Seminární práce ke kurzu Alternativní religiozita a psychoterapie II. na HTF
Anna Marie Dostálová, 26.4.2007
1. Východisko
V této práci bych ráda představila svůj kritický názor na metodu systemických konstelací. Tato metoda ve mě vyvolávala rozporuplné dojmy od prvního setkání a proto jsem se rozhodla ji blíže prozkoumat. Nyní jsem vůči ní o něco chápavější, ale stále mám vůči ní značné výhrady. Tato práce si však neklade ambice stát se vědeckou kritikou tohoto alternativního psychoterapeutického1 směru.
V této práci bych chtěla nabídnout komentář svého pozorování a zkušeností s touto metodou z pohledu psychologie náboženství, v kontextu s fenoménem alternativních psychoterapií alternativní religiozity, která s nimi úzce souvisí.
Se systemickými konstelacemi jsem se měla možnost setkat jako přímý účastník a pozorovatel v semináři Zdeňky Tuškové (intenzivní zážitkový seminář konaný na půdě Městské knihovny v Praze2) a u slečny Barbory Nádvorníkové (v rámci novopohanské konference3). Dále jsem byla účastna přednášky Jana Bílého (v rámci festivalu Esoterika 2007), četla jsem řadu webových prezentací terapeutů a příznivců této metody,4 knihu tvůrce metody Skrytá symetrie lásky Berta Hellingera. Mimo to jsem měla možnost bezprostředně mluvit s mnoha lidmi, kteří se systemických konstelací účastnili a pozorovat dění.
„Alternativní“ metody
Na úvod bych ráda poznamenala, že nejsem typ člověka, který by byl a priori předpojatý vůči „alternativním“ terapeutickým metodám díky svému náboženskému nebo jinému přesvědčení.
Uvědomuji si, že tradiční psychoterapeutické metody často přehlížely nebo dokonce patologizovaly náboženskou sféru klienta (náboženství jako obsese či neuróza v rané psychoanalýze) a zanedbávaly spirituální rozměr lidské osobnosti. Teprve v dnešní době místy slyšíme mluvit o bio-psycho-socio-spirituálním modelu. Od vzniku hnutí New Age jsou existující „díry na trhu potřeb společnosti“ hojně zaplňovány stále nově vznikajícími alternativními metodami.
„Alternativní“ metody se vyznačují tím, že jsou:
- nábožensky zabarvené nebo přímo navázané na určité, zvláště nové náboženské hnutí či obecně „New Age“ světonázor
- zavrhovány vědeckou obcí
- obklopeny zvláštní aureolou mystičnosti, mohou představovat „poslední útočiště“, když jsem zkusil všechny „normální doktory“
- svým klientům nabízejí i určitou spirituální orientaci ve světě a životě
- důležitější roli (ve srovnání s tradičními metodami) v nich hraje „víra“ či očekávání
- důležitější roli hraje i osobnost (charisma) terapeuta
- obvykle slibují rychlejší („hlubší“, „etičtější“, „opravdové“) uzdravení
Tyto rysy samy o sobě nevypovídají nic o konkrétních metodách. Za optimálních okolností skutečně mohou splnit všechna svá očekávání a klientovi nabídnout nejen vyřešení problémů, ale i uspokojit jeho náboženské potřeby.
Bohužel ne vždy jsou alternativní metody bezpečné a seriózní a proto se jejich zastánci dostávají do konfliktu se zástupci tradičních metod a tradičních náboženství.
Zastánci této metody, s nimiž jsem se setkala, neusilovali o “apologetiku” své metody a její uznání po boku tradičních psychoterapeutických metod. Nejčastěji se vyjadřovali podobně jako Hellinger5:
All this is based on observation. I have no theory about it. I have seen thousands of family constellations, and I exchanged my observations and findings with many of my colleagues who also do constellations. We found some basic laws operating infamilies.
Tento bod („I have no theory about that“) pro zastánce vědeckých pozic plně postačuje pro odsunutí metody na „smetiště dějin“. Podobné výroky jsou přitom pro část alternativních metod velmi typické a slýcháme: „My nevíme, proč to funguje. Pro nás je důležité pomáhat lidem.“6
Přesto jsem přesvědčena, že bychom neměli rezignovat na reflexi podobných fenoménů. K sepsání této práce mě mimo jiné motivovalo zjištění, že řada zastánců této metody, kteří ve mně vzbudili tak bouřlivé reakce, vychází z podobného náboženského přesvědčení a přitom chováme zcela odlišné názory. Domnívám se, že kritika z pozice „alternativně nábožensky orientovaného“ člověka může přinést zajímavé výsledky a poukázat na skutečnost, že „alternativní“ nerovná se „iracionální“.
Mé první setkání s konstelacemi
Před svým prvním setkáním s rodinnými konstelacemi jsem neměla žádné informace o metodě a tak jsem přivítala seminář, který sliboval teoretickou přednášku a praktikou ukázku. Tento seminář pro mě skončil neslavně. Doslova jsem zbaběle utekla ze sálu, v němž se dělo něco, co jsem zcela nechápala (teoretická přednáška spíše než cokoliv jiného vnesla spoustu otázek), ale zřetelně cítila, že mi to nelíbí.
Podobný emocionálně silný zážitek se obtížně zpracovává, pokud k němu člověku není podáno uspokojivé vysvětlení a ještě obtížněji se slučuje s jakousi racionální představou o tom, jak psychoterapeutická metoda „má vypadat“. Po této zkušenosti jsem proto hledala možné příčiny svých negativních pocitů.
1 Někteří konsteláři označení své metody jako „psychoterapie“ odmítají a preferují ji charakterizovat jako metodu osobního rozvoje, což nic nemění na skutečnosti, že zdaleka nejčastěji se rodinné konstelace využívají jako metoda psychoterapeutická.
2 konaném 25.2.2006
3 BMWC – Bohemian and Moravian Witches Conference, www.bmwc.org. Konference se účastní
mladší generace (průměrný věk okolo 25 let) českých a slovenských novopohanů a program je tvořen účastníky jako nekomerční. Systemické konstelace nejsou zdaleka jediným zážitkovým typem programu na této konferenci, kde se hojně praktikují řízené meditace, šamanské cesty a novopohanské rituály.
4 Barbora Nádvorníková – prezentace kurzů www.eastwick.cz a soukromý weblog www.eastwick.bloguje.cz, Jan Bílý – www.konstelace.info, Marek Páral - http://konstelace.arcs.cz, Zdeňka Tušková - http://www.konstelace.eu , Equilibrium společnost pro osobní rozvoj - http://www.equilibrium.cz
5 tamtéž
6 Nápadný protiklad vůči těmto výpovědím nalezneme u „pseudovědecky“ se tvářících metod jako dianetika nebo kineziologie. Zde se nám naopak dostává až zahlcujícího výkladu o tom, „proč a jak“ metoda funguje se spoustou cizích slov, která nás mají přesvědčit. Je zřejmé, že oba póly reakce představují něco nezdravého. Podle mého názoru by terapeut, ať praktikuje jakoukoliv metodu, měl mít ucelenou představu o jejím fungování a být schopen ji klientovi vyložit.
Celá seminární práce je pro zájemce ke stažení v sekci Soubory ke stažení.