O Meán Geimhridhu se temná síla, se kterou Slunce bojuje ce­lou zimu, vzdává. První paprsky světla proniknou prázdnou tmou a uchystají se oplodnit semena ležící ladem pod přehozem nej­chladnějšího období.

Na polích se zapalují ohně a lidé hlasitě „připíjejí na zdraví“ obilí a stromům. Po hostině se jde do stodoly, kde rodina připi­je na zdraví dobytku, a jednomu z býků se na roh zavěsí švestkový koláč. Na zvíře se potom lije pivo, dokud koláč neshodí. Když spadne před něj, je pro nadcházející rok zaručena bohatá skli­zeň. (Pozn.: Některé z těchto zvyků přešly poměrně nedávno z germánského prostředí.)

V hlavním ohništi domu se slavnostně zapálí Vánoční poleno. Musí být ze stromu na pozemku vlastníka domu, nebo musí jít o dar od přítele - nikdy o koupené dřevo. Poleno se přitáhne do domu, ozdobí zelení a polije pivem nebo moštem. Předtím, než je zapáleno, popráší se kukuřičnou nebo pšeničnou moukou.

K zapálení Vánočního polena se používá neshořelé poleno z ohně v předcházejícím roce. Poleno smí hořet 12 dní, než je konečně obřadně uhašeno. Vhodné je dubové, jasanové a buko­vé dřevo. Popel se vmíchá do vody pro dobytek a nespálený kus se připevní k pluhu, aby požehnal půdě. Bedlivě střežená trocha popela se vmíchá do jarního osiva. Takto je síla a záře Slunce, symbolicky představovaná hořícím dřevem, zaseta do půdy.

Děti obcházejí domy s hřebíčkem ozdobenými jablky a pome­ranči v moukou poprášených košíčcích z chvojí a slámy. Jablko představuje Slunce, zdroj všeho života. Chvojí je symbolem ne­smrtelnosti. Sláma připomíná žně - vítězství sil světla a života.

Cesmína, břečťan, jmelí a další zelené rostliny zdobí dům. Takto ozdobený dům je připraven k přijetí přírodních duchů hledajících útočiště před mrazem a tmou venku. Ratolest cesmí­ny zůstává v domě pro štěstí celý rok.

Mezi božstva uctívaná o Vánocích patří Dagda (viz Samhain) a Bríghid, dcera Dagdy, patronka druidů a bardů, bo­hyně lékařství, kovářství, hudby a poezie.

Brighid je patronkou řemeslníků, umělců a domácích zvířat. Zvláště bývá spojována s bílým býkem. Pro pochopení této dvoji­ce se musíme ponořit do mystérií egyptské Hathor, bohyně ne­bes. Jejím symbolem je kráva se slunečním diskem mezi rohy. Rohy prý představují fyzickou bránu, jíž se z ženy vynořují děti do světa, jakož i bránu duchovního znovuzrození. Také předsta­vují sestoupení světla do hmoty (materiál - mater - matka) v ka­dlubu lůna. Zasvěcovaný se skrze měnící moc bohyně znovuna­pojuje na její duchovní zdroj.

Druidové se někdy oblékali do býčí kůže (s pokrývkou hlavy zdobenou strakatými ptačími křídly) a jeden ze způsobů inicia­ce bardů byl nechat se na tři dny a tři noci zašít do koženého pytle.

Někteří lidé se domnívají, že Brighid byla kdysi známa jako Velká bohyně, Stvořitelka a Všeho-matka. Dnes ji, jako sv. Brigitu z Kildare, uctíváme u posvátných studní, v kostelech a kaplích. „Kildare“ pochází z galského „Cill Dara“ - „kostel dubu“. Podle pověsti se svatá Brigita narodila za svítání a z její hlavy vyrazil plamenný sloup k nejvyšším nebesům. Sv. Brigita je patronkou porodů a podle tradice asistovala při porodu Panně Marii. Oheň byl vždy jedním z atributů této bohyně. V 9. století udržovaly irské jeptišky věčný plamen v její svatyni v Kildare. Jejich činnost byla ukončena během vyvlastňování klášterů za vlády Jindřicha VIII.

Iníonacha an Dagda („Dcery Dagdy“) bylo devět žen, které pečovaly o svatý oheň ve svatyni v Kildare předtím, než tuto čin­nost převzaly jeptišky sv. Brigity. Těmto devíti ženám sesílala Brigita zjevení, o která se dělily s vesničankami. „Dcery“ vyni­kaly v bylinkářství a hledání léčivých pramenů. Vody z Brigitiných studní léčily neplodnost a lepru.

Brigita učila kováře, ukazovala jim, jak pečovat o oheň, a sdě­lovala tajemství metalurgie. Inspirovala legendy, poezii a písně bardů. Brigitin plamen inspirace, tak jako plamen znovuzrodivší­ho se Slunce v hloubi zimy, protrhává tmu rozumu a ducha v do­bě Vánoc. Dagdův kotel v nás obnovuje jistotu, že příroda se i v budoucnu postará o všechny své děti.

BYLINY PRO MEÁN GEIMHRIDH

Benedikt, borovice, cesmína, heřmánek, jalovec, jasan, jmelí, kadidlo, vavřín, zerav.