Ve svém bylinářském entuziazmu jsem na stránkách Jitřní země přeskočila základní bylinářskou osvětu a ono se mi to začíná vracet (a protože všechno se vrací třikrát, mám se ještě vážně na co těšit.). Takže teď bude následovat série článků, kde se to pokusím napravit.

Lékové formy se také nazývají galenika nebo galenické přípravky. Popsané postupy a dávkování jsou nejčastější. Pokud je v receptu stanoven jiný způsob přípravy (např. necháme stát hodinu, zaléváme nevroucí vodou) pak má vždy přednost, stejně tak má přednost dávkování a způsob užití stanovený receptem.

Sítko, lžičky na míchání a ostatní pomůcky nepoužíváme nikdy kovové, protože kovy mohou v některých případech znehodnocovat aktivní látky, zvolíme umělé hmoty nebo nerez.

Není-li určeno v receptu jinak, na 100 ml vody (šálek) dáváme 1 čajovou lžičku jemně nasekané rostliny nebo směsi, na 250 ml vody (hrnek) dáváme 1 polévkovou lžíci. V případě, že se jedná o bylinu s prudkým účinkem, označenou jako jedovatá, je na místě maximální opatrnost, určené dávky je nutno dodržet. Neznáme-li přesné dávkování, je lépe od přípravy upustit anebo dát poloviční dávku.

Celková denní dávka nálevu je většinou 500-750 ml (2-3 hrnky).

Nálev (čaj, spářka, zápar)

Je to nejrozšířenější forma použití bylin mezi lidem obecným. Receptem doporučené množství nařezané byliny nebo bylinné směsi zalijeme vroucí vodou, zakryjeme a necháme stát asi 15 minut. Pak přecedíme. Někdy (prsní čaje) můžeme osladit medem. Med přidáváme do čaje teprve až zchladne na teplotu vhodnou k pití, protože vysoká teplota by znehodnotila biologicky aktivní látky v něm obsažené (a to většinou nechceme). Cukr se ke slazení bylinných čajů nedoporučuje.

Nálev se používá pro měkké části rostliny a také pro rostliny se silicí (varem by vyprchala).

Poznámka: V některých překladech z angličtiny se dočteme, že rostlina se používá ve formě infúze. Neznamená to, že budeme v nemocnici škemrat aby nám dali infúzi z bazalky, jedná se o špatný překlad z angličtiny (infusion=nálev) nebo latiny (infusum).

Odvar (dekokt)

Určené množství drogy zalijeme studenou vodou a vodu přivedeme k varu. Vaříme 3-10 minut, necháme stát 15 minut a přecedíme. Formou odvaru se nejčastěji připravují tvrdé části rostlin, jako kůra, kořen, ale občas se dělá i z nati, listů nebo květů. Některé odvary se vaří podstatně déle, např. ze dřeva. Latinsky decoctum.

Macerát (výluh za studena, studená výluh)

Drogu zalijeme studenou, převařenou vodou a necháme stát při pokojové teplotě 8-10 hodin. Takto se připravují rostliny slizovité (lněné semínko) a rostliny, jejichž obsahové látky se teplem rozkládají (jmelí). Macerát se může přihřát na tělesnou teplotu.

Čerstvé šťávy

Získávají se odšťavněním v odšťavňovači nebo rozemletím a vylisováním. Šťávy z částí rostlin, které obsahují málo vody se podávají v dávce 20-50ml, 1-2x denně, šťávy z dužnatých částí 100-600 ml. Dávkování u šťáv je proměnlivé v závislosti na účinku rostliny, ze které jsou připraveny. Dají se v ledničce uchovat 2-3 dny, lépe je však připravovat vždy čerstvé. 

Další lékové formy: tinktura, bylinné víno, bylinný ocet, bylinný sirup, prášek, bylinný balzám (lektvar, electuarium), mast, obklady a náplasti, bylinné koupele, mazání, inhalace.

Speciální lékové formy: bylinářský čaj, spojený čaj, speciální homeopatický čaj podle Kloudy, lihovodné roztoky, homeopatická tinktura (zjednodušený postup), speciální tinktura (demacerace), detoxikace oleji, bylinná klyzmata, bylinné injekce, úprava podle Filatova.