani internet, ale měl neochvějné odhodlání a pevnou volbu dosáhnout spravedlnosti. Ukázal všem lidem, že obyčejný člověk je schopný velkých činů.

Příběh Gándhího učí nejen nebát se začínat konat dobro sám, je rovněž příkladem vnitřní rozhodnosti a neuhasínající síly lásky, dokonce i k těm, kteří konali nespravedlnost. Jak jinak by jim ukázal, že se chovají nesprávně. V hádce nejsou vítězové, jenom poražení. Ovšem, pokud jeden z oponentů navenek dělá, co je zapotřebí, ale ve svém nitru skutečně svého protivníka miluje, ten druhý určitě pozná, že jedná nesprávně.

Může v něm dokonce dojít k velké změně a stane se vašim přítelem a pomocníkem! Každý dnes může svojí správnou volbou přispět k Jednotě všech národů a k překonání zla ve společnosti. Hlavně se nebát, že se může něco pokazit! Vždyť bylo řečeno: „Konejte pro Blaho, a vždy budete posíleni!“